30 C 168/2021-35 — Okresní soud v Trutnově

1. Žalobce se v soudním řízení zahájeném dne 19. 5. 2021 domáhal po žalované zaplacení částky 27.948 Kč se zákonným úrokem z prodlení z této částky podání návrhu do zaplacení. K odůvodnění uvedl, že jako pronajímatel uzavřel s žalovanou jako nájemcem dne 31. 10. 2020 smlouvu o nájmu bytové jednotky [číslo] v k.ú. [obec]. Žalovaná byt užívala na základě smlouvy o nájmu a zavázala se hradit sjednané nájemné ve výši 9.950 Kč a zálohu na služby spojené s užíváním bytu ve výši 1.292 Kč, kdy počínaje měsícem lednem 2021 žalobce po domluvě s žalovanou již nehradil připojení k internetu a proto je výše zálohy na služby počínaje měsícem lednem 2021 pouze ve výši 832 Kč. Nájemní vztah k bytu trval od 1. 11. 2020 do 31. 1. 2021, kdy po tuto dobu žalovaná byt na základě smlouvy o nájmu užívala. Dále byt žalovaná užívala po skončení nájemního vztahu, a to v období od 1. 2. 2021 do 19. 2. 2021, když za toto období vznikl žalobci nárok na vydání bezdůvodného obohacení, které výší odpovídá běžnému nájemnému, tj. v tomto případě nájemnému sjednanému ve smlouvě o nájmu a dále úhrada služeb v poměrné výši, přičemž na těchto částkách se žalobce s žalovanou domluvili a tuto dohodu stvrdili v rámci uznání dluhu. Byt žalovaná po opakovaných urgencích opustila ke dni 19. 2. 2021. Žalovaná před podpisem smlouvy o nájmu složila k rukám žalobce první část sjednané peněžité jistoty ve výši 6.634 Kč. Celková dlužná částka za období užívání bytu na základě smlouvy o nájmu a z titulu bezdůvodného obohacení a úhrady služeb činí 40.582 Kč. Žalovaná dne 11. 2. 2021 uhradila částku ve výši 1.000 Kč. Žalovaná dne 20. 2. 2021 písemně uznala co do důvodu a výše dluh ve výši 39.582 Kč a zavázala se jej uhradit v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 1.000 Kč nejpozději do 30. 4. 2024, a to pod ztrátou výhody splátek v případě nezaplacení byť jen jediné splátky či její části. Žalovaná další bezprostředně následující splátku po uzavření uznání dluhu s dohodou o jeho úhradě neuhradila, čímž se stal splatným celý dluh. Dne 21. 4. 2021 odeslal žalobce žalované ve smyslu § 142a o.s.ř. prostřednictvím právního zástupce výzvu k úhradě dlužné částky, a to na částku odpovídající částce uvedené v uznání dluhu ze dne 20. 2. 2021 sníženou o složenou část peněžité jistoty (6.634 Kč), tj. na částku 32.948 Kč. Po odeslání předžalobní výzvy uhradila žalovaná částku ve výši 3.000 Kč a dne 18. 5. 2021 uhradila prostřednictvím třetí osoby na bankovní účet žalobce částku ve výši 2.000 Kč, přičemž žalobce toto plnění přijal. Výše nároku žalobce tak ke dni podání žaloby činí částku ve výši 27.948 Kč. Úrok z prodlení žalobce požadoval pouze pro prodlení žalované následující po posledním plnění na dlužnou částku, tj. od 19. 5. 2021. 2. Žalovaná v odporu proti platebnímu rozkazu uvedla, že svůj dluh u žalobce uznává. Namítla ale, že s žalobcem byli jasně domluveni na splátkách ve výši 1.000 Kč měsíčně, což dodržela za pomoci příbuzných. Z obsahu odporu žalované vyplývá, že žalovaná je srozuměna se splácením ve výši 1.000 Kč měsíčně podle dohody o úhradě dluhu z 20. 2. 2021. Dle svého přesvědčení není žalovaná povinna zaplatit dlužnou částku žalobci najednou. 3. Žalobce doplnil, že na dluh žalované byla po zahájení řízení zaplacena třikrát částka 2.000 Kč a to ve dnech 29. 6. 2021, 19. 7. 2021 a 16. 8. 2021. V návaznosti na odůvodnění odporu sdělil, že celá dlužná částka uvedená v uznání dluhu ze dne 20. 2. 2021 se stala splatnou prodlením žalované se sjednanými splátkami, když celkově první splátku následující po uznání dluhu žalovaná fakticky uhradila až ke dni 1. 5. 2021, a to ve výši 3.000 Kč. Uvedl, že úrok z prodlení požaduje až prvním dnem následujícím po podání žaloby tj. od 20. 5. 2021. 4. Soud vzal za prokázanou existenci závazků žalované ze smlouvy o nájmu bytu ze dne 31. 10. 2020. Vyšel přitom ze souhlasného prohlášení účastníků a z písemného uznání dluhu s dohodou o jeho úhradě ze dne 20. 2. 2021. Žalovaná nesporovala svou povinnost zaplatit žalobci za užívání bytu nájemné a náklady služeb, uznání dluhu ve výši 39.582 Kč stvrdila podpisem písemného uznání dluhu. Soud s přihlédnutím k § 2053 občanského zákoníku vycházel na základě písemného prohlášení žalované ze dne 20. 2. 2021 z toho, že její dluh v rozsahu uznání k datu uznání trval. 5. Uznání dluhu ze dne 20. 2. 2021 obsahuje ujednání, že se žalovaná zavazuje dlužnou částku 39.582 Kč věřiteli vrátit nejpozději do 30. 4. 