30 C 31/2011-507 — Okresní soud v Trutnově

1. Žalobce se žalobou doručenou soudu dne 2. 3. 2011 domáhal vypořádání společného jmění manželů, které zaniklo rozvodem účastníků dne 23. 10. 2010. K vypořádání navrhl společnou nemovitost účastníků, obchodní podíly ve společnostech“ [anonymizováno]“, s.r.o. a [právnická osoba], stavební spoření založené na jméno žalované u [právnická osoba] smlouvy 3208729902 a smlouvu o půjčce ve výši 300.000 Kč, kterou uzavřel s panem [jméno] [příjmení] dne 11. 9. 2010. Podáním ze dne 2. 12. 2013 (čl. 141) vzal žalobce návrh na vypořádání této půjčky zpět s tím, že jím navrhovaný svědek [jméno] [příjmení] si nepřeje podstoupit výslech u soudu. 2. Žalovaná se ohledně společné nemovitosti a obchodních společností shodla s žalobcem na způsobu navrhovaného vypořádání. Trvala na tom, že při vypořádání je nezbytné zohlednit vnosy žalované, jejichž zdrojem byly dary jejích rodičů v době výstavby rodinného domu účastníků. Dary ve prospěch žalované spočívaly v částce 120.000 Kč naspořené na vkladní knížce a částkách 19.500 Kč na vybavení kuchyně a 11.000 Kč za montáž topení. Ke stavebnímu spoření žalovaná upřesnila (na č. 58 spisu), že za trvání manželství byly uzavřeny čtyři smlouvy u [právnická osoba] Smlouva č. 3208729902 byla založena na jméno žalované dne 18. 12. 2003, jde o položku navrženou žalobcem v žalobě k vypořádání. Ke smlouvě č. 3208729101 uvedla, že smlouva byla založená dne 12. 11. 2000 a po naspoření části prostředků byla jako dar předána po dohodě obou účastníků dceři [jméno]. Tato položka nepatří do SJM, žalovaná nesouhlasila s jejím vypořádáním. Žalovaná navrhla vypořádat prostředky ze smlouvy č. 3208728301 založené dne 12. 11. 2000 a ze smlouvy č. 3208728002 založené dne 18. 12. 2003. Dle žalované žalobce veškeré úspory z těchto stavebních spoření vybral v průběhu rozvodového řízení a s žalovanou se nerozdělil. Půjčku žalobce od [jméno] [příjmení] označila žalovaná za výlučný osobní závazek žalobce, který nepatří do SJM. Žalovaná navrhla vypořádat půjčku ve výši 290.000 Kč, která byla účastníky poskytnuta jejich dceři [jméno]. Dne 11. 7. 2005 žalobce o této půjčce sepsal listinu, která dodnes existuje. Žalovaná dále navrhla k vypořádání závazek z půjčky od sestry žalobce [příjmení] [jméno] [příjmení] ze dne 29. 4. 2010 ve výši 25.000 Kč na zaplacení zájezdu pro žalovanou a vnučku. Dne 23. 8. 2010 poskytla [anonymizováno] [příjmení] další půjčku ve výši 60.000 Kč, tyto prostředky žalovaná použila na úhrady povinných plateb za zaměstnance firmy“ [anonymizováno]“, s.r.o. 3. Dne 2. 7. 2014 vydal soud v pořadí první rozsudek čj. 30 C 31/2011 - 218, kterým vypořádal zaniklé společné jmění manželů (účastníků) tak, že žalovaná se stala výlučnou vlastnicí pozemku parc. č. st. [číslo], jehož součástí je stavba – budova [adresa] a pozemků parc. [číslo] [číslo] v obci [obec], části obce Dolní Předměstí a katastrálním území Trutnov [ulice] podíl ve společnosti“ [anonymizováno]“, s.r.o. v rozsahu 100 % přikázal soud žalované a obchodní podíl ve [právnická osoba], s.r.o. v rozsahu 100 % přikázal žalobci. Na základě výsledků dokazování stanovil soud vypořádací podíl 1.460.868 Kč a uložil žalované, aby tuto částku zaplatila žalobci do čtyř měsíců. Na základě výsledku sporu uložil soud žalované povinnost nahradit náklady řízení žalobci i České republice. 4. Rozsudek soudu prvního stupně byl napaden odvoláním žalované, které Krajský soud v Hradci Králové shledal důvodným. Usnesením ze dne 11. 3. 2015 čj. 20 Co 413/2014 – 253 proto rozsudek okresního soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Odvolací soud vytkl okresnímu soudu, že přikázal žalované obchodní podíl v rozsahu 100 % ve společnosti“ [anonymizováno]“, s.r.o., ač ta nebyla a není jediným společníkem této společnosti. Oba účastníci ke dni zániku společného jmění a i nyní jsou společníky této společnosti, a to žalobce v rozsahu 40 % a žalovaná v rozsahu 60 %. S obchodním podílem je spjata majetková hodnota, proto se judikatura ustálila na tom, že tato majetková hodnota tvoří součást společného jmění obou manželů. Tato majetková hodnota tedy podléhá vypořádání. Na druhou stranu však platí, že jen manžel – společník má práva a povinnosti vyplývající pro něj z úpravy postavení společníka v obchodní společnosti v době zániku společného jmění manželů podle obchodního zákoníku či jiného právního předpisu nebo ze společenské smlouvy. Právě proto je třeba v rámci vypořádání zaniklého společného jmění přikázat obchodní podíl tomu účastníku, který je společníkem