7 C 89/2025-50 — Okresní soud v Třebíči

1. Předmětem řízení je nárok žalobkyně na zaplacení částky 25 000 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení. Dle tvrzení strany žalující tento nárok vznikl z titulu smlouvy o poskytnutí spotřebitelského úvěru č. , hodnota, . Žalobkyně dále požadovala zaplacení částky 1 000 Kč představující náklady na vymáhání. Z odůvodnění žaloby vyplývá, že žalovaný na svůj dluh doposud neuhradil ničeho. Žalobkyně dále tvrdila, že před uzavřením smlouvy o úvěru došlo k řádnému posouzení úvěruschopnosti žalovaného, kdy k prokázání této skutečnosti odkazuje na přílohu smlouvy o úvěru, kde je uveden detailní rozbor posouzení úvěruschopnosti prokazující splnění této zákonné povinnosti. Žalobkyně současně sdělila, že je připravena doplnit svá skutková tvrzení po případné výzvě soudu.2. Ve věci byl vydán elektronický platební rozkaz, proti kterému žalovaný prostřednictvím svého právního zástupce podal v zákonné lhůtě odpor. V odporu uvedl, že nárok žalobkyně zcela neuznává, neboť tento nárok se nezakládá na platném právním vztahu mezi žalobkyní a žalovaným. Nároky žalobkyně jsou založeny na neplatné smlouvě o spotřebitelském úvěru. Žalovaný učinil nesporným tvrzení žalobkyně, že došlo k uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , na základě které poskytla žalobkyně žalovanému peněžní prostředky ve výši 25 000 Kč. Dle názoru žalovaného je však tato smlouva neplatná zákona č. 257/2016 Sb., neboť žalobkyně nezkoumala řádně jeho úvěruschopnost. Žalovaný dále odkázal na nález Ústavního soudu III. ÚS 4129/18-1. Dle názoru žalovaného po něm může žalobkyně požadovat pouze uhrazení poskytnutých částek, nikoli uhrazení dalších poplatků a úroků. Závěrem žalovaný navrhl, aby soud žalobu v celém rozsahu zamítl a uložil žalobkyni povinnost zaplatit mu náhradu nákladů soudního řízení.3. V reakci na odpor žalovaného předložila žalobkyně soudu další listiny.4. Ze smlouvy o poskytnutí spotřebitelského úvěru č. , hodnota, ze dne 9. 1. 2025, bylo zjištěno, že žalobkyně se zavázala poskytnout žalovanému spotřebitelský úvěr v celkové výši 25 000 Kč bezhotovostním převodem na jeho bankovní účet. Doba trvání úvěru byla sjednána na dobu určitou v délce 12 měsíců, zápůjční úroková sazba byla sjednána jako úroková sazba měsíční a její výše činila 15 % měsíčně, roční procentní sazba nákladů na spotřebitelský úvěr (RPSN) činí 436 % p.a. Výše měsíčních splátek činila 3 750 Kč s tím, že spolu s poslední splátkou měla být navíc uhrazena celá jistina ve výši 25 000 Kč. Smlouva byla žalovaným podepsána prostřednictvím SMS kódu 2112 z telefonního čísla , tel. číslo, , IP adresa 85.193.0.134.5. Ze základních informací o spotřebiteli bylo zjištěno, že žalovaný je ženatý a má jednu vyživovací povinnost. Žalovaný prohlásil příjem ve výši 30 000 Kč, pravidelný příjem dle bankovního účtu činil 31 782 Kč měsíčně, náklady prohlášené spotřebitelem činily 6 000 Kč, pravidelné měsíční náklady dle bankovního účtu žalovaného činily 1 333 Kč. Náklady na potraviny a domácnost prohlásil žalovaný ve výši 440 Kč měsíčně, z bankovního účtu byly zjištěny ve výši 6 988 Kč měsíčně, žalobkyně pracovala s náklady ve výši 4 369 Kč měsíčně. Žalovaný prohlásil finanční závazky ve výši 1 000 Kč, žalobkyně vycházela z této částky. Závazky na hazardní hry a sázení byly zjištěny ve výši 4 673 Kč. Žalobkyně o vyhodnocení finanční situace spotřebitele (žalovaného vycházela z finančního zůstatku 15 458 Kč měsíčně a extra zůstatku na cokoliv ve výši 500 Kč měsíčně.6. Z detailu pohybu na účtu bylo zjištěno, že žalobkyně žalovanému vyplatila bezhotovostním převodem částku 25 000 Kč dne 9. 1. 2025.7. Předžalobní výzva ze dne 21. 5. 