7 C 143/2020-139 — Okresní soud v Trutnově

1. Žalobkyně se domáhala vydání shora uvedeného rozsudku s odůvodněním, že mezi její právní předchůdkyní, [právnická osoba], a žalovaným došlo dne [datum] k uzavření smlouvy o úvěru, na jejímž základě žalovanému právní předchůdkyně žalobkyně poskytla téhož dne bezúčelový hotovostní úvěr v celkové výši 15 000 Kč, a to za úrok, poplatek za vyhodnocení a správu úvěru, poplatek za hotovostní výběr splátek a poplatek za uzavření smlouvy. Žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr vrátit ve 13 pravidelných rovnoměrných splátkách, kdy 1. splátka byla splatná v měsíci, jenž bezprostředně následuje po podpisu smlouvy, přičemž poslední splátka byla splatná ke dni 18. 6. 2019. Žalovaný svůj závazek vyplývající ze smlouvy nesplnil řádně a včas, ocitl v prodlení s úhradou dlužné žalované částky ve výši 23 400 Kč. Kromě úroku z prodlení uplatňuje žalobkyně na základě čl. V smlouvy smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z částky, ohledně níž je v prodlení (tj. 23 400 Kč), a to do 20. 8. 2020 (tedy za 429 dní). Po podání žaloby žalobkyně rozšířila žalobu ještě o smluvní úrok z prodlení ve výši 25,85 % ročně z částky 15 000 Kč od 19. 6. 2019 do zaplacení. 2. Žalovaný se k jednání bez omluvy nedostavil, ačkoliv byl k němu řádně a včas předvolán. Soud tak věc projednal v nepřítomnosti žalovaného i žalobkyně, která se z účasti u jednání omluvila. Ve věci se žalovaný nevyjádřil ani písemně. 3. Po provedeném dokazování soud dospěl k následujícím skutkovým zjištěním: Ze smlouvy o úvěru ze dne [datum] a jejích příloh soud zjistil, že mezi [právnická osoba] a žalovaným byla uzavřena smlouva. V ní se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému při podpisu smlouvy bezúčelový hotovostní spotřebitelský úvěr v celkové výši 15 000 Kč, a to na dobu 13 měsíců. Úvěr byl poskytnut za úrok ve výši 28 % (tj. 25,85 % ročně) z jistiny za období, na které byl úvěr poskytnut. Dále byl sjednán poplatek za uzavření smlouvy 600 Kč, poplatek za správu úvěru v celkové výši 3 300 Kč a poplatek za hotovostní výběr splátek v celkové výši 2 850 Kč. Úroky, poplatek za správu úvěru a poplatek za hotovostní výběr splátek byly splatné v prvních pěti měsíčních splátkách a také částečně v šesté splátce. Celkové náklady spotřebitelského úvěru činily 10 950 Kč. Žalovaný se tak zavázal žalobci zaplatit jistinu 15 000 Kč a celkové náklady spotřebitelského úvěru 10 950 Kč, celkem 25 950 Kč. Úvěr měl být splacen ve 13 měsíčních splátkách ve výši 1 950 Kč. Pro případ prodlení bylo dále sjednáno, že je věřitel oprávněn požadovat po dlužníkovi smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z částky, ohledně níž je dlužník v prodlení. Podpisem smlouvy dlužník mj. stvrdil převzetí poskytnuté jistiny. Právní předchůdkyně žalobkyně prověřovala úvěruschopnost žalovaného. 4. Z evidence právní předchůdkyně žalobkyně soud zjistil, že žalovaný k 7. 10. 2019 zaplatil pouze 1 splátku (vyjma administrativního poplatku ve výši 600 Kč, který byl zaplacen při podpisu smlouvy), k zaplacení zůstává 23 400 Kč (tj. 25 950 – 600 – 1 850). 5. Z notářského zápisu o koupi části závodu (divize spotřebitelského úvěru) [právnická osoba] [právnická osoba], smlouvy o postoupení pohledávek mezi [právnická osoba] a [právnická osoba] a smlouvy o postoupení pohledávek mezi [právnická osoba] a žalobkyní soud zjistil, že žalobkyně nabyla pohledávku vůči žalovanému z výše uvedené smlouvy o úvěru. 6. Z oznámení ze dne 27. 7. 2020 soud zjistil, že žalobkyně o postoupení pohledávky žalovaného vyrozuměla. 7. Z předžalobní upomínky ze dne 27. 7. 2020 s podacím lístkem soud zjistil, že žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky a smluvní pokuty. 8. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 9. Podle § 2399 odst. 1 o. z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán. 10. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 11. Podle § 2048 o. z. ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém. 12. Podle § 122 odst. 3 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ zákon o spotřebitelském úvěru“), souhrn výše všech uplatněných smluvních pokut nesmí přesáhnout součin čísla 0,5 a celkové výše spotřebitelského úvěru, nejvýše však 200 000 Kč. 13. Podle § 3 odst. 2 písm. e) zákona o spotřebitelském úvěru se pro účely tohoto zákona rozumí celkovou výší spotřebitelského úvěru souhrn všech částek, jež jsou dány spotřebiteli k dispozici. 14. Podle § 2177 odst. 1 věta před středníkem o. z. koupí závodu se kupující stává věřitelem pohledávek a dlužníkem dluhů, které k závodu náleží. 15. Podle § 1879 o. z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). 16. Shora uvedený skutkový stav soud na základě uvedených ustanovení posoudil následovně: Žaloba je důvodná. Žalobkyně je v řízení aktivně legitimována, protože žalovaná pohledávka jí byla původním věřitelem postoupena. Mezi účastníky tak existuje právní poměr ze smlouvy o úvěru. Na základě této smlouvy je povinností žalovaného zaplatit žalobkyni dosud neuhrazenou částku ve výši 23 400 Kč. Celková výše úroku a poplatků představovala 73 % z hodnoty předmětu úvěru. Při sjednané lhůtě splacení 13 měsíců se taková výše poplatků hrazených nad rámec jistiny může jevit jako nepřiměřeně vysoká. Na straně druhé výše poplatků byla ve smlouvě sjednána jednoznačným, určitým a srozumitelným způsobem. Žalovaný si tak musel být bez jakýchkoliv pochybností vědom, jakou celkovou částku bude povinen žalobkyni vrátit. Bylo pouze věcí žalovaného, zda za těchto podmínek smlouvu uzavře. Nerespektování takto uzavřené smlouvy by bylo popřením zásady smluvní volnosti účastníků soukromoprávních vztahů. Žalovaný byl v řízení nečinný. Netvrdil ani neprokázal, že poskytnutou částku včetně úroku a poplatků vrátil. Dále netvrdil ani neprokázal, že nad rámec žalobkyní zohledněné částky v celkové výši 2 550 Kč zaplatil jakékoliv další částky. Soud tudíž žalobkyni přiznal částku 23 400 Kč spolu s úrokem z prodlení, jehož výše odpovídá nařízení vlády č. 351/2013 Sb., i sjednaným smluvním úrokem, a to od splatnosti poslední splátky (jak požadovala žalobkyně) do zaplacení. Žalobkyni pak byla přiznána i požadovaná smluvní pokuta, avšak jen zčásti. Smlouva mezi účastníky byla uzavřena již za účinností zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů. Žalobkyně však požadovala smluvní pokutu nad rámec limitu stanoveného v § 122 odst. 3 uvedeného zákona (v daném případě více než 7 500 Kč, tedy poloviny celkové výše spotřebitelského úvěru). Ohledně požadavku na zaplacení smluvní pokuty tento limit přesahující proto soud žalobu zamítl. 17. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 3 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, která byla v řízení neúspěšná jen v její poměrně nepatrné části (ke dni vyhlášení rozsudku se jedná o 6,10 %), právo na náhradu nákladů řízení. Ty spočívají v zaplaceném soudním poplatku ve výši 1 338 Kč a nákladech zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená podle § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, za 3 úkony právní služby po 500 Kč včetně 3 paušálních náhrad výdajů po 100 Kč Náklady jsou splatné k rukám zástupce žalobkyně (§ 149 odst. 1 o. s. ř.). Při určení nákladů řízení soud vycházel z toho, že žalobkyně uplatňuje obdobné nároky na zaplacení postoupených úvěrových pohledávek opakovaně. Jednotlivé žaloby se liší pouze označením žalovaného, konkrétní smlouvy a specifikací výše dluhu. Soud z uvedeného dovozuje, že postup při uplatňování nároků žalobkyně soudní cestou je do značné míry automatizovaný a alespoň ve fázi, která předchází případné procesní obraně žalovaného, nevyžaduje individuální posouzení každého jednotlivého případu ani odborné právní znalosti. 18. Lhůty k plnění byly stanoveny podle § 160 odst. 1 o. s. ř., když soud neshledal důvody pro stanovení lhůt delších.