7 C 162/2025-19 — Okresní soud v Třebíči

1. Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu podaným ke zdejšímu soudu dne 3. 6. 2025 domáhala se žalobkyně po žalované zaplacení částek 5 257,04 Kč, 6 799,88 Kč a 100 Kč z titulu smlouvy o sdružených dodávkách plynu ze dne 9. 3. 2022.2. Soud za splnění předpokladů ustanovení § 115a občanského soudního řádu (dále též jen „o.s.ř.“) ve věci rozhodoval bez nařízení jednání, přičemž při právním hodnocení věci vycházel z předložených listin v kontextu se skutkovými tvrzeními obsaženými v podané žalobě. Po jejich zhodnocení učinil následující závěry o skutkovém stavu věci:3. Mezi účastníky byla dne 9. 3. 2022 uzavřena smlouva o sdružených službách dodávky plynu, na základě které se žalobkyně zavázala dodávat žalované plyn pro potřeby domácnosti do odběrného místa na adrese , adresa, , a žalovaná se zavázala za odebraný plyn platit cenu stanovenou v platném ceníku žalobkyně. V období od 20. 2. 2024 do 24. 7. 2024 dodala žalobkyně žalované celkem 608,83 m3 plynu v ceně 5 457,04 Kč, kterou žalovaná dosud neuhradila ani zčásti. Ve smlouvě byla dále sjednána smluvní pokuta za předčasné ukončení smlouvy pro případ, že zákazník (žalovaná) opakovaně (tzn. dva a víckrát) poruší kteroukoliv platební povinnost vyplývající ze smlouvy, a to ve výši 800 Kč pro kategorii domácnost za každý kalendářní měsíc i jeho část následující po dni ukončení dodávky elektřiny do konce doby trvání smlouvy (vč. případné prolongace). Shora specifikovaná smlouva byla uzavřena na 36 měsíců od data 22. 4. 2022 s možností automatické prolongace smlouvy. Žalovaná opakovaně neplnila své platební povinnosti vzniklé z uzavřené smlouvy, když konkrétně neuhradila zálohu za měsíc květen 2024 a fakturu VS 8460550317, a žalobkyně proto dne 24. 7. 2024 v souladu s energetickým zákonem ukončila dodávku plynu. Žalobkyně následně vyúčtovala žalované v souladu s uzavřenou smlouvou smluvní pokutu ve výši 7 200 Kč, a to vyúčtováním smluvní pokuty VS 20550012007 splatným dne 5. 8. 2024. Jedná se přitom o smluvní pokutu za každý měsíc od 24. 7. 2024 do 22. 4. 2025, tedy za 9 měsíců po 800 Kč. Na tuto pohledávku dosud žalovaná uhradila částku 400,12 Kč a nadále tak žalobkyni dluží 6 799,88 Kč. Fakturou č. 153100437471 vyúčtovala žalobkyně žalované smluvní pokutu ve výši 100 Kč za prodlení s platbou faktury za dodávku plynu. V souladu s čl. 5.1. obchodních podmínek byla splatnost stanovena na 19. 8. 2024. Žalobkyně dále žalované zaslala předžalobní upomínku formou vyúčtování dlužných částek v celkové výši 12 356,92 Kč se splatností do 29. 11. 2024. Upomínka byla žalované odeslána dne 25. 11. 2024. Ani na tuto výzvu však žalovaná nereagovala.4. Po právní stránce soud žalobou uplatněný nárok posoudil podle zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále též jen „o. z.“) a dle zákona č. 458/2000 Sb. (dále též jen „EZ“).5. Dle ust. § 2079 odst. 1 o. z. kupní smlouvou se prodávající zavazuje, že kupujícímu odevzdá věc, která je předmětem koupě, a umožní mu nabýt vlastnické právo k ní, a kupující se zavazuje, že věc převezme a zaplatí prodávajícímu kupní cenu.6. Dle ust. § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.7. Dle ust. § 2048 o. z. ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém.8. Podle § 62 odst. 2 písm. i) EZ zákazník je povinen uhradit dodavateli poslední instance dodávku plynu podle § 12a, a to od okamžiku zahájení této dodávky.9. Soud má za prokázané, že v rozsahu tvrzeném žalobkyní žalovaná nesplnila svoji povinnost vyplývající z řádně uzavřené smlouvy mezi účastníky tím, že nezaplatila žalobkyni sjednanou cenu dodaného plynu a sjednané smluvní pokuty. Žalovaná se rovněž dnem následujícím po splatnosti faktury za dodaný plyn ocitla vůči žalobkyni v prodlení se splněním peněžitého závazku a žalobkyni proto dle § 1968 a § 1970 o. z. vzniklo právo na zaplacení zákonných úroků z prodlení vedle plnění, přičemž žalobkyní požadovaná výše úroků z prodlení odpovídá ustanovení § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. ve znění platném k prvnímu dni prodlení. Soud proto žalobě ve věci samé včetně žalobkyní požadovaného příslušenství pohledávky jako důvodné vyhověl a uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni žalované částky s příslušenstvím v obecné třídenní lhůtě k plnění dle § 160 odst. 1 o.s.ř., neboť neshledal důvody pro případné výjimečné stanovení lhůty delší nebo umožnění plnění ve splátkách.10. O nákladech řízení soud rozhodoval na základě zásady úspěšnosti účastníků ve věci obsažené v ustanovení § 142 odst. 1 o.s.ř., dle kterého účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. Důvody hodné zvláštního zřetele opodstatňující mimořádnou aplikaci ustanovení § 150 o.s.ř. soud v projednávaném případě neshledal.11. Žalobkyně při vyčíslení náhrady nákladů řízení vycházela z odměny právního zástupce za jeden úkon právní služby ve výši 1 620 Kč a dále z paušální sazby náhrady hotových výdajů za jeden úkon právní služby ve výši 300 Kč, resp. 450 Kč (dle § 13 odst. 4 vyhlášky ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, dále též jen „AT“ ve znění účinném do 31. 12. 20245 a od 1. 1. 2025). Soud však dospěl k závěru, že co do výpočtu odměny právního zástupce žalobkyně a výše náhrady jeho hotových výdajů za právní úkony učiněné do podání žaloby včetně je třeba postupovat podle § 14b AT ve znění vyhlášky ministerstva spravedlnosti č. 120/2014 Sb., neboť toto řízení bylo zahájeno po 30. 6. 2014, a to návrhem podaným na ustáleném vzoru, přičemž předmětem plnění není částka převyšující 50 000 Kč. Obdobné nároky přitom žalobkyně uplatňuje u zdejšího soudu opakovaně. Jsou tedy naplněny všechny předpoklady obsažené v § 14b odst. 1 písm. a) až c) AT.12. S ohledem na shora uvedené soud ve věci plně úspěšné žalobkyni přiznal proti žalované právo na náhradu nákladů řízení, vyčíslenou jako součet následujících položek: soudní poplatek ve výši 800 Kč, odměna advokáta ve smyslu ustanovení § 7 AT ve výši 3 x 400 Kč za tři poskytnuté úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení, předžalobní výzva k plnění, písemné podání soudu týkající se věci samé), 3 x 100 Kč jako paušální částky náhrady výdajů podle ustanovení § 14b odst. 2 AT příslušející jednotlivě za shora uvedené úkony právní služby.13. Shora přiznané náklady řízení (s výjimkou zaplaceného soudního poplatku jako hotového výdaje) jsou dále navýšeny o 21 % jako částku odpovídající sazbě daně z přidané hodnoty, neboť právní zástupce žalobkyně je coby registrovaný plátce daně z přidané hodnoty povinen tuto daň odvést dle zvláštního právního předpisu.14. Způsob úhrady nákladů řízení k rukám advokáta žalobkyně nachází své opodstatnění v ustanovení § 149 odst. 1 o.s.ř.; lhůta k jejich úhradě vychází z ustanovení § 160 odst. 1 téhož právního předpisu, když soud v této souvislosti neshledal žádné důvody pro aplikaci věty za středníkem tohoto ustanovení.