9 C 304/2020-31 — Okresní soud v Trutnově

Žalobou podanou dne 6. 10. 2020 se žalobce domáhal po žalovaném zaplacení ve výroku uvedené částky s příslušenstvím. Žaloba byla odůvodněna tím, že žalobce nabyl pohledávku za žalovaným na základě smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené dne [datum] mezi [právnická osoba], [IČO], sídlem [adresa] (původní věřitel) jako postupitelem a žalobcem jako postupníkem. Předmětem podnikání původního věřitele je mimo jiné poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru. Původní věřitel uzavřel se žalovaným dne [datum] smlouvu o úvěru, na jejímž základě poskytl žalovanému úvěr ve výši 5 000 Kč, který měl být splacen nejpozději dne 11. 4. 2019. Žalovaný úvěr v poskytnuté výši čerpal, avšak do uvedeného data splatnosti poskytnuté peněžní prostředky nevrátil. Žalovaná částka sestávala z nesplacené jistiny úvěru ve výši 5 000 Kč a z nesplaceného poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 5 341 Kč. K poskytnutí úvěru došlo prostřednictvím webové stránky [anonymizováno]. Žalovaný se nejprve zaregistroval zadáním osobních údajů včetně svého telefonního čísla a emailové adresy. Tímto zahájil kroky vedoucí ke zřízení uživatelského účtu dle čl. III.1 všeobecných obchodních podmínek pro spotřebitelský úvěr. Po dokončení registrace na webových stránkách [anonymizováno] zaslal žalovaný původnímu věřiteli žádost o poskytnutí konkrétního úvěru. Po prověření schopnosti žalovaného úvěr splácet mu byl v rámci webového rozhraní zaslán návrh konkrétní úvěrové smlouvy ve znění odpovídajícím dokumentu – Smlouva o úvěru s navrhovanou výší úvěru 5 000 Kč a splatností dne 11. 4. 2019. Po odeslání smluvní dokumentace žalovanému byly zaslány peněžní prostředky dne [datum] na bankovní účet [bankovní účet], který žalovaný uvedl. Žalovaný na dluh nic neuhradil přes upomínky ze strany žalobce. Žalobce omluvil neúčast při jednání soudu a souhlasil s projednáním věci ve své nepřítomnosti. Žalovaný se k nařízenému jednání soudu nedostavil, i když předvolání k jednání mu bylo doručeno postupem dle § 49 odst. 2, 4 o.s.ř. dne 11. 1. 2021. Neúčast při jednání neomluvil, o odročení jednání nepožádal. Soud proto postupoval dle § 101 odst. 3 o.s.ř. a věc projednal v nepřítomnosti žalovaného. Soud vzal na základě provedených důkazů za prokázané, že mezi [právnická osoba], [IČO], se sídlem [obec a číslo] – [část obce], [ulice a číslo] jako úvěrujícím a žalovaným jako úvěrovanžm byla dne [datum] uzavřena za použití prostředků komunikace na dálku smlouva o úvěru č. [anonymizováno]. Na základě této smlouvy byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 5 000 Kč. Předmětná částka byla poukázána na účet žalovaného dne [datum]. Žalovaný se zavázal úvěr splatit do 11. 4. 2019. Současně se zavázal zaplatit i poplatek za poskytnutí úvěru 5 341 Kč. Šlo o tzv. poplatek před slevou. Pro případ slevy měl poplatek za poskytnutí úvěru činit 2 041 Kč. V článku XV. smlouvy bylo dohodnuto, že v případě řádného a včasného splnění závazku plynoucího ze smlouvy může být klient zařazen do věrnostního programu věřitele. Pro tento případ měl klient možnost„ na základě uvážení úvěrujícího“ získat slevu z poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 3 300 Kč. Uvedené skutečnosti soud zjistil z rámcové smlouvy o úvěru a z výpisu z účtu dokladujícího poukázání částky 5 000 Kč na účet označený žalovaným. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 2. 4. 2020 postoupil původní věřitel [právnická osoba] i pohledávku za žalovaným žalobci. Dopisem ze dne 27. 6. 