7 C 52/2025-53 — Okresní soud v Třebíči

1. Jako předmět daného řízení byl posuzován nárok žalobkyně proti žalovanému na zaplacení částky 12 008,56 Kč s příslušenstvím v podobě zákonného úroku z prodlení z titulu smluvní pokuty sjednané ve smlouvě o úvěru č. , hodnota, uzavřené dne 8. 6. 2021 mezi žalobkyní a žalovaným.2. K výzvě soudu žalobkyně doplnila žalobu písemným podáním ze dne 1. 7. 2025, které se týkalo posouzení úvěruschopnosti žalovaného žalobkyní. Žalobkyně prověřila úvěruschopnost žalovaného na základě dokladů o jeho příjmech, informativních výpisů z bankovního účtu žalovaného (jen k měsíčnímu příjmu od zaměstnavatele), výpisů z databází NRKI a SOLUS, hodnocení klienta a jeho prohlášení. Celkový čistý měsíční příjem žalovaného činil 20 800 Kč a jeho celkové měsíční náklady činily 6 463 Kč. Výdaje žalovaného byly určeny v návaznosti na zákon č. 110/2006 Sb. o životním minimu. Dále bylo prověřeno, že žalovaný nebyl v době žádosti evidován v insolvenčním rejstříku.3. K jednání nařízenému na 3. 12. 2025 se bez omluvy nedostavil žalovaný. Soud proto za splnění podmínek ust. § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále též jen „o. s. ř.“) věc projednal v jeho nepřítomnosti.4. Soud provedl dokazování listinnými důkazy předloženými žalobkyní. Z návrhu na uzavření smlouvy o úvěru/smlouvy o úvěru ze dne 8. 6. 2021 bylo zjištěno, že žalobkyně se zavázala poskytnout žalovanému spotřebitelský úvěr ve výši 43 000 Kč. Doba trvání úvěru byla sjednána na 48 měsíců a výše měsíční splátky činila 2 870 Kč. Zápůjční úroková sazba byla sjednána ve výši 64,59 % ročně. Dále bylo sjednáno pojištění schopnosti splácet úvěr, kdy výše měsíční úhrady za pojištění činila 13,95% měsíční splátky před navýšením o pojistné. V bodě 6. smlouvy byly sjednány následky vyplývající z prodlení žalovaného, zejména se pak jedná o smluvní pokuty (body 6.1. a 6.5. smlouvy). V bodě 6.1. smlouvy byla sjednána smluvní pokuta ve výši 499 Kč pro případ, že se žalovaný ocitne v prodlení s úhradou kterékoli splátky či její části o délce 30 dnů, a to za každou splátku, se kterou se ocitl v prodlení. Zesplatnění úvěru způsobem sjednaným v této smlouvě již právo na žádnou další smluvní pokutu dle tohoto bodu nevzniká. Souhrn veškerých smluvních pokut, které je žalobkyně oprávněna takto požadovat, činí maximálně 2 999 Kč za každý kalendářní rok. V bodě 6.4 smlouvy bylo sjednáno, že ke dni zesplatnění úvěru se celá dosud nezaplacená jistina úvěru a veškeré dosud nezaplacené úroky za poskytnutí úvěru přirostlé ke dni zesplatnění úvěru stávají součástí nové jistiny úvěru. Novou jistinu úvěru je žalovaný povinen zaplatit žalobkyni nejpozději v den zesplatnění úvěru. Dále zde bylo sjednáno, že žalobkyně je oprávněna požadovat, aby jí žalovaný v případě prodlení s hrazením nové jistiny úvěru platil úroky z prodlení v zákonné výši dle bodu 6.7. části B) smlouvy z celé této nové jistiny úvěru až do jejího úplného zaplacení. V bodě 6.5. smlouvy bylo ujednáno, že pokud žalovaný po zesplatnění úvěru nezaplatí novou jistinu úvěru v den zesplatnění úvěru, vzniká mu povinnost zaplatit žalobkyni smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné nové jistiny úvěru za každý den prodlení s její úhradou, a to ode dne následujícího po dni zesplatnění úvěru až do jejího úplného zaplacení. Rozsudkem Okresního soudu v Třebíči č. j. , spisová značka, ze dne 7. 2. 2023 byla žalobkyni přiznána smluvní pokuta dle bodů 6.1 a 6.5 smlouvy za období od 9. 5. 2022 z titulu uvedené smlouvy. Žalovanému bylo dne 7. 11. 2021 zasláno oznámení o okamžitém zesplatnění úvěru a dne 7. 1. 2025 mu byla zaslána předžalobní upomínka vztahující se k aktuálně žalované částce.5. Totožnost žalovaného byla zjištěna z kopie jeho občanského průkazu. Z hodnocení klienta bylo zjištěno, že je zaměstnán u firmy , Anonymizováno, , Anonymizováno, , s, Anonymizováno, r.o., , adresa, , jeho čistý měsíční příjem činí 20 800 Kč a jeho měsíční výdaje činí celkem 6 463 Kč. Dle výpisu z NRKI ze dne 6. 