5 C 2/2026-16 — Okresní soud v Třebíči

1. Předně je třeba uvést, že v písemném vyhotovení žaloby bylo zjevným omylem nesprávně uvedeno číslo smlouvy o úvěru a výše úvěru, neboť stejného dne byly podány žalobcem vůči stejnému žalovanému dvě žaloby, přičemž o nároku žalobce ze smlouvy o úvěru č. , Anonymizováno, kterým byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 55 000 Kč, bylo již rozhodnuto rozsudkem Okresního soudu v Třebíči ze dne 12. 2. 2026, č.j. 5 C 403/2025-16. Skutková tvrzení žalobce v této věci se pak týkají smlouvy o úvěru č. , Anonymizováno, ohledně úvěru ve výši 150 000 Kč. Soud proto tuto zjevnou nesprávnost již napravuje správnými čísly ohledně této smlouvy v dalším textu.2. Žalobce se žalobou doručenou soudu dne 8. 10. 2025 domáhal vydání rozhodnutí, kterým bude žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobci částku 138 327,10 Kč s příslušenstvím z titulu splnění závazku ze smlouvy o úvěru uzavřené mezi právním předchůdcem žalobce a žalovaným. Žalobu odůvodnil tím, že mezi právním předchůdcem žalobce , právnická osoba, ., a žalovaným byla dne 23. 10. 2023 uzavřena smlouva o úvěru č. , Anonymizováno, , na základě které byl žalovanému poskytnut spotřebitelský úvěr ve výši 150 000 Kč, který se žalovaný zavázal spolu se smluvním úrokem ve výši 10,29 % ročně splatit v 84 pravidelných měsíčních splátkách po 2 513 Kč se splatností vždy k 15. dni v měsíci. Úvěr byl vyplacen 8. 11. 2023 převodem na bankovní účet žalovaného. Úvěruschopnost žalovaného byla původním věřitelem získána z jeho informací o jeho zaměstnání, příjmech a výdajích a byla ověřena z dostupných registrů. Žalovaný svoje závazky vyplývající ze smlouvy řádně neplnil a právní předchůdce žalobce proto ke dni 19. 11. 2024 prohlásil v souladu se smlouvou úvěr za splatný. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 20. 3. 2025 byla předmětná pohledávka vůči žalovanému postoupena žalobci a postoupení pohledávky bylo žalovanému písemně oznámeno. Ke dni prohlášení úvěru za splatný činil dluh žalovaného vůči původnímu věřiteli na jistině úvěru 138 448,58 Kč a na smluvním úroku 5 878,52 Kč. Žalovaný byl k zaplacení sporné částky žalobcem před zahájením řízení písemně vyzván, nicméně dosud žalovanou částku žalobci ani částečně nezaplatil.3. Žalobce i žalovaný souhlasili s jednáním v jejich nepřítomnosti a soud proto dle § 115a o.s.ř. věc projednal a rozhodl v jejich nepřítomnosti.4. Soud provedl dokazování smlouvou o úvěru č. , Anonymizováno, ze dne 23. 10. 2023, záznamem o digitální aktivitě k této smlouvě, informací o spotřebitelském úvěru ze stejného dne, výpisem z účtu žalovaného u právního předchůdce žalobce, upomínkami právního předchůdce žalobce z 30. 5. 2024, 26. 6. 2024 a 28. 8. 2024 včetně dokladu o jejich odeslání, oznámením o prohlášení úvěru za splatný z 16. 1. 2025 včetně podacího archu a smlouvou o postoupení pohledávek z 20. 3. 2025 včetně její přílohy. Z těchto důkazů a skutkových tvrzení žalobce, jejichž správnost nebyla žalovaným v řízení zpochybněna, vzal soud za prokázané, že mezi právním předchůdcem žalobce , právnická osoba, ., a žalovaným byla dne 23. 10. 2023 uzavřena smlouva o úvěru č. , Anonymizováno, , která je posouzeno podle obsahu spotřebitelskou smlouvou dle § 1810 a následujících občanského zákoníku, na základě které byl žalovanému poskytnut spotřebitelský úvěr ve výši 150 000 Kč, který se žalovaný zavázal spolu se smluvním úrokem ve výši 10,29 % ročně splatit v 84 pravidelných měsíčních splátkách po 2 513 Kč se splatností vždy k 15. dni v měsíci. Úvěr byl vyplacen 8. 11. 2023 převodem na bankovní účet žalovaného. Úvěruschopnost žalovaného byla původním věřitelem získána z jeho informací o jeho zaměstnání, příjmech a výdajích a byla ověřena z dostupných registrů. Bylo tak zjištěno, že průměrná čistá měsíční mzda žalovaného činila za posledních 12 měsíců 27 139 Kč, žalovaný byl dlouhodobě zaměstnán na dobu neurčitou, neměl žádnou vyživovací povinnost a jeho měsíční výdaje činily 14 793 Kč. Vzhledem k výši úvěru i sjednané měsíční výši splátek 2 513 Kč považuje soud tento způsob ověření úvěruschopnosti žalovaného za dostačující. Žalovaný svoje závazky vyplývající ze smlouvy řádně neplnil a právní předchůdce žalobce proto ke dni 16. 1. 2025 prohlásil v souladu se smlouvou úvěr za splatný. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 20. 3. 2025 byla předmětná pohledávka vůči žalovanému postoupena žalobci a postoupení pohledávky bylo žalovanému písemně oznámeno. Ke dni prohlášení úvěru za splatný činil dluh žalovaného vůči původnímu věřiteli na jistině úvěru 138 448,58 Kč a na smluvním úroku 5 878,52 Kč. Co do výše vychází žalobou uplatněný nárok z obchodních knih právního předchůdce žalobce vedených certifikovaným bankovním softwarem, o jejichž správnosti nemá soud pochyb. Žalovaný se rovněž ode dne následujícího po splatnosti předmětné části úvěru, tedy dnem 20. 11. 2024, ocitl vůči žalobci v prodlení se splněním peněžitého dluhu. Žalobci tak dle § 1968 a § 1970 občanského zákoníku vzniklo právo na zaplacení úroků z prodlení vedle plnění, přičemž žalobcem požadovaná výše úroků z prodlení odpovídá ustanovení § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. ve znění platném k prvnímu dni prodlení a repo sazbě ČNB platné k prvnímu dni příslušného kalendářního pololetí. V části týkající se zaplacení částky 138 327,10 Kč s příslušenstvím proto soud žalobě jako důvodné vyhověl a uložil žalovanému povinnost zaplatit přiznanou částku s příslušenstvím v obecné třídenní lhůtě k plnění dle § 160 odst. 1 o.s.ř., neboť neshledal důvody pro případné výjimečné stanovení lhůty delší nebo umožnění plnění žalovanému ve splátkách.5. O nákladech řízení rozhodl soud dle § 142 odst. 1 o.s.ř., podle kterého ve věci úspěšnému žalobci přiznal právo na náhradu nákladů řízení, a to zaplaceného soudního poplatku ve výši 5 538 Kč, odměny advokáta za tři hlavní úkony po 6 660 Kč (převzetí a příprava zastoupení, zaslání výzvy žalovanému před zahájením řízení obsahující skutkový i právní rozbor věci a podání žaloby) dle § 7 vyhl. č. 177/1996 Sb. v platném znění a tří paušálních náhrad po 450 Kč dle § 13 odst. 4 téže vyhlášky.