21 C 2/2026-110 — Okresní soud v Třebíči

1. Předmětem řízení je nárok žalobkyně na zaplacení částky 78 000 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení, smluvní pokuty ve výši 5 797,72 Kč a smluvního úroku ve výši 97,56 % ročně z dlužné jistiny úvěru. Dle tvrzení strany žalující tento nárok vznikl z titulu smlouvy o poskytnutí spotřebitelského úvěru č. , hodnota, , který byl uzavřen mezi žalobkyní jako věřitelem (úvěrujícím) a žalovaným jako úvěrovaným dne 9. 7. 2024. Na základě této smlouvy poskytla žalobkyně žalovanému úvěr ve výši 100 000 Kč a k vyplacení této částky došlo žalovanému dne 9. 7. 2024. Žalovaný se zavázal splácet předmětný úvěr formou pravidelných 24 měsíčních splátek ve výši 9 601 Kč podle splátkového kalendáře. Sjednaná výše úrokové sazby činila 97,56 % ročně. Žalovaný neplnil řádně podmínky smlouvy a ocitl se v prodlení s úhradou splátek poskytnutého úvěru, a proto byl celý poskytnutý úvěru zesplatněn. Do zesplatnění úvěru žalovaný uhradil částku 123 213 Kč, a po zesplatnění úvěru byla žalovaným uhrazena dne 24. 10. 2025 další částka 10 000 Kč. Žalobkyně na základě uvedené smlouvy požaduje zaplacení částky 70 456,44 Kč na jistině úvěru, smluvní pokuty ve celkové výši 5 797,72 Kč dle bodu 6.5 úvěrové smlouvy ve výši 0,1 % z dlužné nové jistiny úvěru za každý den prodlení žalovaného s její úhradou, úrok za poskytnutý úvěr ve výši 97,56 % ročně z částky odpovídající zbývající dlužné původní jistině úvěru ve výši 69 711,93 Kč ode dne 23. 10. 2025 do zaplacení. Žalobkyně dále tvrdila, že před uzavřením smlouvy o úvěru došlo k řádnému posouzení úvěruschopnosti žalovaného, kdy k prokázání této skutečnosti vycházela z dokladů a informací získaných od žalovaného, databází umožňující posouzení úvěruschopnosti, jakož i z jiných zdrojů, např. dokladů o příjmech, prohlášení žalovaného atd. Z výše uvedeného bylo zjištěno, že volné zdroje ke splácení úvěru jsou dostatečné a byla též ověřena úvěrová historie žalovaného v databázích SOLUS a NRKI.2. K výzvě soudu ze dne 5. února 2026 žalobkyně sdělila, že před uzavřením úvěrové smlouvy řádně posoudila úvěruschopnost žalovaného, a to na základě dokladů o příjmech, výpisů z databází NRKI a SOLUS, hodnocení klienta a prohlášení dlužníka. Z uvedených dokladů podle žalobkyně vyplynulo, že celkový čistý měsíční příjem žalovaného činí 101 934 Kč, celkové náklady žalovaného činí 21 883 Kč a volné zdroje ke splácení činí 79 051 Kč. Žalovaný byl schopen poskytnutý úvěr splácet i podle provedeného scoringu klienta, jenž byl podkladem pro rozhodnutí o možnosti poskytnutí požadovaného úvěru. Žalovaný nebyl v době žádosti evidován v insolvenčním rejstříku, neměl u poskytovatele předchozí smlouvu ve stavu žalobního vymáhání a jeho předložený doklad totožnosti nebyl evidován jako neplaný. Bylo též ověřeno, že žalovaný má živnostenské oprávnění na dobu neurčitou a má tak podle žalobkyně zajištěn stálý příjem. Žalovaným též bylo přiloženo daňové přiznání podané elektronický dne 2. 5. 2024 za rok 2023. Žalovaný uvedl náklady na bydlení ve výši 17 023 Kč (nájemné+inkaso), přičemž žalobkyně nemá k dispozici doklad o výši nájemného nebo jiné potvrzení o nákladech žalovaného souvisejících s bydlením. Žalovaný také uvedl, že nemá žádnou vyživovací povinnost, k dalším výdajům žalovaného nemá žalobkyně žádných dokladů a spoléhala se na pravdivost údajů v prohlášení žalovaného.3. K podané žalobě se žalovaný vyjádřil tak, že žalobní nárok považuje za nedůvodný, nárok neuznává v plném rozsahu, a to z důvodu absolutně neplatné úvěrové smlouvy. Neplatnost úvěrové smlouvy shledává jednak z důvodu nedostatečného prověření úvěruschopnosti žalovaného v souladu s § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., zákona o spotřebitelském úvěru, ze strany žalobkyně, a též z důvodu nepřiměřenosti sjednané odměny, která odporuje dobrým mravům a způsobuje neplatnost celé smlouvy. Dohodnutá výše úroků totiž podle žalovaného podstatně převyšuje horní hranici obvyklé míry úrokových sazeb a jako taková je považována soudní judikaturou za nemravnou. Žalovaný je tak povinen hradit pouze poskytnutou částku jistiny úvěru, kterou však již násobně v průběhu trvání úvěrového vztahu přeplatil a žalobkyně nemá nárok na jakékoli další plnění od žalovaného.4. Soud k projednání věci nařídil jednání na den 30. 