19 C 193/2019-594 — Okresní soud v Trutnově

1. Žalobci se u soudu domáhali vydání rozhodnutí, jímž by byl nahrazen projev vůle žalovaného - souhlas s bezúplatným převodem v žalobě (ve znění následných změn žaloby a částečných zpětvzetí) vymezených pozemků k uspokojení nároku žalobců plynoucího z § 11a a následujících zákona č. 229/1991 Sb., v platném znění (dále jen zákon o půdě). Tvrdili, že jsou právními nástupci oprávněné osoby ve smyslu § 4 zákona o půdě, přičemž mají stále nevypořádané nároky na převod náhradních pozemků za pozemky nevydané. Upřesnili, že rozhodnutími [anonymizováno] [číslo] ze dne 27. 4. 2004 a [anonymizováno] [číslo] ze dne 8. 3. 2017 bylo příslušnými pozemkovými úřady rozhodnuto o nevydání pozemků, a to jednak pozemků v k. ú. [obec]: 1/2 zbytku par. [číslo] (role) o výměře 24 679 m2, 1/2 zbytku parc. [číslo] (role) o výměře 19 230,50 m2, a dále pozemků v k. ú. [část obce]: 5/8 pozemku dle PK parc. [číslo] (pastvina) o výměře 86 m2, 5/8 pozemku dle PK parc. [číslo] (louka) o výměře 148 m2, 5/8 pozemku dle PK parc. [číslo] (pastvina) o výměře 221 m2, 5/8 pozemku dle PK parc. [číslo] (zahrada) o výměře 8.452 m2, 5/8 pozemku dle PK parc. [číslo] (zahrada) o výměře 1.383 m2, 5/8 pozemku dle PK parc. [číslo] (zahrada) o výměře 583 m2, 5/8 pozemku dle PK parc. [číslo] (zastavěná plocha) o výměře 647 m2, 5/8 pozemku dle PK parc. [číslo] (zahrada) o výměře 2.127 m2 a 5/8 pozemku dle PK parc. [číslo] (zahrada) o výměře 6.352 m2. Pozemkový fond České republiky nevydané pozemky v k. ú. [obec] ocenil na částku 203.250,60 Kč. Žalobcům byla vyplacena finanční náhrada ve výši 76.979,72 Kč. Hodnota nevydaných pozemků v k. ú. [část obce] byla Státním pozemkovým úřadem oceněna na částku 1.340.600,40 Kč. Žalobcům byla vyplacena finanční náhrada ve výši 837.875,25 Kč. Avšak žalobci tuto hodnotu pozemků, resp. jejich ocenění u žalovaného sporovali, považovali takto stanovenou cenu za nepřiměřeně nízkou, přičemž poukazovali na nesprávné ocenění, kdy tyto pozemky měly být oceněny jako pozemky stavební, případně u nich neměla být při oceňování provedena srážka pro stavební nesrostlost území. Žalobci znaleckými posudky znaleckého ústavu [právnická osoba] ohledně nevydaných pozemků v k. ú. [obec] a znalce [jméno] [příjmení] ohledně nevydaných pozemků v k. ú. [část obce] žalovanému dokládali, že hodnota nevydaných pozemků měla být výrazně vyšší. Dle těchto znaleckých posudků měla výše nároku žalobců ke dni podání žaloby činit celkem 6.656.270,28 Kč (5.411.707,78 Kč + 1.244.562,50 Kč). Hodnotu svého neuspokojeného nároku proto žalobci stanovili na částku 6.656.270,28 Kč s tím, že žalobkyni a) náleží celkem ¼ celkové hodnoty nároku, žalobci b) pak ¾ celkové hodnoty nároku. Žalovaný však na nesprávném ocenění nevydaných nemovitostí trvá, ačkoli sám uznává, že pozemky v k.ú. [část obce] byly v době jejich odnětí všechny určeny k zastavění a tato skutečnost je mezi účastníky nesporná. Byť žalovaný prosazuje aplikaci srážek za stavební nesroslost pozemků dle Přílohy č. 7 vyhlášky č. 182/1988, ani tak neupravil svou evidenci výše nároků, která má být mnohem vyšší než je nyní evidovaná, a to i při aplikaci dané srážky. Žalobci přitom při ocenění nevydaných pozemků vychází z konstantní judikatury NS ČR (viz. např. usnesení NS ČR sp. zn. 28 Cdo 4401/2015). V důsledku nesprávného ocenění nevydaných pozemků žalovaným se žalobci nemohli účinně ucházet o náhradní pozemky ve veřejných nabídkách. Postup žalovaného žalobci označili za liknavý a svévolný, neboť přes včasné předložení všech podkladů a přes aktivní přístup žalobců žalovaný trvá na nesprávném ocenění odebraných pozemků, čímž žalobcům v podstatě znemožňuje uspokojení jejich nároků prostřednictvím veřejných nabídek. Nadto žalobce b) se se svými nároky do veřejných nabídek hlásil a svůj žalovaným dosud přiznaný nárok uspokojil v plné výši. Žalobkyně a) pak má žalovaným přiznaný nárok v natolik nízké výši, že je obtížné jej uspokojit ve veřejných nabídkách. Konečně o svévoli žalovaného svědčí i to, že v průběhu řízení převedl pozemky parc. [číslo] ve k.ú. [příjmení] [jméno] [příjmení] a pozemky pac. [číslo] v k.ú. [příjmení] [jméno] [příjmení] na třetí osobu, přestože již v době převodu byly předmětem žaloby a přestože žalovaný ohledně nich namítal, že jsou v III. zóně KRNAP a jsou tudíž zatíženy překážkou převoditelnosti. 2. Žalobci v průběhu řízení měnili rozsah konkrétních pozemků, které navrhovali k bezúplatnému převodu coby náhradní pozemky procesními návrhy, o kterých soud rozhodl v průběhu řízení, a to usnesením o připuštění změny žaloby č.j. 19 C 193/2018-239 ze dne 5. 