16 C 37/2021-124 — Okresní soud v Trutnově

1. Žalobce se žalobou doručenou soudu dne 01.04.2021 domáhal jednak určení vlastnictví [země] k pozemkové parcele [číslo] v kat. území [obec], [územní celek], k níž vykonává právo hospodaření žalovaný a jednak nahrazení projevu vůle žalovaného s uzavřením smlouvy o bezúplatném převodu tohoto pozemku k uspokojení jeho restitučního nároku. Restituční nárok žalobce nabyl z pozůstalosti po svém otci [jméno] [příjmení], [rodné číslo], který byl držitelem restitučních nároků na nevydaný majetek v kat. území [část obce], [územní celek] po původním vlastníkovi zemřelé [jméno] [příjmení] a žalobce je tedy osobou oprávněnou. Jeho restituční nárok je opřen zejména o rozhodnutí pozemkového úřadu čj. [anonymizováno] [číslo] ze dne 25.03.2005. Aktuálně bylo o restitučních nárocích žalobce rozhodnuto soudy pravomocně již v rozsahu restitučních nároků ve výši 6.660.788,55 Kč, přičemž hodnota restitučních nároků žalobce správně činí částku 7.986.000 Kč, což mimo jiné uzavřel pravomocně [název soudu] v rozsudku čj. [číslo jednací] ze dne [datum rozhodnutí]. Žalobce žalovaného opakovaně žádal o převod náhradních pozemků, ale nebyl nikdy v restitučních žádostech úspěšný, žádné náhradní pozemky nebyly převedeny ani otci žalobce. Žalobce nepředpokládá, že by tyto skutečnosti žalovaný sporoval. Správnost ocenění nevydaných pozemků žalobce i okolnost, že postup žalovaného vůči žalobci byl liknavý a svévolný, byla opakovaně judikována pravomocnými rozsudky soudů, včetně rozhodnutí soudu dovolacího čj. [číslo jednací] ze dne [datum rozhodnutí]. Žalobce má za to, že soud může i zde podané žalobě vyhovět, když restituční nárok žalobce není stále vypořádán. Dále žalobce určovací žalobu odůvodnil tím, že žalovaný je stále vlastníkem pozemku parc. [číslo] v kat. území [anonymizována dvě slova] – trvalý travní porost, součást zemědělského půdního fondu, tedy zemědělského pozemku vhodného být odpovídající restituční náhradou pro žalobce jako restituenta dle zákona o půdě. Subjektem spravujícím státní zemědělské pozemky je [anonymizováno] – [anonymizována dvě slova] [anonymizováno]. Ohledně toho pozemku je v katastru nemovitostí nesprávně uvedeno, že vlastníkem pozemku je [příjmení] [jméno] [příjmení], [ulice a číslo], [obec]. Tento majetek byl předmětem konfiskace dekretem [číslo] [rok] [anonymizováno], jak vyplývá mj. z rozhodnutí o přídělu rodinného domku [adresa] v obci [obec], jehož vlastníkem byl [příjmení] [jméno] [příjmení] [jméno] domek byl přidělen Osídlovacím úřadem a Fondem národní obnovy do vlastnictví třetí osobě, a to manželům [příjmení]. Uvedený dekret byl všeobecný a konfiskoval jak práva hmotná, tak nehmotná a vztahoval se na veškerý majetek původního vlastníka. Byl tak zkonfiskován nejen dům [číslo listu] ve [obec], ale také sporný pozemek ve [obec]. Žalobce nemá žádné informace o tom, že by byla konfiskace majetku [anonymizováno] [příjmení] z jeho strany či ze strany jiných osob jakkoliv zpochybněna. Žalobce přídělovým listem dokládá, že rodinný dům [adresa] ve [obec] byl převeden do vlastnictví manželů [příjmení], což se však ve vztahu k předmětnému pozemku ve [obec] nestalo a tento pozemek je po celou dobu veden v katastru nemovitostí jakožto majetek zemřelého [anonymizováno]. [příjmení]. Zápis v katastru nemovitostí tedy zcela zjevně neodpovídá skutečnosti, když vlastníkem celého pozemku je po celou dobu stát a liknavostí žalovaného je žalobce de facto nucen se domáhat určení, že parcela [číslo] v kat. území [anonymizována dvě slova], [územní celek] je ve vlastnictví České republiky a příslušnost hospodařit s majetkem státu k ní vykonává žalovaný. Žalobce má rovněž naléhavý právní zájem na požadovaném určení, neboť se jedná o nesprávný zápis v katastru nemovitostí a bez jeho opravy nelze nahradit projev vůle žalovaného ve vztahu k tomuto pozemku. Žalobce doplnil, že podaná žaloba ohledně prvého žalobního žádání není preventivní určovací žalobou ve smyslu ustanovení § 80 o.s.