9 C 291/2020-15 — Okresní soud v Trutnově

Žalobou podanou dne 2. 12. 2020 se žalobce domáhal vydání rozsudku, jímž by soud žalovanému uložil povinnost vyklidit ve výroku I. označený byt. Žaloba byla odůvodněna tím, že vlastníkem domu [adresa], v němž se byt nachází, je [územní celek]. Žalobce vykonává správu majetku obce na základě mandátní smlouvy. Se žalovaným byla uzavřena nájemní smlouva na dobu určitou od 1. 10. 2020 do 30. 11. 2020. V souvislosti s tím se žalovaný zavázal, že bude sjednané nájemné hradit řádně a včas. Přesto nájemné za říjen 2020 zaplatil až dne 2. 11. 2020. Byl upozorněn na to, že se opožděné placení nájemného nesmí opakovat s tím, že v opačném případě nebude se žalovaným uzavřena nájemní smlouva na další období. Žalovaný přesto nájemné za listopad 2020 nezaplatil do doby podání žaloby. Za tohoto stavu se žalobce rozhodl nájemní vztah se žalovaným neobnovit a požadovat vyklizení bytu. Při jednání soudu dne 12. 2. 2021 žalobce doplnil, že žalovaný stále dluží nájemné za listopad 2020, nezaplatil nájemné ani za měsíce prosinec 2020 až leden 2021 (nájemné za únor 2021 dosud není splatné). Žalobce proto na podané žalobě trval. Žalobce byl připraven akceptovat stanovení delší lhůty k plnění v horizontu 2 až 3 měsíců. Žalovaný si byl vědom toho, že byt užívá bez právního důvodu. Uznal, že nezaplatil nájemné za dobu od listopadu 2020. Tento dluh hodlá uhradit z peněz získaných smlouvou o zápůjčce. Žalovaný aktuálně nemá jinou možnost bydlení. Snažil se najít možnost ubytování, avšak i se zřetelem k epidemiologické situaci neuspěl, když ubytovny nejsou v provozu. Soud vzal na základě provedených důkazů za prokázané, že [územní celek] zastoupená žalobcem uzavřela dne 29. 9. 2020 se žalovaným smlouvu o nájmu bytu podle § 2235 a následujících občanského zákoníku. Předmětem nájmu byl byt [číslo] v 1. podlaží domu [adresa] v [obec], jehož vlastníkem je [územní celek]. Rozměry bytu, jeho příslušenství a popis vybavení a zařízení bytu byly uvedeny v evidenčním listu, který byl nedílnou součástí nájemní smlouvy. Smlouva byla uzavřena na dobu určitou od 1. 10. 2020 do 31. 11. 2020. Dle evidenčního listu činilo nájemné 1 715 Kč měsíčně, zálohy na služby činily 4 692 Kč měsíčně. Celkově tak mělo být placeno 6 407 Kč měsíčně, a to převodem na účet žalobce vždy nejpozději do posledního dne kalendářního měsíce, za který se platí (viz článek V. nájemní smlouvy). Uvedené skutečnosti byly zjištěny z nájemní smlouvy a z evidenčního listu. Dopisem ze dne 4. 11. 2020 sdělil žalobce žalovanému, že dosud není zaplaceno nájemné za říjen 2020. Současně žalovaného upozornil, že případné uzavření nájemní smlouvy na další období je podmíněno včasným zaplacením nájemného, a to i nájemného za listopad 2020. Dopisem ze dne 27. 11. 2020 vyzval žalobce žalovaného k vyklizení pronajatého bytu nejpozději do 1. 12. 2020. Uvedené skutečnosti byly zjištěny z dopisů žalobce. Dle § 2201 o.z. nájemní smlouvou se pronajímatel zavazuje přenechat nájemci věc k dočasnému užívání a nájemce se zavazuje platit za to pronajímateli nájemné. Dle § [číslo] pokračuje-li nájemce v užívání bytu po dobu alespoň tří měsíců po dni, kdy měl nájem bytu skončit, a pronajímatel nevyzve v této době nájemce, aby byt opustil, platí, že je nájem znovu ujednán na tutéž dobu, na jakou byl ujednán dříve, nejvýše ale na dobu dvou let; to neplatí, ujednají-li si strany něco jiného. Výzva vyžaduje písemnou formu. Dle § 1040 odst. 1 o.z. kdo věc neprávem zadržuje, může být vlastníkem žalován, aby ji vydal. Soud na základě provedených důkazů dovodil, že žaloba je důvodná. Žalobce přenechal žalovanému do užívání byt v domě [adresa] v obci [obec], a to na dobu určitou. Sjednaná doba nájmu uplynula a žalobce žalovanému dopisem ze dne 27. 11. 2020 sdělil, že trvá na tom, aby žalovaný byt vyklidil. Stejná vůle žalobce pak vyplývá i ze žaloby v této věci, která byla podána dne 2. 12. 2020. Nemohla se tedy uplatnit domněnka zakotvená v ust. § 2285 o.z., dle které se v případě nečinnosti pronajímatele po uplynutí sjednané doby nájmu právo nájmu obnovuje na původně sjednanou dobu. Z uvedeného vyplývá, že žalovaný užívá byt od 1. prosince 2020 bez právního důvodu. Žaloba o vyklizení bytu tak byla podána důvodně, a proto jí soud vyhověl. Lhůtu k plnění soud stanovil podle § 160 odst. 1 o.s.ř. Dle tohoto ustanovení uložil-li soud v rozsudku povinnost, je třeba ji splnit do tří dnů od právní moci rozsudku nebo, jde-li o vyklizení bytu, do patnácti dnů od právní moci rozsudku; soud může určit lhůtu delší nebo stanovit, že peněžité plnění se může stát ve splátkách, jejichž výši a podmínky splatnosti určí. Soud určil delší lhůtu k plnění, konkrétně lhůtu 2 měsíců, jejíž běh počne ode dne následujícího po právní moci tohoto rozsudku. Soud zohlednil, že žalovaný v současné době nemá jinou možnost bydlení a vzhledem k aktuální epidemiologické situaci ani nemá reálnou možnost uspokojení své bytové potřeby jiným způsobem, například uzavřením smlouvy o ubytování. O nákladech řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 1 o.s.ř. Žalobce měl ve věci plný úspěch, a proto mu vzniklo právo na náhradu nákladů řízení. Tyto spočívají v částce 5 000 Kč za zaplacený soudní poplatek. Lhůta k plnění byla stanovena podle § 160 odst. 1 o.s.ř.