4. 2026, na němž byly provedeny zejména listinné důkazy, ze kterých vzal soud za prokázané, že ze smlouvy o poskytnutí spotřebitelského úvěru č. , hodnota, ze dne 9. 7. 2024, bylo zjištěno, že žalobkyně se zavázala poskytnout žalovanému neúčelový spotřebitelský úvěr v celkové výši 100 000 Kč bezhotovostním převodem na jeho bankovní účet. Doba trvání úvěru byla sjednána na dobu určitou v délce 24 měsíců, zápůjční úroková sazba byla sjednána jako úroková sazba roční a její výše činila 97,56 %, roční procentní sazba nákladů na spotřebitelský úvěr (RPSN) činila 155,47 %. Výše měsíční splátky představovala částku 9 601 Kč s tím, že celková částka, která měla být žalobkyni žalovaným uhrazena činila 230 424 Kč. Smlouva byla žalovaným podepsána elektronicky prostřednictvím jedinečného kódu 2396726077.5. Ze základních informací deklarovaných spotřebitelem (žalovaným) bylo zjištěno, že žalovaný je svobodný a nemá žádnou vyživovací povinnost. Žalovaný má středoškolské vzdělání s maturitou, žalovaným jako spotřebitelem měl být deklarován měsíční příjem 101 934 Kč. Deklarovány měly být minimální výdaje ve výši 4 860 Kč a náklady na bydlení 17 023 Kč, spotřebitel měl bydlet u rodičů. Volné zdroje měly představovat částku 79 051 Kč. Podle systému SOLUS neměl mít žalovaný žádné finanční závazky a žalovaný neměl mít podle výpisu z nebankovního registru NRKI žádný dluh po splatnosti. Žalobkyně příjmy žalovaného ověřovala též z výpisu z účtu žalovaného za období od 1. 7. 2022 do 31. 7. 2022, z daňového přiznání k dani z příjmů fyzické osoby za rok 2023 a činnost žalovaného, z níž mu plynou příjmy, ověřila z veřejné části živnostenského rejstříku (č.l. 85).6. Z detailu pohybu na účtu bylo zjištěno, že žalobkyně žalovanému vyplatila bezhotovostním převodem částku 100 000 Kč dne 9. 7. 2024. Na předmětný úvěr žalovaný uhradil ke dni podání žaloby částku celkem 133 212 Kč (viz. žalobní tvrzení a výpisy z účtů žalovaného na č.l. 92-96).7. Předžalobní výzva ze dne 22. 12. 2025 byla žalovanému zaslána téhož dne na adresu jeho trvalého bydliště.8. Totožnost žalovaného ověřila žalobkyně z kopie jeho občanského průkazu (viz č.l. 35-36).9. Podle § 1810 o.z., ustanovení tohoto dílu se použijí na smlouvy, které se spotřebitelem uzavírá podnikatel (dále jen „spotřebitelské smlouvy“) a na závazky z nich vzniklé.10. Podle § 2395 o. z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.11. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.12. Podle § 75 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru v jeho platném znění, poskytovatel a zprostředkovatel je povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí.13. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru v jeho platném znění, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.14. Podle § 86 odst. 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru v jeho platném znění, poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje schopnost spotřebitele plnit povinnosti sjednané ve smlouvě, zejména splácet sjednané splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů a dalších údajů o finanční a ekonomické situaci spotřebitele, jako jsou údaje o jeho majetku a závazcích a o způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.15. Podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském