14 C 161/2021-18 — Okresní soud v Trutnově

Předmětem řízení je zaplacení částky 4.000 Kč s úrokem z prodlení shora jako nesplacené jistiny ze smlouvy o úvěru, kterou žalovaná uzavřela s právním předchůdcem žalobce společností [právnická osoba], [IČO] Smlouva byla uzavřena prostřednictvím webové stránky [webová adresa], na které se žalovaná zaregistrovala zadáním osobních údajů, čímž zahájila kroky ze zřízení uživatelského účtu. Následně žalovaná odsouhlasila znění smlouvy a požádala o poskytnutí konkrétní částky. Po ověření schopnosti splácet byl žalované zaslán návrh konkrétní smlouvy, který žalovaná akceptovala. Právní předchůdce žalobce poskytl žalované 7. 11. 2018 úvěr ve výši 4.000 Kč, který měl být splacen do 7. 12. 2018. Žalovaná své závazky ze smlouvy nesplnila řádně a včas a do současné doby dluží jistinu 4.000 Kč, přičemž původní věřitel svou pohledávku postoupil žalobci smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 1. 1. 2021. Vydaný elektronický platební rozkaz byl soudem zrušen, neboť se jej nepodařilo doručit předepsaným způsobem žalované. Žalobce v žalobě souhlasil s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání. Přípisem doručeným se žalobou žalované do vlastních rukou postupem dle § 49 odst. 4 o. s. ř. na adresu trvalého pobytu dne 6. 12. 2021 byla žalovaná vyzvána, aby do 7 dnů sdělila, zda souhlasí, aby soud ve věci rozhodl dle § 115a) o. s. ř. bez nařízení jednání s tím, že pokud vyjádření nebude soudu doručeno ve stanovené lhůtě, bude mít soud za to, že s tímto postupem souhlasí. Žalovaná na výzvu soudu nereagovala. Protože byly splněny podmínky dle § 115a) o. s. ř., nebylo k projednání věci nařízeno jednání. Rozsudek byl vyhlášen veřejně 20. 12. 2021. Ve věci bylo rozhodnuto na základě listinných důkazů předložených žalobcem, tj. smlouvy o spotřebitelském úvěru, včetně obchodních podmínek a formuláře pro standartní informace o spotřebitelském úvěru, dokladu o zaslání částky 4.000 Kč, smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 1. 1. 2021, oznámení o postoupení pohledávky ze dne 16. 5. 2021 a předžalobní výzvy z téhož dne, včetně podacího lístku. <i>Dle § 2395 občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. (dále jen o. z.) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Dle § 2399 odst. 1 o. z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.</i> Listinnými důkazy bylo prokázáno, že mezi právním předchůdcem žalobce společností [právnická osoba], se sídlem [adresa], [obec a číslo], [IČO] jako věřitelem a žalovanou jako dlužníkem byla dne 7. 11. 2018 uzavřena smlouva o úvěru, na jejímž základě byly žalované poskytnuty finanční prostředky ve výši 4.000 Kč, které měla splatit nejpozději do 7. 12. 2018 Smlouva byla uzavřena elektronickými prostředky na dálku postupem popsaným v žalobě. Žalovaná je ve smlouvě dostatečně identifikována. Finanční prostředky byly převedeny z bankovního účtu původního věřitele na bankovní účet žalované dne 7. 11. 2018. Dle žalobce žalovaná po splatnosti na dluh nic nezaplatila. Předmětnou pohledávku postoupil původní věřitel žalobci smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 1. 1. 2021, o čemž byla žalovaná písemně informována oznámením ze dne 16. 5. 