ř., nýbrž zvláštním návrhem určovací povahy, kterým bude správně určeno, že předmětná parcela je správně ve vlastnictví státu a v příslušnosti hospodaření žalovaného. Žalobce konečně odkázal na to, že rovněž církevní oprávněné osoby mají oprávnění podávat vůči třetím subjektům tzv. určovací žaloby ve smyslu ust. § 18 odst. 1 zák. o církevních restitucích, tj. domáhat se určení, že vlastníkem předmětných nemovitostí je stát a teprve následně dochází k převodu majetku ze strany státu na tyto církevní oprávněné osoby. Žalobce tak má důvodně za to, že i tento jeho návrh je po právu, když v opačném případě by byl žalobce – rovněž restituent – na úkor církevních restituentů diskriminován a je zde přípustná analogie. Pokud byl žalobce soudem dotazován, proč se neúčastnil posledních dvou veřejných nabídek, pak žalobce při jednání dne 3.8.2021 uvedl, že důvodem byla skutečnost, že nabízené pozemky nebyly v [obec]. V podání ze dne 14.09.2021 žalobce doplnil, že majetek byl panu [jméno] [příjmení] [jméno] zkonfiskován na základě dekretu [číslo] [rok] [anonymizováno], tedy ze zákona (ex lege) ke dni 30.10.1945, a to jako veškerý majetek, na nějž tento dekret dopadal. Pro nabytí vlastnictví tímto způsobem pak je nerozhodné, zda o něm byl učiněn zápis v pozemkových knihách či nikoli. 2. Žalovaný s podanou žalobou nesouhlasil a navrhl, aby byla v celém rozsahu zamítnuta. K odůvodnění uvedl, že zdůrazňuje, že i pozemky, u nichž není dána přímá zákonná překážka převoditelnosti, mohou být k převodu nevhodné a tedy nepřevoditelné. Označený pozemek v kat. území [obec] není vhodný pro převod, jedná se o pozemek, který je evidován jako trvalý travní porost a nachází se v ochranném pásmu národního parku. Nadto se pozemek nachází ve svažitém prostoru mezi dvěma rodinnými domy, přes pozemek prochází jediná přístupová cesta k rodinnému domu na pozemek parc. č. st. [anonymizováno] v kat. území [obec] a není tam zajištěn jiný přístup, než právě přes požadovaný pozemek. Žalovaný má za to, že předmětný pozemek není převoditelný ani pro případ, že by byl ve vlastnictví České republiky. Dále žalovaný namítl nedostatek naléhavého právního zájmu žalobce na požadovaném určení. Tento závěr učinil žalovaný proto, že jediným zákonem předvídaným způsobem uspokojování restitučního nároku je účast oprávněné osoby ve veřejných nabídkách náhradních pozemků (§ 11a zák. o půdě). Mezi žalobcem a žalovaným není sporu o tom, že žalobce je oprávněnou osobou, disponující neuspokojeným restitučním nárokem, kdy mezi účastníky řízení není ani sporná konkrétní výše takového nároku. Žalobci tedy v současné době nic nebrání v úspěšné účasti ve veřejných nabídkách. Soudní praxí bylo dovozeno, že v některých výjimečných případech, je-li dovozena svévole a liknavost na straně žalovaného ve vztahu ke konkrétní osobě, pak taková osoba disponuje právem na přímý převod náhradního pozemku prostřednictvím soudního řízení a tímto způsobem byl žalobce již v celé řadě případů úspěšný. Je však nepřípustné, aby si žalobce tuto možnost vykládal tím způsobem, že bude v řízení o nahrazení projevu vůle zahajovat též spory o určení vlastnického práva k pozemkům, při kterých by bylo nutné provádět rozsáhlé dokazování, významně přesahující rámec restitučních řízení dle zákona o půdě. Pozemky, které jsou v rámci řízení o nahrazení projevu vůle oprávněným osobám převáděny, jsou pozemky náhradními, což znamená, že se jedná o pozemky zastupitelné a současně i z tohoto důvodu je třeba na hodnocení jejich vhodnosti k převodu klást zvýšené nároky. Žalobce by na určení vlastnického práva žalovaného mohl mít z povahy věci naléhavý právní zájem jedině tehdy, pokud by na území České republiky neexistovaly jiné vhodné náhradní pozemky, k nimž vlastnické právo náleží žalovanému. Taktomu však v dané věci není a právo žalobce na uspokojování jeho restitučního nároku není bez určení vlastnického práva žalovaného k tomuto pozemku jakkoli ohroženo. Žalobce proto nemůže naléhavým právním zájmem na určení vlastnického práva ve vztahu k tomuto pozemku disponovat. Naléhavý právní zájem žalobce pak nemůže být dán také proto, že se domáhá určení vlastnického práva ve prospěch třetí osoby, nikoliv ve prospěch svůj. Naléhavý právní zájem v takovém případě může mít pouze žalovaný, jako potencionální vlastník pozemku, nikoliv žalobce, kterému žádné právo k pozemku nesvědčí. Předmětný pozemek je evidován Úřadem pro zastupování státu ve věcech majetkových jako pozemek s nedostatečně identifikovaným vlastníkem. V případě těchto pozemků platí, že pokud se po dobu 10 let od účinnosti občanského zákoníku o pozemky nikdo nepřihlásí, má se za to, že se jedná o opuštěné věci, které připadají státu. 3. Při jednání dne 3.8.2021 účastníci prohlásili nesporným, že je žalobce oprávněnou osobou podle zákona o půdě, že ze strany žalovaného při jeho uspokojování jeho restitučních nároků došlo k liknavosti a svévoli. Mezi účastníky není sporné ani ocenění odňatých pozemků. <b><i>4. Soud vzal na základě provedených důkazů za prokázané následující skutečnosti:</b></i> 5. Z nesporných tvrzení