9 C 105/2025-15 — Okresní soud v Třebíči

1) Žalobou, resp. návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu doručeným zdejšímu soudu dne 15. 8. 2025, se žalobkyně domáhala vydání rozsudku, jímž bude žalované uložena povinnost zaplatit jí celkovou částku 18 180 Kč s příslušenstvím ve formě zákonných úroků z prodlení z titulu smlouvy o spotřebitelském úvěru uzavřené mezi žalobkyní a žalovanou dne 18. 12. 2023. Pro případ, že by soud neměl nárok žalobkyně na zaplacení dlužné částky z titulu smlouvy o úvěru za prokázaný, navrhla žalobkyně posoudit její nárok jako bezdůvodné obohacení na straně žalované.2) V souladu s ustanovením § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále též jen „o. s. ř.“), soud k projednání věci samé nenařizoval jednání, neboť ve věci bylo možno rozhodnout na základě žalobkyní předložených listinných důkazů a účastníci s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasili, když usnesením Okresního soudu v Třebíči ze dne 22. 9. 2025, č.j. EPR , č. účtu, -8, byli účastníci vyzváni, zda souhlasí s tím, aby ve věci bylo soudem rozhodnuto bez nařízení jednání, přičemž účastníci ohledně tohoto postupu soudu neměli žádných námitek (ust. § 101 odst. 4 o. s. ř.).3) Na podkladě listinných důkazů předložených žalobkyní dospěl soud k následujícím skutkovým závěrům.4) Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, uzavřené mezi žalobkyní a žalovanou dne 18. 12. 2023 bylo zjištěno, že žalované byl poskytnut úvěr až do výše 20 000 Kč, a to na dobu neurčitou. Zápůjční úroková sazba činila 40 % měsíčně, RPSN činila výši 5536,06 %. Žalobkyně se zavázala platby provádět ve prospěch bankovního účtu žalované.5) Z potvrzení o provedené platbě žalobkyně bylo zjištěno, že žalobkyně zaslala dne 19. 12. 2023 bankovním převodem na účet , č. účtu, pod VS , var. symbol, částku ve výši 6 000 Kč a dne 18. 12. 2023 částku ve výši 4 000 Kč.6) Z kopie občanského průkazu žalované a evropského průkazu zdravotního pojištění žalované bylo zjištěno, že žalobkyně ověřila totožnost žalované.7) Z předžalobní výzvy ze dne 14. 6. 2025, odeslané dle podacího lístku dne 14. 6. 2025, bylo zjištěno, že žalovaná byla vyzvána k úhradě před podáním žaloby, přičemž žalovaná byla vyzvána k úhradě dlužné částky ve lhůtě tří dnů.8) Z výpisu z bankovního účtu žalované IBAN , IBAN, byl zjištěny pravidelné měsíční obraty žalované včetně velmi častých odchozích plateb určených na sázky a gambling.9) Podle § 1810 o.z., ustanovení tohoto dílu se použijí na smlouvy, které se spotřebitelem uzavírá podnikatel (dále jen „spotřebitelské smlouvy“) a na závazky z nich vzniklé.10) Podle § 2395 o. z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.11) Podle § 2991 odst. 1, odst. 2 o.z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.12) Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.13) Podle § 75 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru v jeho platném znění, poskytovatel a zprostředkovatel je povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí.14) Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru v jeho platném znění, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.15) Podle § 86 odst. 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru v jeho platném znění, poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje schopnost spotřebitele plnit povinnosti sjednané ve smlouvě, zejména splácet sjednané splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů a dalších údajů o finanční a ekonomické situaci spotřebitele, jako jsou údaje o jeho majetku a závazcích a o způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.16) Podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru v jeho platném znění, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.17) Po provedeném dokazování soud dospěl k závěru, že žaloba je zčásti důvodná a zčásti nedůvodná. Mezi žalobkyní a žalovanou došlo k uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru, a to jako smlouvy spotřebitelské ve smyslu ust. § 2395 o.z. a ust. § 1810 o. z. Na základě této smlouvy byl žalované poskytnut spotřebitelský úvěr s výplatou finančních prostředků bankovním převodem na bankovní účet žalované dne 18. 12. 2023 ve výši 4 000 Kč a dne 19. 12. 2025 ve výši 6 000 Kč. Je evidentní, že smlouva byla uzavřena mezi žalobkyní, jako podnikatelem na straně jedné a žalovanou, jako spotřebitelem, na straně druhé. Žalované je tedy nutno poskytnout náležitou ochranu, jakožto slabší straně, neboť poskytovatel spotřebitelského úvěru je před poskytnutím povinen prověřit schopnost spotřebitele splácet úvěr, jinak nesmí být úvěr spotřebiteli poskytnut. Dle názoru soudu však žalobkyně nepostupovala při posuzování úvěruschopnosti žalované s odbornou péčí a uzavřená smlouva o úvěru je tedy z tohoto důvodu absolutně neplatná, neboť soud nemá za prokázané, že žalobkyně pečlivě a s odbornou péčí zjistila údaje nutné pro poskytnutí úvěru a možnosti žalované spotřebitelský úvěr řádně splácet, resp. žalobkyně neprokázala, že by tak učinila, přičemž žalobkyně sama navrhla posoudit žalovanou částku jako bezdůvodné obohacení na straně žalované, pokud by soud neměl nárok žalobkyně na zaplacení dlužné částky z titulu smlouvy o úvěru za prokázaný. S ohledem ke shora uvedenému a k ust. § 2991 odst. 1, 2 o.z. a § 2993 o.z., jsou tedy strany povinny vzájemně vrátit plnění, která si na základě neplatné smlouvy poskytly. V případě neplatného spotřebitelského úvěru je ve smyslu ust. § 87 zákona o spotřebitelském úvěru spotřebitel povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru. Na straně žalované proto vzniklo bezdůvodné obohacení ve výši 10 000 Kč, přičemž ve vztahu k této částce má žalobkyně právo na to, aby jí žalovaná zaplatila i úroky z prodlení podle § 1970 o. z. Do prodlení s vrácením bezdůvodného obohacení se přitom žalovaná dostala až poté, co byla k zaplacení vyzvána, neboť smlouva o úvěru je neplatná jako celek, tedy i co do ujednání o jeho splatnosti i ujednání o smluvní pokutě. Žalovaná byla vyzvána k vrácení dlužné částky v předžalobní výzvě odeslané 14. 6. 2025 s tím, že lhůta k zaplacení byla žalované stanovena v trvání 3 dnů od doručení. Z pravidelného chodu věcí a ustanovení § 573 o. z. je možno očekávat, že zásilka došla do sféry žalované třetí pracovní den po odeslání a ode dne 21. 6. 2025 je žalovaná v prodlení s vrácením bezdůvodného obohacení ve výši 10 000 Kč. Soud proto žalobě vyhověl ve výroku I. co do částky 10 000 Kč a z ní plynoucích úroků z prodlení dle § 1970 o. z. ve spojení s § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Ve zbylém rozsahu soud ve výroku II. žalobu, jako nedůvodnou, zamítl.18) Žalobkyně při vyčíslení náhrady nákladů řízení vycházela z odměny právní zástupkyně za jeden úkon právní služby ve výši 1 860 Kč (tedy ve smyslu § 7 vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, dále též jen „AT“) a dále z paušální sazby náhrady hotových výdajů za jeden úkon právní služby ve výši 450 Kč (dle § 13 odst. 4 AT). Soud však dospěl k závěru, že je třeba postupovat dle ust. § 14b AT, neboť toto řízení bylo zahájeno po 30. 6.