6. 2020, které nabylo právní moci dne 9. 6. 2020; usnesením o částečném zastavení řízení č.j. 19 C 193/2019-306 ze dne 1. 10. 2020, které nabylo právní moci dne 21. 10. 2020; usnesením o připuštění změny žaloby č.j. 19 C 193/2019-506 ze dne 26. 7. 2021, které nabylo právní moci dne 27. 7. 2021 a usnesením o částečném zastavení řízení č.j. 19 C 193/2019-582 ze dne 21. 10. 2021, které nabylo právní moci dne 27. 10. 2021. 3. Žalovaný se žalobou (ve znění změn a částečných zpětvzetí) nesouhlasil a navrhoval ji zcela zamítnout. Nesporoval, že žalobcům vznikl nárok na převod náhradních pozemků z vlastnictví státu za pozemky nevydané příslušnými rozhodnutími Pozemkového úřadu, kdy žalobcům přísluší náhrada dle § 11a zákona o půdě, to na základě rozhodnutí [číslo jednací] ze dne 8. 3. 2017 (chybně uvedeno datum 8. 3. 2011) a [anonymizováno] [číslo] ze dne 27. 4. 2004 za pozemky, které se nacházely v k. ú. [obec] a k. ú. [část obce]. Dle žalovaného však žalobci uplatňují restituční nárok v nesprávné celkové výši, a to zejména co do neuznání důvodů pro aplikaci srážek dle přílohy [číslo] vyhlášky č. 182/1988 Sb., ve znění vyhlášky č. 316/1990 Sb. (dále jen„ oceňovací vyhláška“). Žalovaný trvá na tom, že v daném případě je nezbytné při stanovení hodnoty restitučního nároku žalobců uplatnit ze zákonných důvodů příslušné srážky u hodnoty pozemků, a to u pozemků v k.ú. [část obce] oceněných dle § 14 odst. 1) oceňovací vyhlášky na použití srážky 60 % dle položky č. 1 tabulky č. I. přílohy č. 7 oceňovací vyhlášky. Žalovaný se nadále domnívá, že je nezbytné přihlédnout k výkladu předchozí vyhlášky č. 128/1984 Sb., která předcházela vyhlášce č. 182/1988 Sb. Jde o části obcí (zpravidla dříve samostatné obce nebo samoty), které nejsou spojeny s kmenovou obcí souvislou zástavbou, tj. není zde jeden souvislý intravilán. Dle ortofoto snímků a územně plánovacích dokumentací z 50. – 70. let nebyla [část obce] stavebně srostlá s [část Prahy] se sousedními [anonymizováno] územími [územní celek]. Kromě toho se oceňované pozemky v k.ú. [část obce] nacházely také na samotě mimo souvisle zastavěné území [část obce] (mimo souvislý intravilán). [ulice] nesrostlost oceňovaných pozemků je tak splněna hned dvakrát (tehdy existující mlýn se nacházel na samotě mimo intravilán [část obce] a zároveň [část obce] nebyla stavebně srostlá s [příjmení]). Žalovaný má současně za to, že nebylo nijak prokázáno, že by se vůči žalobcům choval diskriminačně či liknavě, přičemž poukázal na skutečnost, že část nároku žalobce b) byla uspokojena zákonným způsobem, tedy získáním náhradních pozemků na základě úspěšné účasti ve veřejné nabídce dne 12. 2. 2018 a dne 23. 4. 2018. Takto se dle žalovaného žalobci mohli domáhat i uspokojení zbytku jejich nároku, a že tak neučinili, nelze přičítat k tíži žalovaného. Současně při stanovení výše nároku žalovaný i jeho právní předchůdce postupoval vždy v souladu se zákonem o půdě a vycházel při rozhodování o výši restitučního nároku žalobců nebo jejich právních předchůdců z doložených listin, na základě kterých rozhodoval v restitučním řízení příslušný správní orgán v rámci správního řízení. Pokud žalobci poukázali na tu skutečnost, že některé pozemky, a to v k.ú. [příjmení] [jméno] [příjmení] a [příjmení] [jméno] [příjmení] byly v průběhu řízení žalovaným převedeny na třetí osobu, není toto důvod pro tvrzení svévole a liknavosti ze strany žalovaného, neboť tyto pozemky byly do žaloby doplněny žalobci dodatečně změnou žaloby, kdy jsou nyní žalobci požadovány zcela jiné pozemky, než byly uvedeny v žalobě původně. Žalovaný proto o dotčení předmětných pozemků žalobou dříve nemohl vědět a mohl s jimi disponovat ve prospěch třetí osoby. 4. Dále se žalovaný vyjádřil k převoditelnosti jednotlivých žádaných náhradních pozemků. Ohledně pozemku p. [číslo] v k. ú. [část obce], pozemků p. [číslo] v k.ú. [obec] [anonymizována dvě slova], pozemku p. [číslo] v k.ú. [obec], pozemku p. [číslo] v k.ú. [obec], pozemků p. [číslo] v k.ú. [obec], a pozemku p. [číslo] v k. ú. [obec] žalovaný nenamítal žádnou překážku převoditelnosti. Ohledně pozemku p. [číslo] v k. ú. [ulice], pozemku p. [číslo] v k. ú. [příjmení] [jméno] [příjmení] a pozemků p. [číslo] k.ú. [příjmení] [jméno] [příjmení] žalovaný uvedl jako překážku převoditelnosti to, že se nachází v III. zóně národního parku. Po provedeném dokazování dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu. 5. Předmětný restituční nárok žalobců podle