2020 oznámila [právnická osoba], žalovanému, že pohledávka vzniklá na základě výše uvedené smlouvy v celkové výši 15 981,91 Kč byla postoupena žalobci. Předžalobní upomínkou z téhož dne byl žalovaný vyzván k zaplacení částky 15 981,91 Kč a nákladů zastoupení 7 405 Kč Tyto skutečnosti soud zjistil ze smlouvy o postoupení pohledávek se seznamem pohledávek, z oznámení o postoupení pohledávky a z předžalobní upomínky. Dle § 2395 o.z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Dle § 2399 odst. 1 o.z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán. Dle § 1879 o.z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Dle § 1880 odst. 1 o.z. postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění. Dle § 1970 o.z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Soud předně dovodil, že žalobce je v tomto řízení aktivně legitimován, protože mu vymáhaná pohledávka byla postoupena původním věřitelem [právnická osoba] Postoupení pohledávky bylo osvědčeno oznámením o postoupení pohledávky. Žalovaný se nemůže dovolávat neplatnosti smlouvy o postoupení pohledávek. Mohl by se bránit tím, že namísto žalobci plnil původnímu věřiteli. Taková obrana však uplatněna nebyla. Mezi [právnická osoba] jako úvěrujícím a žalovaným jako úvěrovaným došlo k uzavření smlouvy o úvěru. Tato byla uzavřena v souladu s výše citovaným ustanovením § 2395 o.z. Bylo prokázáno, že původní věřitel žalovanému částku 5 000 Kč jako předmět úvěru poukázal na jím označený účet. Žalovaný se zavázal vrátit žalobci jistinu a tzv. poplatek za poskytnutí úvěru, který byl sjednán pevnou částkou (5 341 Kč). Dle smlouvy se nabízela i možnost poskytnutí slevy na tomto poplatku, která však byla podmíněna řádným a včasným splněním závazku žalovaného. Ujednání o poplatku je třeba kvalifikovat zčásti jako ujednání o úroku v souladu s platným ust. § 2392 o.z. (dohodnut v sazbě 40 % p.a.), ve zbývající části jako ujednání o poplatcích za specifické činnosti věřitele (poukázání předmětu úvěru na účet dlužníka, vedení úvěrového účtu atd.). Sjednání takových poplatků dle soudu neodporuje platné právní úpravě. Celková výše poplatku se při sjednané lhůtě splacení může jevit jako nepřiměřeně vysoká. Na straně druhé výše poplatku byla ve smlouvě sjednána jednoznačným, určitým a srozumitelným způsobem. Žalovaný si tak musel být bez jakýchkoliv pochybností vědom, jakou celkovou částku bude povinen věřiteli na základě smlouvy vrátit. Bylo pouze věcí žalovaného, zda za těchto podmínek smlouvu uzavře. Nerespektování takto uzavřené smlouvy by bylo popřením zásady smluvní volnosti účastníků soukromoprávních vztahů. Soud tudíž neshledal důvod, proč by na částku 5 341 Kč neměl mít věřitel nárok. Soud proto dospěl k závěru, že požadavek žalobce na zaplacení dlužné jistiny a poplatku je oprávněný. Žalovaný byl v řízení nečinný. Netvrdil ani neprokázal, že žalobci cokoliv zaplatil. Soud proto žalobci přiznal částku 10 341 Kč. Z této částky byl žalobci přiznán rovněž úrok z prodlení v sazbě odpovídající nařízení vlády č. 351/2013 Sb. O nákladech řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 1 o.s.ř. Žalobce měl ve věci plný úspěch, a proto má právo na náhradu nákladů řízení. Soud žalobci na nákladech řízení přiznal 800 Kč za zaplacený soudní poplatek. Dále byly přiznány náklady zastoupení podle vyhlášky č. 177/1996 Sb., konkrétně podle ust. § 14b vyhlášky. Z povahy věci je zřejmé, že žalobce kupuje pohledávky jiných subjektů a tyto vymáhá v řadě případů. Skutkové vymezení uplatněných nároků je v jednotlivých soudních řízeních prováděno shodným způsobem. Žaloby se liší pouze v označení žalovaných, v označení smluv a ve vyčíslení samotných dlužných částek. Právní odůvodnění uplatněných nároků je prováděno shodně. Soud z uvedeného dovozuje, že postup při uplatňování nároků žalobce soudní cestou je do značné míry automatizovaný a alespoň ve fázi, která předchází případné procesní obraně žalovaného, nevyžaduje individuální posouzení každého jednotlivého případu ani odborné právní znalosti. Ustanovení § 14b vyhlášky tak na posuzovanou věc výstižně dopadá. Soud žalobci přiznal odměnu za 3 úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení, předžalobní upomínka, sepis žaloby) ve výši 300 Kč za úkon, a náhradu výloh za tyto úkony po 100 Kč. Zástupce žalobce osvědčil, že je plátcem DPH. Proto k odměně a nákladům zastoupení přísluší rovněž DPH v základní sazbě 21 %. Základem daně je částka 1 200 Kč, daň činí 252 Kč. Celkově bylo na nákladech řízení přiznáno 2 252 Kč Náklady jsou splatné k rukám zástupce žalobce (§ 149 odst. 1 o.s.ř.).