2024 ve splátkách ve výši 1.000 Kč měsíčně, a to pod ztrátou výhody splátek v případě nezaplacení byť i jediné splátky či její části. V takovém případě se stává celý dluh splatným prvním dnem následujícím po dni prodlení dlužníka. 6. Žalovaná nezaplatila žalobci splátku 1.000 Kč, která měla být dle dohody z 20. 2. 2021 zaplacena žalobci do konce února 2021 (do 28. 2. 2021), nezaplatila ani další splátku 1.000 Kč do konce března 2021 (do 31. 3. 2021). Žalobce proto dopisem nazvaným„ výzva k úhradě dlužné částky – předžalobní upomínka“ ze dne 20. 4. 2021 vyzval žalovanou prostřednictvím svého právního zástupce k úhradě jejích splatných závazků na základě uznání dluhu ze dne 20. 2. 2021, které po zápočtu kauce 6.634 Kč představovaly částku 32.948 Kč. <i>7. Podle ust. § 1931 občanského zákoníku bylo-li ujednáno plnění ve splátkách a nesplnil-li dlužník některou splátku, má věřitel právo na vyrovnání celé pohledávky, pokud si to strany ujednaly. Toto právo může věřitel uplatnit nejpozději do splatnosti nejblíže příští splátky.</i> 8. Písemné uznání dluhu žalovanou ze dne 20. 2. 2021 obsahovalo ujednání o ztrátě výhody splátek, tedy o zesplatnění celého dluhu pro prodlení s úhradou (jednotlivé) splátky. Splatnost celé pohledávky nenastává přímo ze zákona, ale záleží na věřiteli, zda toto právo uplatní, tedy zda vyzve dlužníka k zaplacení celého zbytku, popřípadě zda podá u soudu žalobu na plnění. Žalobce do splatnosti splátky za měsíc duben 2021 předžalobní výzvou z 20. 4. 2021 žalovanou prokazatelně vyzval k zaplacení částky 32.948 Kč, tedy podle shora citovaného ustanovení uplatnil právo na vyrovnání celého dluhu. 9. Prodlením je třeba rozumět nejen situaci, kdy splátka nebude zaplacena vůbec, ale též situaci, kdy splátka nebude zaplacena řádně a včas i jen o jediný den bez ohledu na to, zda dlužník následně splátku, s níž byl v prodlení, uhradí či nikoli, což vyložil Nejvyšší soud ČR v usnesení ze dne 29. 7. 2014, sp. zn. 21 Cdo 2600/2014. V projednávaném případě věřitel žalovanou v době jejího prodlení požádal do splatnosti další splátky o zaplacení dluhu, čímž nastala splatnost celého dluhu. Zaplacení částky 3.000 Kč žalovanou dne 1. 5. 2021 ani splácení v následném období nebylo způsobilé znovu aktivovat již zaniklou dohodu o splátkách. Žalovaná se ocitla v prodlení s úhradou celé dlužné částky a částečné úhrady z její strany směřovaly pouze k plnění již splatného dluhu. 10. Soud uzavřel, že žalovaná se nemůže dovolávat dohody o splácení dlužné částky 32.948 Kč, neboť výhodu splátek pozbyla na základě dopisu žalobce z 20. 4. 2021. Platby 3.000 Kč a 2.000 Kč žalobce zohlednil v podané žalobě a důvodně učinil předmětem řízení částku 27.948 Kč (32.948 Kč – 5.000Kč). Zákonný úrok z prodlení z žalované částky požadoval žalobce ode dne následujícího po dni zahájení soudního řízení, tedy od 20. 5. 2021. 11. Na úhrady žalované 3 x 2.000 Kč ve dnech 29. 6. 2021, 19. 7. 2021 a 16. 8. 2021 reagoval žalobce zpětvzetím žaloby o částku 6.000 Kč. Soud na základě částečného zpětvzetí žaloby řízení zčásti zastavil podle § 96 odst. 2 o.s.ř. výrokem I. rozsudku. 12. Ke dni rozhodování soudu má soud za prokázanou existenci dluhu žalované ve výši 21.948 Kč (27.948 Kč – 6.000 Kč). Důvodný je požadavek žalobce na úrok z prodlení z částky 27.948 Kč od 20. 5. 2021 do 29. 6. 2021, z částky 25.948 Kč od 30. 6. 2021 do 19. 7. 2021, z částky 23.948 Kč od 20. 7. 2021 do 16. 8. 2021 a z částky 21.948 Kč od 17. 8. 2021 do zaplacení, neboť v těchto obdobích setrvává žalovaná v prodlení se zaplacením uvedených částek. Nárok žalobce na úrok z prodlení se opírá o ustanovení § 1970 o. z., výše úroku z prodlení vychází z nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Soud proto žalobě vyhověl a rozhodl, jak uvedeno ve výroku II. rozsudku. 13. Výrok o nákladech řízení vychází z § 142 odst. 1 o.s.ř. Žalobce byl ve věci úspěšný, neboť k částečnému zastavení řízení došlo pro chování žalované po podání žaloby a ve zbytku soud žalobci plně vyhověl. Náklady řízení žalobce spočívají ve vynaloženém soudním poplatku a v nákladech právního zastoupení. Zástupci žalobce vznikl z tarifní hodnoty v částce 27.948 Kč nárok na odměnu za čtyři úkony právní služby po 2.220 Kč (převzetí věci a příprava zastoupení, předžalobní výzva k plnění, podání žaloby a účast u jednání soudu) a na čtyři paušální náhrady po 300 Kč. Z čas strávený cestou k jednání ze [příjmení] [příjmení] do [obec] a zpět náleží náhrada za ztrátu času za dvě zameškané půlhodiny 2 x 100 Kč. Zástupce žalobce v souladu s předpisy o cestovních náhradách vyúčtoval náklady cestovného na 200 Kč, když k soudu a zpět ujel