6. 2021 vyplývá hodnota skóre žalovaného 510, což znamená pozitivní příznak příznak (nízké riziko). Z detailů plateb na účtu žalovaného vedeného u , právnická osoba, bylo zjištěno, že v měsících únor až květen 2021 činil průměrný měsíční příjem žalovaného ze zaměstnání cca 22 880 Kč. Jedná se pouze o výpisy k jednotlivým platbám, nejde o celkové výpisy z účtu, z nichž by byly patrné reálné výdaje žalovaného. Z výpisu z rejstříku SOLUS bylo zjištěno, že dni 8. 6. 2021 zde žalovaný neměl žádný záznam. Z výpisu z databáze České národní banky – ARAD bylo zjištěno, že v červnu 2021 činila průměrná úroková sazba u spotřebitelských úvěrů 7,31% ročně.6. Po právní stránce soud žalobou uplatněný nárok posoudil následujících ustanovení zákona č. 89/2012, občanského zákoníku (dále též jen „o. z.“) účinného od 1. 1. 2014.7. Podle ust. § 2395 o. z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.8. Podle ust. § 580 o. z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.9. Podle ust. § 2048 věty první o. z. ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda.10. P/odle ust. § 3 odst. 1 písm. c) zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „ZoSÚ“), se posouzením úvěruschopnosti spotřebitele rozumí posouzení jeho schopnosti splácet spotřebitelský úvěr.11. Podle ust. § 84 odst. 2 ZoSÚ spotřebitel poskytne poskytovateli nebo zprostředkovateli na základě požadavků poskytovatele nebo zprostředkovatele podle odstavce 1 úplné a pravdivé informace. Pokud je to k posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nezbytné, poskytnuté informace je spotřebitel povinen poskytovateli nebo zprostředkovateli na jeho žádost vysvětlit, popřípadě doplnit. Tyto informace je za účelem posouzení úvěruschopnosti spotřebitele poskytovatel a zprostředkovatel povinen ověřit způsobem přiměřeným dané situaci, je-li to nutné též použitím nezávisle ověřitelných údajů.12. Podle ust. § 86 odst. 1 ZoSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.13. Podle ust. § 86 odst. 2 ZoSÚ poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.14. Podle ust. § 87 ZoSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.15. V posuzované věci bylo sporné, zda žalobkyně před poskytnutím úvěru řádně a dostatečně posoudila úvěruschopnost žalovaného ve vztahu k poskytnutému úvěru. V rámci tvrzeného prověření úvěruschopnosti žalovaného bylo ohledně výdajů žalovaného vycházeno pouze z životního minima. Pouhé převzetí životního minima podle § 2 a 3 zákona o životním minimu, nemluvě o existenčním minimu podle § 5 uvedeného zákona, ovšem samo o sobě nemůže být považováno za přiměřené stanovení a zohlednění životních nákladů spotřebitele, neboť v naprosté většině případů by vyžadovalo takové omezení výdajů, že by již bylo oprávněně možné hovořit o nepřiměřeném strádání (v tomto směru srov. Slanina, J., Jemelka, L., Vetešník, P., Wachtlová, L., Flídr, J. Zákon o spotřebitelském úvěru. Komentář. Praha: C. H. Beck, 2017).16. Z uvedeného je zřejmé, že žalobkyně při poskytování úvěru vycházela ze zcela obecných částek životního minima a paušálních nedoložených nákladů žalované v nejasné výši, kdy výdaje žalovaného nejsou nijak blíže konkretizovány a rozčleněny. Je tedy dle názoru soudu zjevné, že žalobkyně řádné prověření úvěruschopnosti ve vztahu k žalovanému neprovedla a postupovala zcela formálně, když namísto reálných výdajů vycházela z výdajů opírajících se pouze o částky životního minima. Uvedené údaje žalobkyně řádně neověřila ve smyslu citovaného ustanovení § 84 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Za této situace nemohla žalobkyně dospět důvodně k závěru, že nejsou důvod