9 C 95/2025-17 — Okresní soud v Třebíči

1. Žalobou, resp. návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu doručeným zdejšímu soudu dne 30.6.2025, se žalobkyně domáhala vydání rozsudku, jímž bude žalovanému uložena povinnost zaplatit jí částku 19 172 Kč s příslušenstvím ve formě zákonných úroků z prodlení z titulu smlouvy o revolvingovém úvěru č. , hodnota, uzavřené mezi právní předchůdkyní žalobkyně , právnická osoba, a žalovanou. Pro případ, že by soud neměl nárok žalobkyně na zaplacení dlužné částky z titulu smlouvy o úvěru za prokázaný, navrhla žalobkyně posoudit její nárok jako bezdůvodné obohacení na straně žalované.2. V souladu s ustanovením § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále též jen „o. s. ř.“), soud k projednání věci samé nenařizoval jednání, neboť ve věci bylo možno rozhodnout na základě žalobkyní předložených listinných důkazů a účastníci s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasili, když usnesením Okresního soudu v Třebíči ze dne 8.8.2025, č.j. EPR 189886/2025-8, byli účastníci vyzváni, zda souhlasí s tím, aby ve věci bylo soudem rozhodnuto bez nařízení jednání, přičemž účastníci ohledně tohoto postupu soudu neměli žádných námitek ( ust. § 101 odst. 4 o. s. ř.).3. Na podkladě listinných důkazů předložených žalobkyní dospěl soud k následujícím skutkovým závěrům.4. Ze smlouvy o revolvingovém úvěru kimbi č. , hodnota, uzavřené mezi právní předchůdkyní žalobkyně , právnická osoba, a žalovanou dne 8.2.2024 bylo zjištěno, že žalované byl poskytnut úvěr ve výši 10 000 Kč. Z dodatku č. 1 ke smlouvě o revolvingovém úvěru kimbi č. , hodnota, bylo zjištěno, že celková výše úvěru činila 14 000 Kč. Zápůjční úroková sazba činila 80,00 % ročně, RPSN za celý úvěr: 117,10 %. Ve smlouvě je uveden způsob poskytnutí na bankovní účet žalované č. , č. účtu, , smlouva byla ze strany žalované potvrzena pomocí potvrzovacího kódu dne 8.2.2024.5. Z výpisu z běžného účtu , právnická osoba, ., bylo zjištěno, že právní předchůdkyně žalobkyně , právnická osoba, zaslala dne 8.2.2024 okamžitou platbou pod VS 99912350001 na účet žalované č. , č. účtu, , částku ve výši 10 000 Kč.6. Z výpisu z běžného účtu , právnická osoba, ., bylo zjištěno, že právní předchůdkyně žalobkyně , právnická osoba, zaslala dne 8.2.2024 okamžitou platbou pod VS , var. symbol, na účet žalované č. , č. účtu, , částku ve výši 4 000 Kč.7. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 10. 12. 2022 přešla pohledávka za žalovanou na žalobkyni.8. Z předžalobní výzvy ze dne 7.12.2024, odeslané dle podacího lístku dne 15.1.2025, bylo zjištěno, že žalovaná byla vyzvána k úhradě před podáním žaloby, přičemž žalovaná byla vyzvána k úhradě dlužné částky ve lhůtě tří dnů.9. Podle § 1810 o.z., ustanovení tohoto dílu se použijí na smlouvy, které se spotřebitelem uzavírá podnikatel (dále jen „spotřebitelské smlouvy“) a na závazky z nich vzniklé.10. Podle § 2395 o. z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.11. Podle § 2991 odst. 1, odst. 2 o.z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.12. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.13. Podle § 1879 o. z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).14. Podle § 1880 odst. 1 o. z. postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění.15. Podle § 75 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru v jeho platném znění, poskytovatel a zprostředkovatel je povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí.16. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru v jeho platném znění, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.17. Podle § 86 odst. 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru v jeho platném znění, poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje schopnost spotřebitele plnit povinnosti sjednané ve smlouvě, zejména splácet sjednané splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů a dalších údajů o finanční a ekonomické situaci spotřebitele, jako jsou údaje o jeho majetku a závazcích a o způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.18. Podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru v jeho platném znění, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.19. Po provedeném dokazování soud dospěl k závěru, že žaloba je zčásti důvodná a zčásti nedůvodná. Mezi právní předchůdkyní žalobkyně , právnická osoba, a žalovanou došlo k uzavření smlouvy o revolvingovém úvěru, a to jako smlouvy spotřebitelské ve smyslu ust. § 2395 o.z. a ust. § 1810 o. z. Na základě této smlouvy byl žalované poskytnut spotřebitelský úvěr v celkové výši 14 000 Kč, s výplatou finančních prostředků bankovním převodem na bankovní účet žalované dne 8.2.2024. Je evidentní, že smlouva byla uzavřena mezi právní předchůdkyní žalobkyně, jako podnikatelem na straně jedné a žalovanou, jako spotřebitelem, na straně druhé. Žalované je tedy nutno poskytnout náležitou ochranu, jakožto slabší straně, neboť poskytovatel spotřebitelského úvěru je před poskytnutím povinen prověřit schopnost spotřebitele splácet úvěr, jinak nesmí být úvěr spotřebiteli poskytnut. Dle názoru soudu však právní předchůdkyně žalobkyně nepostupovala při posuzování úvěruschopnosti žalované s odbornou péčí a uzavřená smlouva o úvěru je tedy z tohoto důvodu absolutně neplatná, neboť soud nemá za prokázané, že žalobkyně, resp. právní předchůdkyně žalobkyně, pečlivě a s odbornou péčí zjistila údaje nutné pro poskytnutí úvěru a možností žalované spotřebitelský úvěr řádně splácet, resp. žalobkyně neprokázala, že by tak učinila, přičemž žalobkyně sama navrhla posoudit žalovanou částku jako bezdůvodné obohacení na straně žalované, pokud by soud neměl nárok žalobkyně na zaplacení dlužné částky z titulu smlouvy o úvěru za prokázaný. S ohledem ke shora uvedenému a k ust. § 2991 odst. 1, 2 o.z. a § 2993 o.z., jsou strany povinny vzájemně vrátit plnění, která si na základě neplatné smlouvy poskytly. V případě neplatného spotřebitelského úvěru je ve smyslu ust. § 87 zákona o spotřebitelském úvěru spotřebitel povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru. Na straně žalované proto vzniklo bezdůvodné obohacení v celkové výši 14 000 Kč, přičemž ve vztahu k této částce má žalobkyně právo na to, aby jí žalovaná zaplatila i úroky z prodlení podle § 1970 o. z. Do prodlení s vrácením bezdůvodného obohacení se přitom žalovaná dostala až poté, co byla k zaplacení vyzvána, neboť smlouva o úvěru je neplatná jako celek, tedy i co do ujednání o jeho splatnosti. Žalovaná byla vyzvána k vrácení dlužné částky v předžalobní výzvě odeslané 15.1.2025 s tím, že lhůta k zaplacení byla žalované stanovena v trvání 3 dnů od doručení, tj. ode dne 19.1.2025 je žalovaná v prodlení s vrácením bezdůvodného obohacení ve výši 14 000 Kč. Soud proto žalobě vyhověl ve výroku I. co do částky 14 000 Kč a z ní plynoucích úroků z prodlení dle § 1970 o. z. ve spojení s § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Ve zbylém rozsahu soud ve výroku II. ža