7 C 166/2025-20 — Okresní soud v Třebíči

Návrhem na vydání platebního rozkazu domáhá se žalobkyně po žalované zaplacení částky 42 921 Kč z titulu náhrady škody za neoprávněný odběr elektřiny. Žalobkyně je držitelem licence na distribuci elektřiny. Při kontrole odběrného místa , adresa, s požadavkem na demontáž bezesmluvního elektroměru bylo zjištěno, že zde dochází k odběru elektřiny bez uzavřené smlouvy. Žalobkyně za použití příslušných právních předpisů provedla vyúčtování náhrady škody za neoprávněný odběr ve smyslu § 16 a § 17 vyhlášky č. 359/2020, Sb. a částku 42 921 Kč žalované vyúčtovala. Žalovaná do dnešního dne dlužnou částku neuhradila.Soud za splnění předpokladů ustanovení § 115a občanského soudního řádu (dále též jen „o.s.ř.“) ve věci rozhodoval bez nařízení jednání, přičemž při právním hodnocení věci vycházel z předložených listin v kontextu se skutkovými tvrzeními obsaženými v podané žalobě. Po jejich zhodnocení učinil následující závěry o skutkovém stavu věci:Fakturou č. , hodnota, vystavenou dne 26. 9. 2024 s datem splatnosti 10. 10. 2024 vyúčtovala žalobkyně žalované za neoprávněný odběr elektřiny na adrese , adresa, , za období od 26. 1. 2024 do 27. 8. 2024 částku 42 921 Kč. Ze stanovení výše náhrady škody za neoprávněný odběr elektřiny vyplývá, že za předmětné období činila spotřeba změřená elektroměrem 2 645 kWh. Dne 13. 2. 2023 byla žalovaná písemně upozorněna na nepřijatou platbu ve výši 10 889 Kč. Ze zápisu o provedené kontrole odběrného místa ze dne 27. 8. 2024 vyplývá, že uvedeného dne byla provedena demontáž bezesmluvního elektroměru na adrese , adresa, , přičemž se jednalo o neoprávněný odběr. Žalovaná byla vyzvána k úhradě dlužné částky dopisem ze dne 7. 4. 2025.Po právní stránce soud žalobou uplatněný nárok posoudil podle § 51 odst. 1 písm. a), odst. 3 zákona č. 458/2000 Sb. (dále též jen „EZ“) a dle ust. § 16 a § 17 vyhlášky č. 359/2020, Sb. Ve vztahu k úroku z prodlení postupoval soud podle ustanovení § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“) ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb.Listinami předloženými žalobkyní má soud za prokázané, že žalovaná v období od 26. 1. 2024 do 27. 8. 2024 v odběrném místě , adresa, bez právního důvodu odebrala elektrický proud z elektrizační sítě, a to v rozsahu 2 645 KWh. Spotřebu žalobkyně stanovila v souladu s ust. § 16 a § 17 vyhlášky č. 359/2020 Sb.. Ačkoliv žalobkyně žalované za spotřebovanou energii řádně vyfakturovala částku 42 921 Kč, žalovaná tuto částku žalobkyni dosud neuhradila, přestože jí tuto povinnosti ukládá § 51 odst. 3 EZ. Dnem následujícím po splatnosti faktury se tak žalovaná ocitla v prodlení s plněním peněžitého závazku ve smyslu ust. § 1970 o. z. a je povinna žalobkyni kromě dlužné částky 42 291 Kč uhradit též zákonný úroku z prodlení ve výši odpovídající ustanovení § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. ve znění platném k prvnímu dni prodlení žalované.Soud proto žalobě ve věci samé včetně žalobkyní požadovaného příslušenství pohledávky jako důvodné vyhověl a uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni žalované částky s příslušenstvím v obecné třídenní lhůtě k plnění dle § 160 odst. 1 o.s.ř., neboť neshledal důvody pro případné výjimečné stanovení lhůty delší nebo umožnění plnění žalované ve splátkách.O nákladech řízení soud rozhodoval na základě zásady úspěšnosti účastníků ve věci obsažené v ustanovení § 142 odst. 1 o.s.ř., dle kterého účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. Důvody hodné zvláštního zřetele opodstatňující mimořádnou aplikaci ustanovení § 150 o.s.ř. soud v projednávaném případě neshledal, tedy ve věci plně úspěšné žalobkyni přiznal proti žalované právo na náhradu nákladů řízení, vyčíslenou jako součet následujících položek: soudní poplatek ve výši 1 718 Kč, odměna advokáta ve smyslu ustanovení § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu ve znění účinném od 1. 1. 2025 (dále jen „AT“) ve výši 3 x 2 820 Kč za tři poskytnuté úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení, písemné podání soudu týkající se věci samé, předžalobní výzva k plnění), 3 x 450 Kč jako paušální částky náhrady výdajů podle ustanovení § 13 odst. 4 AT příslušející jednotlivě za shora uvedené úkony právní služby.Shora přiznané náklady řízení (s výjimkou zaplaceného soudního poplatku jako hotového výdaje) jsou dále navýšeny o 21 % jako částku odpovídající sazbě daně z přidané hodnoty (dále jen „DPH“), neboť právní zástupce žalobkyně je coby registrovaný plátce daně z přidané hodnoty povinen tuto daň odvést dle zvláštního právního předpisu.Způsob úhrady nákladů řízení k rukám advokáta žalobkyně nachází své opodstatnění v ustanovení § 149 odst. 1 o.s.ř.; lhůta k jejich úhradě vychází z ustanovení § 160 odst. 1 téhož právního předpisu, když soud v této souvislosti neshledal žádné důvody pro aplikaci věty za středníkem tohoto ustanovení.