2025 byla žalovanému zaslána téhož dne na adresu jeho trvalého bydliště.8. Totožnost žalovaného ověřila žalobkyně z kopie jeho občanského průkazu (viz č.l. 21-22). Lustrací v CEE žalobkyně ověřila, že žalovaný není v exekuci (viz č.l. 24).9. Žalobkyně dále soudu předložila výpisy z běžného účtu osoby , jméno FO, za měsíce červen až srpen 2024. Jelikož soudu není zřejmé, co mají tyto listiny prokazovat, nebyly jako důkaz provedeny.10. Podle § 1810 o.z., ustanovení tohoto dílu se použijí na smlouvy, které se spotřebitelem uzavírá podnikatel (dále jen „spotřebitelské smlouvy“) a na závazky z nich vzniklé.11. Podle § 2395 o. z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.12. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.13. Podle § 75 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru v jeho platném znění, poskytovatel a zprostředkovatel je povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí.14. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru v jeho platném znění, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.15. Podle § 86 odst. 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru v jeho platném znění, poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje schopnost spotřebitele plnit povinnosti sjednané ve smlouvě, zejména splácet sjednané splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů a dalších údajů o finanční a ekonomické situaci spotřebitele, jako jsou údaje o jeho majetku a závazcích a o způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.16. Podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru v jeho platném znění, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.17. V posuzované věci bylo sporné, zda žalobkyně před poskytnutím úvěru řádně a dostatečně posoudila úvěruschopnost žalovaného ve vztahu k poskytnutému úvěru. V rámci tvrzeného prověření úvěruschopnosti byl vyplněn formulář, který je součástí (nebo přílohou) smlouvy o úvěru. Pokud se jedná o výše příjmů, výdajů, závazků atd., které jsou zde uvedeny, pak tyto nebyly žádným způsobem doloženy. Není tedy zřejmé, jak žalobkyně mohla vyhodnotit úvěruschopnost žalovaného bez jakéhokoliv ověření jeho příjmů a výdajů. V případě, že by se žalobkyně k nařízenému jednání dostavila, byla by soudem poučena dle ust. § 118 a odst. 3 o.s.ř., aby k prokázání svých tvrzení označila důkazy s tím, že jinak může být se svojí žalobou částečně neúspěšná. Žalobkyně se však z účasti u jednání omluvila a souhlasila s rozhodnutím v její nepřítomnosti. Pro případ, že by soud shledal smlouvu neplatnou, navrhla žalobkyně, aby soud její nárok posoudil jako bezdůvodné obohacení na straně žalovaného ve smyslu ust. § 2991 o. z..18. Vzhledem k tomu, že žalobkyně úvěruschopnost žalovaného řádně neprověřila, je na úvěrovou smlouvu třeba hledět jako na neplatnou (§ 87 zákona o spotřebitelském úvěru, k tomu srovnej, pokud jde o absolutní neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru, rozsudek Soudního dvora EU ze dne 5. 3. 2020 ve věci C-679/18 OPR-Finance proti GK a pokud jde o povinnost věřitele řádně ověřit úvěruschopnost spotřebitele, rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 2. 12. 2021 sp. zn. 27 Co 12/2020). Na tomto závěru nemění ničeho ani skutečnost, že žalobkyně nahlédla před uzavřením úvěrové smlouvy ohledně žalovaného do insolvenčního rejstříku, centrální evidence exekucí nebo registrů dlužníků.19. Dle ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru je tudíž žalovaná povinna vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jejím možnostem. Z provedeného dokazování vyplývá, že žalovanému byla poskytnuta jistina ve výši 25 000 Kč. Tuto částku je žalovaný povinen uhradit ve lhůtě odpovídají možnostem spotře