5 C 242/2025-15 — Okresní soud v Třebíči

1. Žalobce se žalobou doručenou soudu dne 25. 3. 2025 domáhal vydání rozhodnutí, kterým bude žalované uložena povinnost zaplatit žalobci částku 3 392 Kč s příslušenstvím z titulu splnění závazku ze smlouvy o spotřebitelském úvěru uzavřené mezi právním předchůdcem žalobce a žalovanou. Žalobu odůvodnil tím, že mezi právním předchůdcem žalobce , právnická osoba, . a žalovanou byla dne 23. 4. 2024 uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , na základě které poskytl právní předchůdce žalobce žalované úvěr ve výši 2 000 Kč a tuto částku stejného dne poukázal na účet žalované. Žalovaná se zavázala tento úvěr žalobci včetně poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 720 Kč a úroku ve výši 60 Kč žalobci splatit nejpozději do 23. 5. 2024. Byla dána sjednána smluvní pokuta ve výši 0,1 % jistiny úvěru pro případ prodlení žalované se splacením úvěru. Schopnost žalované splatit úvěr byla ověřena na základě údajů žalované uvedených v profilu klienta na základě údajů poskytnutých žalovanou. Na základě smluv o postoupení pohledávek ze dne 20. 8. 2024 a 11. 9. 2024 přešla předmětná pohledávka vůči žalované na žalobce a postoupení pohledávky bylo žalované písemně oznámeno. Žalovaná svoje povinnosti vyplývající ze smlouvy dosud ani částečně nesplnila a nereagovala ani na výzvu žalobce zaslanou žalované před zahájením řízení.2. Žalobce i žalovaná souhlasili s jednáním v jejich nepřítomnosti a soud proto dle § 115a o.s.ř. věc projednal a rozhodl v jejich nepřítomnosti.3. Soud provedl dokazování smlouvou o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, uzavřenou mezi právním předchůdcem žalobce a žalovanou dne 23. 4. 2024, všeobecnými obchodními podmínkami právního předchůdce žalobce, formulářem pro standardní informace o úvěru, potvrzením o zaplacení částky 2 000 Kč žalované, údaji o prověření úvěruschopnosti žalované v profilu klienta, smlouvami o postoupení pohledávek z 20. 8. 2024 a 11. 9. 2024 včetně jejich příloh a výzvou žalobce zaslanou žalované z 31. 1. 2025 včetně podacího lístku. Z těchto důkazů a skutkových tvrzení žalobce, jejichž správnost nebyla žalovanou v řízení zpochybněna, vzal soud za prokázané, že mezi právním předchůdcem žalobce , právnická osoba, . a žalovanou byla dne 23. 4. 2024 uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , na základě které poskytl právní předchůdce žalobce žalované úvěr ve výši 2 000 Kč a tuto částku stejného dne poukázal na účet žalované. Žalovaná se zavázala tento úvěr žalobci včetně poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 720 Kč a úroku ve výši 60 Kč žalobci splatit nejpozději do 23. 5. 2024. Byla dána sjednána smluvní pokuta ve výši 0,1 % jistiny úvěru pro případ prodlení žalované se splacením úvěru. Schopnost žalované splatit úvěr byla ověřena na základě údajů žalované uvedených v profilu klienta na základě údajů poskytnutých žalovanou. Z těchto údajů vyplynulo, že žalovaná pracuje na plný úvazek s průměrnou čistou měsíční mzdou 21 549 Kč, nemá žádné dluhy a bydlí ve vlastním domě či bytu. Vzhledem k výši úvěru považuje soud tento způsob ověření úvěruschopnosti žalované za dostačující. Na základě smluv o postoupení pohledávek ze dne 20. 8. 2024 a 11. 9. 2024 přešla předmětná pohledávka vůči žalované na žalobce a postoupení pohledávky bylo žalované písemně oznámeno. Žalovaná svoje povinnosti vyplývající ze smlouvy dosud ani částečně nesplnila a nereagovala ani na výzvu žalobce zaslanou žalované před zahájením řízení. Co do výše vychází žalobou uplatněný nárok z obchodních knih žalobce, o jejichž správnosti nemá soud pochyb. V rozsahu tvrzeném žalobcem tak žalovaná nesplnila svoje povinnosti vyplývající z řádně uzavřené smlouvy o úvěru, přičemž u účastníky sjednaných poplatků za poskytnutí úvěru i sjednanou volitelnou službu neshledal soud žádné důvody neplatnosti těchto ujednání. Sjednaná smluvní pokuta 0,1 % denně za každý den prodlení nepřevyšuje limit stanovený v § 122 odst. 2 zákona č. 257/2016 Sb. v platném znění o spotřebitelském úvěru a soud neshledal žádný důvod neplatnosti tohoto ujednání. Ve smlouvě sjednaný úrok ve výši 36,5 % ročně je sice na hraně judikaturou dovozené výše platnosti takového ujednání, nicméně dle názoru soudu jej ještě nelze považovat za neplatné ujednání. Žalovaná se rovněž dnem následujícím po splatnosti úvěru ocitla vůči žalobci v prodlení se splněním peněžitého dluhu, a žalobci proto dle § 1968 a § 1970 občanského zákoníku ve znění platném ke dni uzavření předmětné smlouvy o úvěru vzniklo právo na zaplacení ve smlouvě sjednaných úroků z prodlení vedle plnění. Co do výše vychází žalobou uplatněný nárok na zaplacení úroků z prodlení ve výši 14,75 % ročně z ustanovení § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. a odpovídá výši repo sazby stanovené ČNB k prvnímu dni příslušného kalendářního pololetí. Soud proto žalobě jako důvodné vyhověl a uložil žalované povinnost zaplatit žalobci spornou částku s příslušenstvím v obecné třídenní lhůtě k plnění dle § 160 odst. 1 o.s.ř., neboť neshledal důvody pro případné výjimečné stanovení lhůty delší nebo výjimečné umožnění plnění žalované ve splátkách.4. O nákladech řízení rozhodl soud dle § 142 odst. 1 o.s.ř., podle kterého ve věci plně úspěšnému žalobci přiznal právo na plnou náhradu nákladů řízení, a to zaplaceného soudního poplatku ve výši 400 Kč, odměny advokáta ve výši 900 Kč za tři hlavní úkony po 300 Kč (převzetí a příprava zastoupení, zaslání výzvy žalované před zahájením řízení obsahující skutkový i právní rozbor věci a podání žaloby) dle § 14 b/ odst. 1 vyhl. č. 177/1996 Sb. ve znění platném, ke dni zahájení řízení, neboť se jedná o řízení zahájené žalobou podanou na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž žalobcem ve skutkově i právně obdobných věcech a tarifní hodnota sporu nepřevyšuje 50 000 Kč, tří paušálních náhrad po 100 Kč dle § 14 b/ odst. 5 téže vyhlášky a 21% DPH z odměny a náhrad ve výši 252 Kč, neboť zástupkyně žalobce osvědčením o registraci plátce DPH prokázala, že je plátkyní této daně.