21 C 15/2024-264 — Okresní soud v Třebíči

1. Podanou žalobou domáhá se žalobkyně po žalované zaplacení částky 350 736 Kč s příslušenstvím v podobě zákonného úroku z prodlení. Žalobu odůvodnila tím, že žalovaná vedla asi 20 let její účetnictví. Žalobkyně je čtvrtletním plátcem DPH a její jednatel každé čtvrtletí odevzdával žalované všechny nezbytné podklady a prostřednictvím SMS dostával pravidelně zprávu, kolik činí daňová povinnost na DPH, kterou následně vždy státu odvedl. Podobně tomu bylo i u daně z příjmu právnických osob (dále též jen „DPPO“). Vždy ke konci roku navštívil jednatel žalobkyně kancelář žalované, uzavřeli spolu proběhlý rok a jednatel odcházel s konkrétní částkou, kterou má zaplatit, což vždy udělal. Spolupráce fungovala 20 let bez problémů. V období let 2019 až 2022 však začaly chodit zprávy z finančního úřadu ohledně požadavků na doložení různých podkladů a listin, které jednatel žalobkyně jako obvykle přeposílal žalované, aby toto zajistila. Jednatel žalobkyně byl žalovanou opakovaně ubezpečován, že je vše v pořádku, ačkoli tomu tak nebylo. Dne 28. 12. 2022 obdržel jednatel žalobkyně od Finančního úřadu, pracoviště pro Prahu 5, do datové schránky vyrozumění o výši nedoplatků na DPH a na DPPO. Celkový nedoplatek přesahoval 1 260 000 Kč. Jednatel žalobkyně o tom však neměl tušení. Žalovaná přes opakovaná ujištění nekonala úkony spojené s řádným vedením účetnictví a jakožto právnická osoba způsobila žalobkyni škodu z výkonu její činnosti. Na základě nečinnosti žalované vznikla žalobkyni škoda představující u DPPO úrok z prodlení ve výši 113 139 Kč a pokutu ve výši 17 718 Kč, u DPH úrok ve výši 51 210 Kč a penále ve výši 168 669 Kč, což celkem činí částku 350 736 Kč. Žalobkyně žalovanou před podáním žaloby vyzvala k úhradě této částky předžalobní výzvou. Žalovaná však na ni nijak nereagovala.2. Ve věci byl zdejším soudem vydán platební rozkaz, proti kterému podala žalovaná v zákonné lhůtě odpor. V tomto se vyjádřila též k podané žalobě. Žalovaná tvrdí, že pokud jde o doměření DPPO a DPH po kontrole správcem daně, problém byl na straně žalobkyně, která v průběhu daňové kontroly neustála důkazní břemeno a neprokázala správci daně oprávněnost a správnost podkladů sloužících k výpočtu daňových povinností. Požadovaná částka tedy nevznikla špatným zaúčtováním či uvedením chybných částek.3. Po poučení soudu doplnila žalobkyně žalobu podáním ze dne 10. 7. 2024, v němž uvedla, že mezi ní a žalovanou byla dne 21. 11. 2006 v tehdejším sídle žalované uzavřena ústní smlouva, kterou se jí žalovaná zavázala vést účetnictví dle zákona č. 563/1991, Sb. Na základě této smlouvy byla žalovaná povinna zejména dodržovat termíny podání, přiznání a výkazů zachovávat mlčenlivost o všech informacích získaných v souvislosti s vedením účetnictví. Povinností žalobkyně bylo naopak předávat žalované včas veškeré účetní doklady v dohodnutém termínu, formátu a úplnosti, informovat účetní o všech skutečnostech, které mohou mít vliv na správné vedení účetnictví, dále nést odpovědnost za pravdivost a správnost předaných informací. Za účelem plnění těchto povinností byla žalované žalobkyní udělená plná moc k jednání a zastupování při styku žalované s finančními úřady, v tomto případě s Finančním úřadem pro Prahu 5. Tato plná moc byla ukončena až koncem roku 2023. Porušení povinnosti žalované krom jiného spočívá v nepodání dodatečných daňových přiznání za zdaňovací období 4. čtvrtletí 2019, 4. čtvrtletí 2020, 1. čtvrtletí 2021 2. čtvrtletí 2021 a 1. čtvrtletí 2022. Žalobkyně toto opakovaně, avšak bezvýsledně u žalované urgovala. V důsledku porušení smluvních povinností žalované vést řádně účetnictví žalobkyně, zejména podávat daňová přiznání, respektive dodatečná daňová přiznání v zákonem stanovených či finančními orgány dodatečně stanovených. Tak došlo ke škodě na straně žalobkyně. Žalovaná své povinnosti nesplnila, ačkoli jednatel žalobkyně jí předal veškeré podklady. Ze strany žalované neevidovala žalobkyně žádné další požadavky jako dodání jakýchkoliv listin či daňových dokladů či dokonce jejich urgenci.4. Soud ve věci provedl rozsáhlé dokazování, a to jednak listinnými důkazy, jednak výpověďmi svědků a účastnickými výpověďmi jednatelů obou účastnic.5. Předžalobní výzvu k úhradě částky 350 736 Kč se 7 denní lhůtou k úhradě zaslala žalobkyně žalované do datové schránky dne 21. 3. 2024 (viz č.l. 4, 5).6. Rozhodnutím Finančního úřadu pro hlavní město Prahu, Územní pracoviště pro Prahu 5, ze dne 5. 12. 