9 C 91/2025-14 — Okresní soud v Třebíči

1. Žalobkyně se podanou žalobou, resp. návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu doručeným zdejšímu soudu dne 20. 6. 2025, domáhala vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit jí částku ve výši 27 019,37 Kč s příslušenstvím z titulu uzavřené smlouvy o úvěru – kreditní karty pro soukromou klientelu ze dne 5. 9. 2023, na jejímž základě se se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému neúčelový nezajištěný spotřebitelský úvěr a v souvislosti s tím založit kartový účet. Žalovaný však úvěr nesplácel řádně a včas. Žalobkyně proto úvěr prohlásila za splatný, vyzvala žalovaného k úhradě v předžalobní výzvě ze dne 15. 4. 2025, přičemž žalovaný dlužnou částku žalobkyni dosud neuhradil.2. Žalovaný se k žalobnímu návrhu nevyjádřil, ačkoliv k tomu byl soudem vyzván.3. V souladu s ustanovením § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“), soud k projednání věci samé nenařizoval jednání, neboť ve věci bylo možno rozhodnout na základě žalobkyní předložených listinných důkazů a účastníci s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasili, resp. ohledně tohoto postupu neměli námitky, přestože byli vyzváni k vyjádření (§ 101 odst. 4 o. s. ř.).4. Soud provedl dokazování těmito listinnými důkazy a dospěl k následujícím skutkovým závěrům:5. Ze smlouvy o úvěru (kreditní karty pro soukromou klientelu) bylo zjištěno, že žalobkyně uzavřela s žalovaným dne 5. 9. 2023 smlouvu o úvěru o neúčelovém spotřebitelském úvěru jiného než na bydlení poskytovaný prostřednictvím kartového účtu s možností opakovaného čerpání a splácení ve výši 25 000 Kč, RPSN činilo 37,78 %, s dobou trvání úvěru na dobu neurčitou, úrok z úvěru byl sjednán jako úrok stanovený pevnou částkou: úrok ke dni splatnosti (12x ročně) ve výši 10,00 Kč za každých celých 500,00 Kč vyčerpaného a nesplaceného úvěru, celková částka, kterou je třeba zaplatit činila 28 956 Kč, úvěr byl poskytnut na období jednoho roku dvanácti splátkami.6. Z detailu zadané operace ze dne 5. 9. 2023 bylo zjištěno, že žalovaný měl vzdělání střední s maturitou, hlavní zdroj příjmů byl zaměstnanec, byl svobodný, příjem na účet v ČS, počet členů v domácnosti činil 1, průměrný čistý měsíční příjem činil 60 000 Kč, výše nájmu činila 7 800 Kč, splátky úvěru jinde, než v ČS činily 3 000 Kč, příjem na účet ČS ano.7. Z žádosti o zřízení kartového účtu bylo zjištěno, že tento byl zřízen dne 5. 9. 2023, s číslem kartového účtu , č. účtu, , celkový úvěrový limit činil 25 000 Kč, výše celkové minimální úhrady činila 3,00 % z dlužné částky, délka bezúročného období činila 55 dní.8. Z výpisů z kartového účtu č. , č. účtu, za období 5. 9. 2023 - 10. 9. 2024 bylo zjištěno čerpání a výše čerpané částky, přehled uhrazených splátek a výše dlužné částky.9. Z oznámení o právním zastoupení – výzvou k úhradě dluhu ze dne 14. 4. 2025 bylo zjištěno, že žalovaný byl předžalobní výzvou vyzván k úhradě dluhu, odeslané dne 15. 4. 2025, jak bylo zjištěno z podacího archu.10. Podle § 2395 o. z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.11. Podle § 2399 odst. 1 o.z., úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.12. Podle § 1970 o.z., po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.13. Po provedeném dokazování soud dospěl k závěru, že žaloba je zcela důvodná. Ačkoli žalobkyně dostála všem svým zákonným povinnostem v souladu se shora citovanými zákonnými ustanoveními, jakož i povinnostem smluvním, žalovaný ji porušováním sjednaných podmínek smlouvy o úvěru přiměl k jeho zesplatnění, přičemž přes kvalifikovanou výzvu do dnešního dne nepoukázal žalobkyni splatnou finanční hotovost, čímž se dostal do prodlení s úhradou svého závazku a žalobkyni proto vznikl nárok na zaplacení úroku z prodlení ve výši odpovídající nařízení vlády č. 351/2013 Sb. ve znění platném k prvnímu dni prodlení, přičemž nárok žalobkyně žalovaný žádným způsobem nezpochybnil ani nevyvrátil. Soud proto v souladu se shora citovanými zákonnými ustanoveními žalobě v celém rozsahu vyhověl a uložil žalovanému povinnost k úhradě včetně příslušenství, jak uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku.14. O nákladech řízení soud rozhodoval na základě zásady úspěšnosti účastníků ve věci obsažené v ustanovení § 142 odst. 1 o.s.ř., dle kterého účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. Důvody hodné zvláštního zřetele opodstatňující mimořádnou aplikaci ustanovení § 150 o.s.ř. soud v projednávaném případě neshledal, tedy ve věci plně úspěšné žalobkyni přiznal proti žalovanému právo na náhradu nákladů řízení, vyčíslenou jako součet soudního poplatku ve výši 1 081 Kč, odměny právního zástupce ve smyslu ustanovení § 14b odst. 1 písm. c) vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, ve znění účinném od 1. 7. 2014 (dále jen „AT“) ve výši 3 x 400 Kč za tři úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení, předžalobní upomínka, písemné podání soudu týkající se věci samé), 3 x 100 Kč jako paušální částky náhrady výdajů podle ustanovení § 14 odst. 5 písm. a) AT příslušející jednotlivě za shora uvedené úkony právní služby. Shora přiznané náklady řízení (s výjimkou zaplaceného soudního poplatku jako hotového výdaje) jsou dále navýšeny o 21 % jako částky odpovídající sazbě daně z přidané hodnoty, neboť právní zástupce žalobkyně je coby registrovaný plátce daně z přidané hodnoty povinen tuto daň odvést dle zvláštního právního předpisu. Způsob úhrady nákladů řízení k rukám právního zástupce žalobkyně nachází své opodstatnění v ustanovení § 149 odst. 1 o.s.ř.; lhůta k jejich úhradě vychází z ustanovení § 160 odst. 1 o.s.ř., když soud v této souvislosti neshledal žádné důvody pro aplikaci věty za středníkem tohoto ustanovení.