uvedené obchodní společnosti (srovnej rozhodnutí NS ČR sp. zn. 22 Cdo 700/2004 a sp. zn. 22 Cdo 103/2005). To pro projednávanou věc znamená, že nelze přikázat celý obchodní podíl do výlučného vlastnictví žalované, když ta by byla oprávněna vykonávat práva společníka v této společnosti pouze v rozsahu svého obchodního podílu 60 % a v rozsahu 40 % by byla zachována tato práva pro žalovaného. Důsledek rozhodnutí okresního soudu by tedy pro žalovanou byl takový, že při vypořádání by ta byla zatížena celou hodnotou této společnosti, ačkoliv by při výkonu svých práv byla omezena tím, že práva společníka by i nadále mohl vykonávat žalobce. Takové rozhodnutí soudu jistě není správné a ani spravedlivé. Již jen proto není rozhodnutí okresního soudu správné. 5. Zaniklé společné jmění účastníků dále tvořil obchodní podíl ve [právnická osoba], s.r.o., který okresní soud správně přikázal do výlučného vlastnictví jediného společníka této společnosti - žalobce. Okresní soud u této společnosti dospěl k závěru, že její obvyklá cena ke dni zániku společného jmění byla záporná s tím, že touto zápornou hodnotou není zatíženo společné jmění účastníků, neboť účastníci nejsou povinni tuto zápornou hodnotu ze svého společného jmění uhradit. Na druhou stranu okresní soud nevzal za prokázánu existenci půjčky ve výši 1.457.490 Kč, neboť poskytnutí takové půjčky nebylo podle okresního soudu ani dobře možné, neboť až do zániku společného jmění účastníků ke dni 23. 12. 2010 trval právní režim společného jmění manželů. Aktiva této společnosti byla znalcem oceněna na částku 1.510.940,28 Kč a pasiva této společnosti na 1.764.990,80 Kč, rozdíl mezi aktivy a pasivy činil 254.050,52 Kč. Přitom z pasiv této společnosti činil dluh vůči společnému jmění manželů 1.457.490,20 Kč. Tento závazek společnosti spadal do společného jmění účastníků a stejně tak společné jmění účastníků tvořil majetkový podíl v této společnosti, byť jeho hodnota byla nulová. Nelze tedy považovat za správný ten závěr okresního soudu, kdy na straně jedné přihlédl k tomu, že hodnota obchodního podílu v této společnosti není aktivem společného jmění manželů pro svou nulovou hodnotu, ale na straně druhé zcela přehlédl, že je aktivem s nulovou hodnotou jen proto, že tato společnost má povinnost do stejného společného jmění zaplatit právě částku 1.457.490,20 Kč. Pokud takto okresní soud postupoval, nedůvodně tím zvýhodnil žalobce oproti žalované. Žalovaná přitom uplatnila k vypořádání aktivum společného jmění účastníků – závazek [právnická osoba], s.r.o., (viz např. podání žalované na č. l. 58 – 59 spisu) a okresní soud nesprávně toto aktivum vypořádávaného zaniklého společného jmění účastníků nevypořádal. K tomu považuje krajský soud za vhodné poznamenat, že pokud má společné jmění účastníků pohledávku za společností, jejímž jediným společníkem je žalobce a je to tedy on, kdo rozhoduje o tom, zda tato pohledávka bude touto společností zaplacena, jeví se jako vhodné tuto pohledávku přikázat při vypořádání žalobci. Pokud žalobce poukazuje na to, že jeho společnost skutečně má závazek vůči společnému jmění účastníků, ale nikoli z toho důvodu, že tyto finanční prostředky by byly vloženy do této společnosti jako vklad společníka, což tvrdí žalovaná, ale jedná se o půjčku poskytnutou společníkem této společnosti, považuje krajský soud za vhodné zdůraznit, že je nevýznamné, jakým způsobem společnost o této částce účtovala (jako o vkladu společníka či jako o půjčce společníka), ale podstatné je, že tato společnost závazek vůči společnému jmění účastníků má a žalovaná tento závazek uplatnila k vypořádání. Žalobce nemůže zneužívat toho, že žalobkyně nemá přístup a povědomost o tom, jakým způsobem je o této finanční částce účtováno. 6. Odvolací soud se vyjádřil též k částce 240.000 Kč, o níž vyšlo v řízení před okresním soudem najevo, že byla ze společného jmění účastníků vyplacena dceři účastníků. Žalobce tvrdí, že se jednalo o dar účastníků, žalovaná tvrdí, že se jednalo o půjčku dceři [jméno]. Dle žalované se jednalo o natolik vysokou částku, kterou nemohl žalobce případně dceři darovat sám. Odvolací soud konstatoval, že pokud je prokázáno předání této částky dceři [jméno], tak se tato částka do vypořádání nezahrne jen za předpokladu, že bude prokázáno, že si dcera účastníků tuto částku může ponechat a že není povinna ji vrátit. Důkazní břemeno ohledně tohoto tvrzení tíží žalobce a je to on, kdo musí prokázat, že se jednalo o dar. Pokud žalobce toto své břemeno tvrzení a důkazní neunese, nemá dcera [jméno] žádný právn