19 C 38/2021-11 — Okresní soud v Trutnově

Žalobou podanou dne [datum] se žalobce domáhal po žalovaném zaplacení ve výroku uvedené částky s příslušenstvím. Žaloba byla odůvodněna tím, že mezi účastníky byla elektronickými prostředky komunikace na dálku uzavřena dne [datum] smlouva o úvěru [číslo] tím způsobem, že žalovaný se nejprve zaregistroval na internetových stránkách žalobce [anonymizováno]. Při registraci uvedl požadované údaje včetně e-mailové adresy, čísla účtu a čísla mobilního telefonu. Na základě úspěšné registrace byla žalovanému v informačním systému žalobce založena klientská sekce a sděleny přístupové údaje do systému. Žalovaný následně prostřednictvím své klientské sekce požádal o poskytnutí úvěru za podmínek uvedených ve smlouvě o úvěru a žalobce žádost o úvěr schválil. Ve smlouvě žalobce jako úvěrující sjednal se žalovaným jako úvěrovaným poskytnutí úvěru v částce 5.000 Kč. Žalovaný se zavázal, že úvěr splatí nejpozději dne 6. 5. 2020. Následně žalobce s žalovaným sjednali prodloužení doby splatnosti úvěru do 29. 5. 2020 a poplatek za poskytnutí úvěru za poslední období doby poskytnutí úvěru ve výši 1.113 Kč. Žalobce poskytl žalovanému úvěr dne [datum] převodem na účet č. [bankovní účet]. Žalovaný úvěr ani poplatek za poskytnutí úvěru ve stanovené době žalobci neuhradil. Žalobci tak vznikl kromě nároku na vrácení jistiny úvěru ve výši 5 000 Kč a poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 1.113 Kč rovněž nárok na zákonný úrok z prodlení z jistiny úvěru ode dne následujícího po datu splatnosti, tedy od 30. 5. 2020 do zaplacení, který žalobce kapitalizoval do 28. 11. 2020 částkou 250 Kč. Dle čl. IX.1.a. smlouvy o úvěru vznikl žalobci v důsledku prodlení žalovaného nárok na smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z částky 5.000 Kč od 30. 5. 2020 do 28. 11. 2020 v celkové výši 915 Kč. Žalobce nárokuje smluvní pokutu v souladu s § 122 odst. 3 zák. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru vždy pouze do výše 1/2 jistiny. Žalobce žalovaného vyzval k úhradě dlužné částky e-mailovou zprávou. Doručování prostřednictvím e-mailové zprávy bylo mezi žalobcem a žalovaným sjednáno v čl. 14 [číslo] smlouvy o úvěru a je považováno za rovnocenné doručování v listinné podobě. Žaloba společně s výzvou k vyjádření, zda účastník souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, byla žalované doručena na adresu jejího bydliště zapsaného v evidenci obyvatel postupem dle § 49 odst. 2, odst. 4 o. s. ř. dne 19. 2. 2021. Ve výzvě k vyjádření, zda účastník souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, byla žalovaná poučena o tom, že pokud se v dané lhůtě nevyjádří, bude mít soud za to, že s navrhovaným postupem soudu souhlasí. Žalovaná se k žalobě ani na výzvu nijak nevyjádřila. Žalobce s uvedeným postupem souhlasil již v podané žalobě. Protože byly splněny podmínky dle ustanovení § 115a o. s. ř., nebylo k projednání věci nařízeno jednání. Soud vzal na základě provedených důkazů za prokázaná skutková tvrzení žalobce uvedená shora, tedy že účastníci uzavřeli dne [datum] za použití prostředků komunikace na dálku smlouvu o spotřebitelském úvěru [číslo]. Na základě této smlouvy byla žalovanému dne [datum] poukázána na jím označený účet částka 5.000 Kč. Žalovaný se zavázal vrátit úvěrujícímu do 29. 5. 2020 dnů částku 5.000 Kč spolu s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 1.113 Kč Celkem tak měl žalovaný vrátit žalobci 6.113 Kč. Dle článku IX. odst. 1. písm. a) smluvních podmínek bylo dohodnuto, že žalovaný je v případě prodlení se splacením úvěru povinen zaplatit smluvní pokutu ve výši 0,1 % z částky, s jejímž zaplacením je v prodlení, za každý den prodlení. Smluvní pokuta byla splatná den následující po takovém prodlení. Dopisem ze dne 12. 11. 2020 byl žalovaný vyzván k úhradě dlužných částek. Výše uvedené skutečnosti soud zjistil ze smlouvy o úvěru, z výpisu z účtu dokládajícího převod částky 5.000 Kč na účet označený žalovaným a z předžalobní výzvy k plnění. <i>Dle § 2395 o.z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Dle § 2399 odst. 1 o.z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán. Dle § 2048 o.z. ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém. Dle § 1810 o.z. ustanovení tohoto dílu se použijí na smlouvy, které se spotřebitelem uzavírá podnikatel (dále jen„ spotřebitelské smlouvy“) a na závazky z nich vzniklé. Dle § 1812 odst. 1 o.z. lze-li obsah smlouvy vyložit různým způsobem, použije se výklad pro spotřebitele nejpříznivější.