5 C 317/2025-28 — Okresní soud v Třebíči

1. Žalobce se žalobou doručenou soudu dne 26. 6. 2025 domáhal vydání rozhodnutí, kterým bude žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobci částku 55 368,27 Kč s příslušenstvím z titulu splnění závazku ze smlouvy o úvěru uzavřené mezi právním předchůdcem žalobce a žalovaným. Žalobu odůvodnil tím, že mezi právním předchůdcem žalobce , právnická osoba, . a žalovaným byla dne 4. 8. 2019 uzavřena smlouva o úvěru, jejíž nedílnou součástí byly všeobecné obchodní podmínky právního předchůdce žalobce a jeho sazebník poplatků. Na základě této smlouvy byl žalovanému na jeho účet číslo , č. účtu, poskytnut úvěr ve výši 76 000 Kč a žalovaný se zavázal tento úvěr včetně sjednaného úroku ve výši 12,75 % ročně splácet v dohodnutých pravidelných měsíčních splátkách počínaje měsícem září 2019. Žalovaný svoje závazky vyplývající ze smlouvy řádně neplnil a právní předchůdce žalobce proto v souladu se smlouvou prohlásil úvěr za splatný ke dni 9. 8. 2024. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 17. 2. 2025 přešla předmětná pohledávka vůči žalovanému s účinností ke dni 19. 2. 2025 na žalobce a postoupení pohledávky bylo žalovanému písemně oznámeno. Ke dni zahájení řízení činil dluh žalovaného z předmětné smlouvy na jistině úvěru 53 268,27 Kč, na smluvních poplatcích 2 100 Kč, na kapitalizovaném úroku z úvěru 3 221,41 Kč a na kapitalizovaném úroku z prodlení 3 453,38 Kč. Žalobci pak dále až do splacení úvěru přísluší právo na zaplacení smluvních úroků. Žalovaný dosud v tomto rozsahu svůj dluh vůči žalobci nesplnil a nereagoval ani na výzvu žalobce zaslanou mu před zahájením řízení.2. Žalovaný se k jednání nařízenému na 2. 12. 2025 bez důvodné a včasné omluvy nedostavil, přestože mu předvolání k jednání bylo řádně doručeno. Soud proto dle § 101 odst. 3 o.s.ř. věc projednal a rozhodl v jeho nepřítomnosti.3. Soud provedl dokazování smlouvou o úvěru uzavřenou dne 4. 8. 2019 mezi právním předchůdcem žalobce a žalovaným, všeobecnými obchodními podmínkami právního předchůdce žalobce a jeho sazebníkem poplatků, výpisem z úvěrového účtu žalovaného u právního předchůdce žalobce, oznámením o prohlášení úvěru za splatný z 11. 8. 2024, smlouvou o postoupení pohledávek z 17. 2. 2025 včetně její přílohy a dohody o úplatě ze stejného dne, oznámením o postoupení pohledávky z 27. 2. 2025 včetně podacího lístku a výzvou z 3. 6. 2025 včetně podacího lístku. Z těchto důkazů a skutkových tvrzení žalobce, jejichž správnost nebyla v řízení žalovaným zpochybněna, vzal soud za prokázané, že mezi právním předchůdcem žalobce , právnická osoba, . a žalovaným byla dne 4. 8. 2019 uzavřena smlouva o úvěru, jejíž nedílnou součástí byly všeobecné obchodní podmínky právního předchůdce žalobce a jeho sazebník poplatků. Na základě této smlouvy byl žalovanému na jeho účet číslo , č. účtu, poskytnut úvěr ve výši 76 000 Kč a žalovaný se zavázal tento úvěr včetně sjednaného úroku ve výši 12,75 % ročně splácet v dohodnutých pravidelných měsíčních splátkách počínaje měsícem září 2019. Žalovaný svoje závazky vyplývající ze smlouvy řádně neplnil a právní předchůdce žalobce proto v souladu se smlouvou prohlásil úvěr za splatný ke dni 9. 8. 2024. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 17. 2. 2025 přešla předmětná pohledávka vůči žalovanému s účinností ke dni 19. 2. 