14 C 12/2021-34 — Okresní soud v Trutnově

Žalobou doručenou soudu dne [datum] se žalobce domáhá po žalované zaplacení částky 10.823 Kč s úrokem z prodlení uvedeným ve výroku shora. K odůvodnění žaloby žalobce uvedl, že právní předchůdce žalobce [právnická osoba] a žalovaná uzavřeli smlouvu o sdružených službách dodávky elektřiny. Právní předchůdce žalobce žalované elektřinu do odběrného místa dodával a vyúčtoval částkou 10.823 Kč, kterou žalovaná nezaplatila. Pohledávka byla žalobci postoupena smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum]. Vydaný elektronický platební rozkaz byl soudem zrušen, neboť se jej nepodařilo doručit do vlastních rukou žalované. Žalobce v žalobě souhlasil s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání. Přípisem doručeným se žalobou žalované na adresu trvalého pobytu postupem dle § 49 odst. 2, 4 o. s. ř. dne 8. 2. 2021 byla žalovaná vyzvána, aby do 7 dnů sdělila, zda souhlasí, aby soud ve věci rozhodl dle § 115a) o. s. ř. bez nařízení jednání s tím, že pokud vyjádření nebude soudu doručeno ve stanovené lhůtě, bude mít soud za to, že s tímto postupem souhlasí. Žalovaná na výzvu soudu nereagovala, proto se má za to, že s tímto postupem souhlasí. K žalobě na výzvu žádné námitky nevznesla. Protože byly splněny podmínky dle § 115a) o. s. ř., nebylo k projednání věci nařízeno jednání. Rozsudek byl vyhlášen veřejně [datum]. <i>Dle § 50 odst. 2 věty prvé zákona č. 458/2000 Sb., energetického zákona, se smlouvou o sdružených službách dodávky elektřiny zavazuje výrobce nebo obchodník s elektřinou dodávat zákazníkovi elektřinu vymezenou množstvím a časovým průběhem a zajistit na vlastní jméno a na vlastní účet dopravu elektřiny a související služby a zákazník se zavazuje zaplatit výrobci nebo obchodníkovi s elektřinou za dodanou elektřinu cenu a za dopravu elektřiny a související služby cenu regulovanou.</i> Ve věci bylo rozhodnuto na základě listinných důkazů předložených žalobcem – smlouvy o sdružených službách dodávky elektřiny ze dne [datum], včetně všeobecných obchodních podmínek, smlouvy o nájmu bytu ze dne [datum], faktur na částky 7.540 Kč a 3.283 Kč, včetně rozpisu vyúčtování k faktuře, smlouvy o postoupení pohledávek, včetně oznámení o postoupení pohledávky ze dne 2. 6. 2020, předžalobní upomínky ze dne 2. 6. 2020, včetně podacího lístku ze dne 2. 6. 2020. Listinnými důkazy bylo prokázáno, že dne [datum] byla mezi právním předchůdcem žalobce [právnická osoba] a žalovanou uzavřena smlouva o dodávce elektřiny, na základě které právní předchůdce žalobce dodával elektřinu, která byla odebírána žalovanou v odběrném místě [ulice a číslo], [obec], kde měla žalovaná na základě nájemní smlouvy ze dne [datum] v nájmu byt. Právní předchůdce žalobce elektřinu dodanou za období od 27. 2. 2016 do 25. 10. 2016 vyúčtoval žalované v naměřeném množství fakturou na částku 7.540 Kč splatnou 15. 11. 2016. Od celkové částky za spotřebu 25.040 Kč byly odečteny zaplacené zálohy 17.500 Kč, proto byla vyúčtována částka 7.540 Kč. Za následující období od 26. 10. 2016 do 2. 1. 2017 vyúčtoval právní předchůdce žalobce žalované dodanou elektřinu fakturou na částku 3.283 Kč splatnou 26. 1. 2017. Právní předchůdce žalobce postoupil pohledávku za žalovanou žalobci na základě smlouvy o postoupení pohledávek, což bylo žalované oznámeno písemně přípisem ze dne 2. 6. 2020 odeslaným na adresu dle smlouvy. Dle žalobce žalovaná na faktury ničeho nezaplatila, a to ani po předžalobní upomínce. Žalovaná množství odebrané elektřiny nezpochybnila, netvrdila, že za odebranou elektřinu zaplatila dohodnutou cenu. Námitka promlčení vznesena nebyla. Na základě předložených listinných důkazů je žaloba důvodná. Žalobce je ve věci aktivně legitimován na základě smlouvy o postoupení pohledávek. Žalovaná nesplnila povinnost odběratele zaplatit za dodanou elektřinu, proto jí byla uložena povinnost zaplatit žalobci celkem částku 10.823 Kč (7.540 + 3.283 Kč). Žalovaná nezaplatila faktury v termínu splatnosti a ode dne následujícího po splatnosti se dostala se do prodlení. Dle § 1970 o. z. je žalovaná povinna zaplatit žalobci úrok z prodlení z dlužné částky ve výši dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb., který nepožaduje žalobce od počátku prodlení, ale až od 3. 