2022, byla žalobkyně označena za nespolehlivého plátce daně z přidané hodnoty. Z odůvodnění vyplývá, že opakovaně, ani ve lhůtě stanovené správcem daně ve výzvě nebo v náhradní lhůtě stanovené přímo zákonem, nepodala daňové přiznání nebo hlášení nebo výpis z evidence pro daňové účely. Problém nastal ve 4. čtvrtletí 2019, 4. čtvrtletí 202, 1. čtvrtletí 2021, 2. čtvrtletí 2021 a 1. čtvrtletí 2022 (viz č.l. 68–69).7. Z potvrzení o provedení tuzemské odchozí úhrady z účtu žalobkyně u Raiffeisenbank číslo 474664036/ 5500 vyplývá, že dne 20. 1. 2023 provedla žalobkyně úhradu ve výši 1 216 244,97 Kč na účet č. , č. účtu, . Ve zprávě pro příjemce je uvedeno NPM celá úhrada (viz č.l. 81).8. Z rozhodnutí Odvolacího finančního ředitelství v Brně č. j.: 42664/23/5100–41454–712952 vyplývá, že správce daně na základě poznatků z vlastní činnosti zjistil, že odvolatel (žalobkyně) opakovaně nepodal ve lhůtě stanovené ve výzvě správce daně dodatečné daňové přiznání, a to konkrétně za období 4. čtvrtletí 2019, 4. čtvrtletí 2020, 1. čtvrtletí 2021, 2. čtvrtletí 2021 a 1. čtvrtletí 2022. V uvedených případech se jednalo o dodatečné daňové přiznání k DPP. Dále správce daně po dobu nejméně tří po sobě jdoucích kalendářních měsíců evidoval u odvolatele kumulativní nedoplatek na DPH ve výši 606 329 Kč bez příslušenství, a to z neuhrazených daňových povinností za 2. čtvrtletí 2022, 2. čtvrtletí 2021, 4. čtvrtletí 2019 a 4. čtvrtletí 2020. Odvolatel (žalobkyně) argumentoval tím, že závažná porušení povinnosti vztahující se ke správě DPH byla zapříčiněna počínáním společnosti žalované, která jej v rozsahu plnění těchto povinností v minulosti zastupovala. Odvolací orgán k tomu však podotkl, že je odpovědností každého daňového subjektu, aby zajistil řádné plnění její tíži. Svých zákonných povinností při správě daní. Stav, v němž daňový subjekt opakovaně nepodá dodatečné daňové přiznání ve lhůtě stanovené mou výzvou správce daně nelze z pohledu aplikace institutu přidělení statusu nespolehlivého plátce DPH omluvit toliko prostým poukazem na původ daného stavu v nekvalitním poskytování služeb ze strany jeho zmocněnce. Je to daňový subjekt, kdo nese negativní následky případných pochybení zvoleného zmocněnce. Odvolací orgán nakonec shledal odvolání důvodným a řízení o přidělení statusu nespolehlivého plátce zastavil. Tento postup odůvodnil tím, že před vznikem původně existujícího kumulativního nedoplatku a nepodání předmětných dodatečných daňových přiznání odvolatel řádně plnil své povinnosti při správě DPH, ať již peněžitého či nepeněžitého charakteru a se správcem daně v tomto směru spolupracoval. Na základě jeho aktivity navíc došlo k podání dodatečných daňových přiznání, k prokázání existence nároku na odpočet a k výraznému snížení daňových povinností za zdaňovací období 4. čtvrtletí 2019, 4. čtvrtletí 2020 a 1. čtvrtletí 2022, čímž odvolatel dosáhl dodatečného zahlazení původně existujícího kumulativního nedoplatku. Odvolací orgán dále zohlednil, byť opožděnou snahu žalobkyně podáním příslušných dodatečných daňových přiznání napravit důsledky své dřívější pasivity a přispět ke stanovení DPH za konkrétní zdaňovací období ve správné výši a napomoci ke splnění (viz č.l. 84 – 88).9. Žalobkyně dne 21. 4. 2023 obdržela z účtu FÚ pro hl. m. Prahu, č. ú. , č. účtu, , částku 655 774 Kč (viz historie pohybů na běžném účtu žalobkyně č.l. 98).10. Trestním příkazem Okresního soudu v Třebíči č. j. , spisová značka, byla žalovaná , Jméno žalované, uznána vinnou ze spáchání přečinů Zkrácení daně poplatku a podobné povinné platby podle paragrafu 240 odstavec 1 trestního zákoníku a přečinu zkreslování údajů o stavu hospodaření a jmění podle paragrafu 254 odstavec 1 alinea 3 trestního zákoníku. Trestné činnosti se měla dopustit jako společník, jednatelka a osoba odpovědná za vedení účetnictví společnosti , Jméno žalované, , s.r.o. Za tuto trestnou činnost byla odsouzena k souhrnnému peněžitému trestu ve výměře 160 denních sazeb po částce 500 Kč. Celkem tedy ve výši 80 000 Kč. Trestné činnosti se dopouštěla v letech 2018–2021.11. Dodatečným platebním výměrem na DPH ze dne 20. 6. 2022 doměřil správce daně žalobkyni daň ve výši 300 431 Kč a penále ve výši 60 086 Kč. Daň i penále měly být uhrazeny na účet č. , č. účtu, . Z odůvodnění uvedeného rozhodnutí vyplývá, že správce daně vydal dne 31. 5. 2022 výzvu k podání dodatečného daňového přiznání za zdaňovací období 4. čtvrtletí 2020, která byla doručena dne 31. 5. 2022 daňovému subjektu i jeho zástupci do datové schránky. Daňový subjekt (žalobkyně) výzvě k podání dodatečného daňového přizn