</i> <i>Dle § 122 odst. 1 až 3 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (ve znění účinném v době uzavření posuzované smlouvy), věřitel může pro případ prodlení spotřebitele s plněním dluhu vyplývajícího ze smlouvy o spotřebitelském úvěru sjednat pouze a) právo na náhradu účelně vynaložených nákladů, které mu vznikly v souvislosti s prodlením spotřebitele; pokud byla ujednána náhrada vyšší, považuje se v této části za smluvní pokutu, b) úroky z prodlení, jejichž výše nesmí přesáhnout výši stanovenou právním předpisem upravujícím úroky z prodlení, nebo c) smluvní pokutu. Uplatněná smluvní pokuta nesmí přesáhnout 0,1 % denně z částky, ohledně níž je spotřebitel v prodlení, je-li spotřebitel v prodlení s plněním povinnosti peněžité povahy. Omezení podle věty první se neuplatní na souhrn smluvních pokut uplatněných do okamžiku, kdy se úvěr stane v důsledku prodlení spotřebitele splatným, pokud je tento souhrn pokut v kalendářním roce, v němž nebo v jehož části byl spotřebitel v prodlení s plněním povinnosti peněžité povahy, nižší než 3 000 Kč a pokud výše smluvních pokut zahrnutých v tomto souhrnu uplatněných ve vztahu k prodlení s každou jednotlivou splátkou spotřebitelského úvěru činí nejvýše 500 Kč. Souhrn výše všech uplatněných smluvních pokut nesmí přesáhnout součin čísla 0,5 a celkové výše spotřebitelského úvěru, nejvýše však 200 000 Kč.</i> Soud na základě provedených důkazů dovodil, že žaloba je důvodná. Žalobce v souladu se smlouvou převedl žalovanému na jím označený účet částku 5.000 Kč. Žalovaný se zavázal tuto částku vrátit spolu se sjednaným poplatkem za poskytnutí úvěru. Dle soudu tímto způsobem došlo ke sjednání úroku v souladu s platným ust. § 2395 o.z. Žalovaný byl v řízení nečinný. Netvrdil a neprokázal, že žalobci poskytnutou částku včetně úroku vrátil. Soud proto žalobě co do částky 6.113 Kč vyhověl. Z dlužné jistiny byl žalobci přiznán rovněž úrok z prodlení v sazbě odpovídající nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Soud shledal důvodným rovněž požadavek žalobce na přiznání smluvní pokuty. Výše požadované smluvní pokuty 915 Kč nepřevyšuje zákonné limity vyplývající z výše citovaného ustanovení § 122 zákona o spotřebitelském úvěru. Z toho důvodu byla přiznána i požadovaná smluvní pokuta. O nákladech řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o.s.ř. Žalobci bylo přiznáno 400 Kč za zaplacený soudní poplatek. Odměna a náklady zastoupení byly přiznány podle ustanovení § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb. Soud dovodil, že v daném případě jsou podmínky pro aplikaci tohoto ustanovení splněny. Žalobce poskytuje v rámci své podnikatelské činnosti spotřebitelské úvěry, logicky tedy i vymáhá dlužné částky v případech, kdy úvěrovaní své závazky neplní. Žalobce tak uplatňuje nároky v celé řadě případů. Skutkové vymezení uplatněných nároků je v jednotlivých soudních řízeních prováděno shodným způsobem. Jednotlivé žaloby se liší pouze v označení žalovaných, v označení úvěrových smluv a ve vyčíslení samotných dlužných částek. Právní odůvodnění uplatněných nároků je prováděno shodně. Soud z uvedeného dovozuje, že postup při uplatňování nároků žalobce soudní cestou je do značné míry automatizovaný a alespoň ve fázi, která předchází případné procesní obraně žalovaného, nevyžaduje individuální posouzení každého jednotlivého případu ani odborné právní znalosti. Dle ustanovení § 14b činí odměna za úkon právní služby 200 Kč a paušální částka jako náhrada výdajů za každý úkon právní služby 100 Kč Tyto částky přísluší za 3 úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení, jednoduchá výzva k plnění, sepis žaloby). Zástupkyně žalobce doložila, že je plátkyní daně z přidané hodnoty (dále jen DPH). Dle ust. § 137 odst. 3 o.s.ř. proto patří k nákladům řízení rovněž částka odpovídající DPH. Základní sazba DPH od 1.1.2013 činí 21 %. Základem daně jsou odměna za zastupování a náhrady, tj. částka 900 Kč. Daň činí 189 Kč. Celkově bylo na nákladech řízení přiznáno 1.489 Kč. Dle § 149 odst. 1 o.s.ř. jsou náklady řízení splatné k rukám advokátky žalobce. Lhůty k plnění byly v obou výrocích stanoveny v souladu s ustanovením § 160 odst. 1 o.s.ř., když soud neshledal důvody pro stanovení l