2021 odeslaným na adresu dle smlouvy. Žalovaná je v řízení nečinná, netvrdí a neprokazuje, že by platbu úvěru v jakémkoliv rozsahu provedla. Žalovaná neprokázala splnění povinnosti dlužníka vrátit poskytnutý úvěr. Žalobce prokázal svou aktivní legitimaci ve sporu. Žaloba je důvodná a soud jí v celém rozsahu vyhověl, včetně požadovaného úroku z prodlení, který byl uplatněn v souladu s ustanovením § 1970 o. z. ve výši dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. ode následujícího po splatnosti úvěru do zaplacení. Výrok o nákladech řízení se opírá o ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř. Ve věci úspěšný žalobce zaslal žalované výzvu k plnění ve smyslu § 142a o. s. ř., proto má nárok na náhradu nákladů řízení. Žalobce na nákladech řízení vynaložil částku 400 Kč za zaplacený soudní poplatek a hradil náklady právního zastoupení. Při určení výše odměny a nákladů zastoupení postupoval soud podle § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb. Dle tohoto ustanovení činí odměna za úkon právní služby 200 Kč a paušální částka jako náhrada výdajů za každý úkon právní služby 100 Kč Tyto částky přísluší za 3 úkony právní služby (předžalobní upomínka, převzetí a příprava zastoupení, sepis žaloby). Zástupce žalobce doložil, že je plátcem daně z přidané hodnoty. Dle § 137 odst. 3 o. s. ř. proto patří k nákladům řízení rovněž částka odpovídající DPH ve výši 21 %. Základem daně jsou odměna za zastupování a náhrady, tj. částka 900 Kč. Daň činí 189 Kč. Celkově bylo žalobcem na nákladech řízení vynaloženo 1 489 Kč. S ohledem na výsledek řízení je žalovaná povinna nahradit žalobci náklady řízení v této výši, které jsou dle § 149 odst. 1 o. s. ř. splatné k rukám zástupce žalobce. Žalobce se domáhal, aby odměna za 1 úkon právní pomoci byla stanovena dle § 7 advokátního tarifu, nikoliv dle § 14b tohoto předpisu. Soud dovodil, že v konkrétním sporu jsou splněny podmínky pro aplikaci § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb. Z úřední činnosti je soudu známo, že žalobce vymáhá postoupené úvěry soudní cestou ve více případech ročně. Skutkové vymezení uplatněných nároků je v jednotlivých soudních řízeních prováděno obdobným způsobem. Jednotlivé žaloby se liší pouze v označení žalovaných, v označení smlouvy a ve vyčíslení samotných dlužných částek. Rovněž právní odůvodnění uplatněných nároků je v jednotlivých soudních řízeních prováděno obdobně. Soud z uvedeného dovozuje, že postup při uplatňování nároků žalobce soudní cestou je do značné míry automatizovaný a alespoň ve fázi, která předchází případné procesní obraně žalovaného, nevyžaduje individuální posouzení každého jednotlivého případu ani odborné právní znalosti. Nelze přehlédnout, že Ústavní soud před účinností § 14b vyhlášky č. 177/96 Sb. opakovaně konstatoval, že je nepřiměřeně vysoká sazba mimosmluvních odměn (§ 7 vyhlášky) a v nálezu sp. zn. I ÚS 3923/11 ze dne 29. 3. 2012 judikoval, co považuje za řízení zahájené tzv.„ formulářovou“ žalobu, když uvedl, že„ v takovém řízení, jež je zahájeno„ formulářovou“ žalobou, nárok je uplatňován vůči spotřebiteli, přičemž ten vznikl ze smlouvy, anebo jiného právního důvodu, avšak spotřebitel je fakticky vyloučen z možnosti sjednat si podmínky plnění s jiným obsahem (typicky půjde zejména o smlouvu o přepravě, dodávce tepla nebo energií, spotřebitelském úvěru, běžném účtu, o poskytování služeb informační společnosti, o poskytování služeb elektronických komunikací, o pojistnou smlouvu, o regulační poplatek podle zákona č. 48/1997 Sb., o veřejném zdravotním pojištění a o změně a doplnění některých souvisejících zákonů)“. I z výše uvedeného je zřejmé, že nárok žalobce na zaplacení půjčené částky spotřebiteli, uplatněný formou vyplnění návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu, je typicky nárokem, který má namysli § 14b advokátního tarifu. Lhůta k zaplacení žalované částky a k náhradě nákladů řízení byla stanovena dle § 160 odst. 1 věta prvá o. s. ř., když s ohledem na nečinnost žalované v řízení nebyly soudu tvrzeny důvody pro delší lhůtu splatnosti.