14 C 123/2021-24 — Okresní soud v Trutnově

1. Žalobou doručenou zdejšímu soudu dne 2. 7. 2021 se žalobce domáhá po žalovaném zaplacení částky 27.488,14 Kč s úrokem a s úrokem z prodlení shora. K odůvodnění žaloby žalobce uvedl, že jeho aktivní legitimace je dána na základě smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené dne 21. 1. 2021 mezi žalobcem a společností [právnická osoba], [IČO], (dále jen banka). Banka uzavřela se žalovaným dne 4. 12. 2012 smlouvu o bankovních produktech a službách, na základě které se banka zavázala poskytnout žalovanému bankovní produkty a služby. Nedílnou součástí smlouvy byly Všeobecné obchodní podmínky banky, Produktové podmínky kontokorentního úvěru a produktové podmínky běžného účtu a platebního styku, s jejichž obsahem se žalovaný seznámil, stejně jako s obsahem úrokového lístku a sazebníku poplatků. Ve smlouvě se banka zavázala zřídit a vést pro žalovaného bankovní účet specifikovaný v dispozicích ke smlouvě a dále se zavázala poskytnout žalovanému kontokorentní úvěr [anonymizováno], kterým umožnila žalovanému přečerpat prostředky na účtu do povoleného úvěrového limitu ve výši 10.000 Kč sjednaného v dispozicích ke smlouvě. Žalovaný se zavázal dodržet měsíční kreditní příjem a kreditní období a nepřekročit povolený limit. Žalovaný svou povinnost nesplnil, překročil sjednanou výši úvěrového limitu a nesplácel úvěr řádně a včas. Z toho důvodu banka převedla dne 26. 8. 2019 aktuální výši nepovoleného přečerpání účtu 27.624,86 Kč na nově zřízený úvěrový účet za účelem jeho uhrazení ve splátkách a žalovanému oznámila výši a počet splátek. Žalovaný dlužnou částku nesplatil, proto banka prohlásila úvěr za splatný ke dni 28. 2. 2020. Žalovaný dluží žalobci jistinu ve výši 25.088,14 Kč, smluvní poplatky ve výši 2.400 Kč, kapitalizovaný úrok z prodlení ve výši 1.875,51 Kč, smluvní úrok ve výši 21,99 % z jistiny a zákonný úrok z prodlení z jistiny od 29. 1. 2021 do zaplacení. Žalovaný ani po předžalobní výzvě dle § 142a odst. 1 o. s. ř. na dluh ničeho neuhradil. 2. Vydaný elektronický platební rozkaz byl soudem zrušen, neboť se jej nepodařilo doručit do vlastních rukou žalovaného. Žalobce v žalobě souhlasil s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání. Přípisem doručeným se žalobou žalovanému na adresu trvalého pobytu postupem dle § 49 odst. 2, 4 o. s. ř. dne 7. 10. 2021 byl žalovaný vyzván, aby do 7 dnů sdělil, zda souhlasí, aby soud ve věci rozhodl dle § 115a) o. s. ř. bez nařízení jednání s tím, že pokud vyjádření nebude soudu doručeno ve stanovené lhůtě, bude mít soud za to, že s tímto postupem souhlasí. Žalovaný na výzvu soudu nereagoval, proto se má za to, že s tímto postupem souhlasí. Protože byly splněny podmínky dle 115a) o. s. ř., nebylo k projednání věci nařízeno jednání. Rozsudek byl vyhlášen veřejně dne 25. 10. 2021. 3. Ve věci bylo rozhodnuto na základě listinných důkazů předložených žalobcem, tj. smlouvy o bankovních produktech a službách ze dne 4. 12. 2012, včetně produktových podmínek, dispozic ke smlouvě a sazebníku, přípisů banky ze dne 4. 8. 2019, 27. 8. 2019 a 1. 3. 2020, výpisu z úvěrového účtu žalovaného, smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 21. 1. 2021, včetně seznamu postoupených pohledávek, oznámení o postoupení pohledávky a poštovního podacího archu a předžalobní výzvy ze dne 23. 2. 2021. 4. Listinnými důkazy bylo prokázáno, že na základě smlouvy ze dne 4. 12. 2012 a dispozic ke smlouvě ze dne 26. 10. 2015 právní předchůdce žalobce [právnická osoba], vedl pro žalovaného běžný účet a umožnil žalovanému za sjednaných podmínek jeho přečerpání do výše úvěrového limitu 10.000 Kč. Úroková sazba byla sjednána 21,99 % p. a. Žalovaný přečerpal výši povoleného limitu a úvěr řádně nesplácel. Přípisem ze dne 4. 8. 2019 byl žalovaný bankou vyzván k okamžité úhradě nepovoleného debetu S ohledem na vznik nepovoleného debetu na účtu, který nebyl přes výzvu uhrazen, banka převedla dne 26. 8. 2019 aktuální výši nepovoleného přečerpání účtu ve výši 27.624,86 Kč na nově zřízený úvěrový účet za účelem jeho uhrazení ve splátkách a žalovanému 27. 8. 2019 oznámila výši a počet splátek. Žalovaný dlužnou částku nesplatil, proto banka prohlásila úvěr za ihned splatný ke dni 28. 2. 2020. Podle výpisu z úvěrového účtu žalovaného vznikl dluh na jistině ve výši 25.088,14 Kč, na poplatcích ve výši 2.400 Kč a na kapitalizovaném úroku z prodlení ve výši 1.875,51 Kč Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 21. 1. 