5 C 383/2025-20 — Okresní soud v Třebíči

1. Žalobce se žalobou doručenou soudu dne 30. 7. 2025 ve formě návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu domáhal vydání rozhodnutí, kterým bude žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobci částku 1 525 Kč s příslušenstvím z titulu splnění závazku k zaplacení jízdného a přirážky k jízdnému za jízdu dopravním prostředkem žalobce bez platného jízdního dokladu. Žalobu odůvodnil tím, že se žalovaný v Brně dne 2. 10. 2024 nemohl ve vozidle hromadné dopravy provozované žalobcem prokázat přepravnímu kontrolorovi žalobce platným jízdním dokladem, a naplnil tak podmínky pro to, aby po něm byl žalobce oprávněn požadovat jízdné ve výši 25 Kč a přirážku k jízdnému ve výši 1 500 Kč, tedy celkem 1 525 Kč. Žalovaný dosud žalobci spornou částku ani částečně nezaplatil, přestože byl k jejímu zaplacení žalobcem písemně vyzván výzvou žalobce datovanou 10. 12. 2024.2. Žalobce i žalovaný se práva účasti na projednání věci vzdali a soud proto dle § 115a o.s.ř. věc projednal a rozhodl bez nařízení jednání.3. Soud provedl dokazování zápisem o provedené přepravní kontrole ze dne 2. 10. 2024, včetně informace pro cestující, smluvními přepravními podmínkami a tarifem žalobce a výzvou žalobce zaslanou žalovanému z 10. 12. 2024 včetně podacího archu. Na základě těchto důkazů i skutkových tvrzení žalobce, jejichž správnost nebyla žalovaným v řízení zpochybněna, vzal soud za prokázané, že se žalovaný v Brně dne 2. 10. 2024 nemohl ve vozidle hromadné dopravy provozované žalobcem prokázat přepravnímu kontrolorovi žalobce platným jízdním dokladem, a naplnil tak podmínky pro to, aby po něm byl žalobce oprávněn požadovat jízdné ve výši 25 Kč a přirážku k jízdnému ve výši 1 500 Kč, tedy celkem 1 525 Kč. Dnem následujícím po splatnosti jízdného a přirážky, tedy dnem 3. 10. 2024 se žalovaný vůči žalobci ocitl v prodlení se splněním peněžitého dluhu, a žalobci proto dle § 1968 a § 1970 občanského zákoníku vzniklo právo na zaplacení úroků z prodlení vedle plnění. Žalobcem požadovaná výše úroků z prodlení přitom odpovídá ustanovení § 2 nař. vl. č. 351/2013 Sb. ve znění platném k prvnímu dni prodlení i repo sazbě ČNB platné k prvnímu dni příslušného kalendářního pololetí. Soud uložil žalovanému povinnost spornou částku včetně příslušenství žalobci zaplatit v obecné třídenní lhůtě k plnění dle § 160 odst. 1 o.s.ř., neboť vzhledem k bagatelní výši pohledávky žalobce neshledal důvod k tomu, aby byla stanovena lhůta k plnění delší nebo bylo žalovanému umožněno splnit tuto pohledávku ve splátkách.4. O nákladech řízení rozhodl soud dle § 142 odst. 1 o.s.ř., podle kterého přiznal právo na náhradu nákladů řízení ve věci plně úspěšnému žalobci. Tyto náklady představují zaplacený soudní poplatek ve výši 400 Kč, odměnu advokáta ve výši 700 Kč za dva hlavní úkony po 200 Kč (převzetí a příprava zastoupení a zaslání kvalifikované výzvy žalovanému obsahující skutkový i právní rozbor věci před zahájením řízení) a jeden hlavní úkon za 300 Kč za podání žaloby dle §14b odst. 1 vyhl. č. 177/1996 Sb. ve znění platném ke dni realizace jednotlivých úkonů advokátem, neboť se jedná o řízení zahájené žalobou podanou na ustáleném vzoru uplatněnou opakovaně týmž žalobcem ve skutkově i právně obdobných věcech a tarifní hodnota sporu nepřevyšuje 50 000 Kč, tři paušální náhrady po 100 Kč dle § 14b odst. 6 téže vyhlášky a 21 % DPH z odměny a náhrad ve výši 210 Kč, neboť zástupce žalobce osvědčením o registraci plátce DPH prokázal, že je plátcem této daně.