6. 2020. Co do úroku z prodlení bylo proto žalobě vyhověno v požadovaném rozsahu. Výrok o nákladech řízení účastníků se opírá o § 142 odst. 1 o. s. ř. Ve věci úspěšný žalobce zaslal žalované výzvu k plnění ve smyslu § 142a o. s. ř., proto má nárok na náhradu nákladů řízení. Žalobce na nákladech řízení vynaložil částku 800 Kč za zaplacený soudní poplatek a hradil náklady právního zastoupení. Při určení výše odměny a nákladů zastoupení postupoval soud podle § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb. Dle tohoto ustanovení činí odměna za úkon právní služby 300 Kč a paušální částka jako náhrada výdajů za každý úkon právní služby 100 Kč Tyto částky přísluší za 3 úkony právní služby (předžalobní upomínka, převzetí a příprava zastoupení, sepis žaloby). Zástupce žalobce doložil, že je plátcem daně z přidané hodnoty. Dle § 137 odst. 3 o. s. ř. proto patří k nákladům řízení rovněž částka odpovídající DPH ve výši 21 %. Základem daně jsou odměna za zastupování a náhrady, tj. částka 1.200 Kč. Daň činí 252 Kč. Celkově bylo na nákladech řízení přiznáno 2.252 Kč (800 + 1.200 + 252 Kč). S ohledem na výsledek řízení je žalovaná povinna nahradit žalobci náklady řízení v této výši, které jsou splatné dle § 149 odst. l o. s. ř. k rukám zástupce žalobce. Žalobce se domáhal, aby odměna za 1 úkon právní pomoci byla stanovena dle § 7 advokátního tarifu, nikoliv dle § 14b tohoto předpisu. Soud dovodil, že v konkrétním sporu jsou splněny podmínky pro aplikaci § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb. Z úřední činnosti je soudu známo, že žalobce vymáhá postoupené pohledávky soudní cestou ve větším množství případů ročně. Skutkové vymezení uplatněných nároků je v jednotlivých soudních řízeních prováděno obdobným způsobem. Rovněž právní odůvodnění uplatněných nároků je v jednotlivých soudních řízeních prováděno shodně. Soud z uvedeného dovozuje, že postup při uplatňování nároků žalobce soudní cestou je do značné míry automatizovaný a alespoň ve fázi, která předchází případné procesní obraně žalované strany, nevyžaduje individuální posouzení každého jednotlivého případu ani odborné právní znalosti. Nelze přehlédnout, že Ústavní soud před účinností § 14b vyhlášky č. 177/96 Sb. opakovaně konstatoval, že je nepřiměřeně vysoká sazba mimosmluvních odměn (§ 7 vyhlášky) a v nálezu sp. zn. I ÚS 3923/11 ze dne 29. 3. 2012 judikoval, co považuje za řízení zahájené tzv.„ formulářovou“ žalobu, když uvedl, že„ v takovém řízení, jež je zahájeno„ formulářovou“ žalobou, nárok je uplatňován vůči spotřebiteli, přičemž ten vznikl ze smlouvy, anebo jiného právního důvodu, avšak spotřebitel je fakticky vyloučen z možnosti sjednat si podmínky plnění s jiným obsahem (typicky půjde zejména o smlouvu o přepravě, dodávce tepla nebo energií, spotřebitelském úvěru, běžném účtu, o poskytování služeb informační společnosti, o poskytování služeb elektronických komunikací, o pojistnou smlouvu, o regulační poplatek podle zákona č. 48/1997 Sb., o veřejném zdravotním pojištění a o změně a doplnění některých souvisejících zákonů)“. I z výše uvedeného je zřejmé, že nárok žalobce na zaplacení dlužné platby za elektřinu dodávanou do domácnosti za vymezené období, uplatněný formou vyplnění návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu, je typicky nárokem, který má namysli ustanovení § 14b advokátního tarifu. Lhůta k zaplacení žalované částky a k náhradě nákladů řízení byla stanovena dle § 160 odst. 1 věta prvá o. s. ř., když s ohledem na nečinnost žalované v řízení nebyly soudu tvrzeny důvody pro delší lhůtu splatnosti.