2021 byla pohledávka vůči žalovanému z tohoto titulu postoupena žalobci, žalovanému bylo odesláno písemné oznámení o postoupení pohledávky na adresu uvedenou v dispozicích ke smlouvě. Následně byla žalovanému zaslána předžalobní výzva. Žalovaný je v řízení nečinný, netvrdí a neprokazuje, že by na dluh něco uhradil. <i>5. S ohledem na dobu uzavření dispozic ke smlouvě, kterým bylo umožněno čerpání kontokorentu, je nutno ve věci aplikovat občanský zákoník č. 89/2012 Sb. účinný od 1. 1. 2014 (dále jen o. z.).</i> <i>6. Dle § 2395 o. z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.</i> 7. Na základě zjištěného skutkového stavu dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná. Mezi právním předchůdcem žalobce a žalovaným byla uzavřena smlouva, kterou je nutno hodnotit jako smlouvu o úvěru. Žalovaný přečerpal sjednanou výši úvěrového limitu a částka 27.624,86 Kč byla bankou převedena v souladu s produktovými podmínkami na úvěrový účet. Žalovaný úvěr v povolených splátkách nesplatil, proto jej právní předchůdce žalobce v souladu s ujednáním účastníků při uzavírání smlouvy co do výše 27.488,14 Kč zesplatnil. Žalobce se stal ve věci aktivně legitimován na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 21. 1. 2021. Postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno písemně. Žalovaný nesplnil povinnost dlužníka vrátit poskytnuté prostředky a zaplatit poplatky a úroky, proto mu byla uložena povinnost zaplatit žalobci částku 27.488,14 Kč se sjednaným úrokem ve výši 21,99 % p. a. z dlužné jistiny. Žalovaný nezaplatil dlužnou částku ve sjednané lhůtě splatnosti, proto byl žalobci v souladu s § 1970 o. z. a nařízením vlády č. 351/2013 Sb. přiznán úrok z prodlení, který byl kapitalizován za dobu od 26. 8. 2019 do 28. 2. 2020 částkou 1.875,51 Kč a následně přiznán zákonnou procentní sazbou. 8. Výrok o nákladech řízení účastníků se opírá o § 142 odst. 1 o. s. ř. Ve věci úspěšný žalobce zaslal žalovanému výzvu k plnění ve smyslu § 142a o. s. ř., proto má nárok na náhradu účelně vynaložených nákladů řízení. Žalobce na nákladech řízení vynaložil částku 1.100 Kč za zaplacený soudní poplatek a hradil náklady právního zastoupení. Při určení výše odměny a nákladů zastoupení postupoval soud podle § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb. Dle tohoto ustanovení činí odměna za úkon právní služby 300 Kč a paušální částka jako náhrada výdajů za každý úkon právní služby 100 Kč Tyto částky přísluší za 3 úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení, předžalobní upomínka, sepis žaloby). Zástupce žalobce doložil, že je plátcem daně z přidané hodnoty. Dle § 137 odst. 3 o. s. ř. proto patří k nákladům řízení rovněž částka odpovídající DPH ve výši 21 %. Základem daně jsou odměna za zastupování a náhrady, tj. částka 1.200 Kč. Daň činí 252 Kč. Celkově bylo na nákladech řízení přiznáno 2.552 Kč (1.100 + 1.200 + 252 Kč). S ohledem na výsledek řízení je žalovaný povinen nahradit žalobci náklady řízení v této výši, které jsou splatné dle § 149 odst. l o. s. ř. k rukám zástupce žalobce. 9. Žalobce se domáhal, aby odměna za 1 úkon právní pomoci byla stanovena dle § 7 advokátního tarifu, nikoliv dle § 14b tohoto předpisu. Soud dovodil, že v konkrétním sporu jsou splněny podmínky pro aplikaci § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb. Z úřední činnosti je soudu známo, že žalobce vymáhá postoupené pohledávky soudní cestou ve větším množství případů. Skutkové vymezení a právní odůvodnění uplatněných nároků je v jednotlivých soudních řízeních prováděno obdobným způsobem. Soud z uvedeného dovozuje, že postup při uplatňování nároků žalobce soudní cestou je do značné míry automatizovaný a alespoň ve fázi, která předchází případné procesní obraně žalovaného, nevyžaduje individuální posouzení každého jednotlivého případu ani odborné právní znalosti. Nelze přehlédnout, že Ústavní soud před účinností § 14b vyhlášky č. 177/96 Sb. opakovaně konstatoval, že je nepřiměřeně vysoká sazba mimosmluvních odměn (§ 7 vyhlášky) a v nálezu sp. zn. I ÚS 3923/11 ze dne 29. 3. 2012 judikoval, co považuje za řízení zahájené tzv.„ formulářovou“ žalobu, když uvedl, že„ v takovém řízení, jež je zahájeno„ formulářovou“ žalobou, nárok je uplatňován vůči spotřebiteli, přičemž ten vznikl ze smlouvy, anebo jiného právního důvodu, avšak spotřebitel je fakticky vyloučen z možnosti sjednat si podmínky plnění s jiným obsahem (typicky půjde zejména o smlouvu o přepravě, dodávce tepla nebo energií, spotřebitelském úvěru, běžném účtu, o poskytování služeb informační společnosti, o poskytování služeb elek