2025 na žalobce a postoupení pohledávky bylo žalovanému písemně oznámeno. Ke dni zahájení řízení činil dluh žalovaného z předmětné smlouvy na jistině úvěru 53 268,27 Kč, na smluvních poplatcích 2 100 Kč, na kapitalizovaném úroku z úvěru 3 221,41 Kč a na kapitalizovaném úroku z prodlení 3 453,38 Kč. Žalobci pak dále až do splacení úvěru přísluší právo na zaplacení smluvních úroků. Co do výše odpovídá žalobou uplatněný nárok obchodním knihám právního předchůdce žalobce vedených certifikovaným bankovním softwarem, o jejichž správnosti nemá soud pochyb. V rozsahu tvrzeném žalobcem tak žalovaný nesplnil svoje povinnosti hradit smluvní úroky vyplývající z řádně uzavřené smlouvy. Dnem následujícím po prohlášení úvěru za splatný právním předchůdcem žalobce se žalovaný nejprve vůči právnímu předchůdci žalobce a následně vůči žalobci rovněž ocitl v prodlení se splněním peněžitého závazku a žalobci tak vzniklo dle § 1968 a § 1970 občanského zákoníku právo na zaplacení úroků z prodlení vedle plnění, přičemž žalobcem požadovaná a vyčíslená výše úroků z prodlení odpovídá ustanovení § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. ve znění platném k prvnímu dni prodlení i repo sazbě ČNB platné k prvnímu dni příslušného kalendářního pololetí. Soud proto žalobě ve věci samé jako důvodné vyhověl a uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci přiznané příslušenství pohledávky v obecné třídenní lhůtě k plnění dle § 160 odst. 1 o.s.ř., neboť neshledal důvody pro případné výjimečné stanovení lhůty delší nebo umožnění plnění žalovanému ve splátkách.4. O nákladech řízení rozhodl soud dle § 142 odst. 1 o.s.ř., podle kterého ve věci plně úspěšnému žalobci přiznal právo na náhradu nákladů řízení, a to zaplaceného soudního poplatku ve výši 2 215 Kč, odměny advokáta ve výši 13 360 Kč za čtyři hlavní úkony po 3 340 Kč (převzetí a příprava zastoupení, zaslání výzvy obsahující skutkový i právní rozbor věci žalovanému před zahájením řízení, podání žaloby a účast advokáta na jednání soudu) dle § 7 vyhl. č. 177/1996 Sb. ve znění platném ke dni zahájení řízení, čtyř paušálních náhrad po 450 Kč dle § 13 odst. 4 téže vyhlášky, náhradu za ztrátu času ve výši 6 x 150 Kč dle § 14 odst. 3 téže vyhlášky, cestovní náhradu za cestu právního zástupce žalobce k jednání soudu dne 2. 12. 2025 , adresa, a zpět ve výši 1 126 Kč (133 km při paušální náhradě 5,80 Kč za 1 km dle § 1 písm. b/ vyhl. č. 475/2024 Sb., průměrné normované spotřebě motorové nafty 7,70 litrů na 100 km a ceně motorové nafty 34,70 Kč za 1 litr dle § 4 písm. c/ téže vyhlášky) a 21 % DPH z odměny a náhrad ve výši 3 567 Kč, neboť zástupce žalobce osvědčením o registraci plátce DPH prokázal, že je plátcem této daně. Naproti tomu soud nepřiznal další odměnu, paušální náhrady a DPH za další dvě poloviny hlavního úkonu požadované žalobcem za vyjádření ze dne 6. 8. 2025 a 17. 10. 2025, neboť první z těchto úkonů se ve spisu nenachází a druhý byl pouze sdělením, že žalobce nesouhlasí s projednáním a rozhodnutím věci bez nařízení jednání a nelze jej dle názoru soudu považovat za úkon právní služby dle § 11 vyhl. č. 177/1996 Sb. v platném znění. Ze všech důvodů uvedených shora proto soud žalobci přiznal právo na zaplacení náhrady nákladů řízení ve výši 20 753 Kč a uložil žalovanému tyto náklady rovněž zaplatit žalobci ve obecné třídenní lhůtě dle § 160 odst. 1 o.s.ř.