14 C 15/2022-21 — Okresní soud v Trutnově

Předmětem řízení je zaplacení částky 1.213 s úrokem z prodlení shora. K odůvodnění žaloby žalobce uvedl, že žalovaný uzavřel se společností [právnická osoba], se sídlem [adresa], [IČO], pojistnou smlouvu o pojištění motorových vozidel číslo 4319520871 Počátek pojištění byl sjednán na den 17. 11. 2019. Na základě smlouvy byl žalovaný povinen řádně platit sjednané pojistné. Tuto povinnost žalovaný porušil. Z důvodu neplacení pojistného došlo k zániku pojistné smlouvy ke dni 15. 11. 2020. Žalovaný na pojistném dluží 1.213 Kč. Dne 31. 12. 2018 uzavřela pojišťovna se žalobcem smlouvu o postoupení pohledávek, dle které byla následně v rámci dílčího postoupení pohledávek postoupena na žalobce i výše specifikovaná pohledávka spolu s veškerým jejím příslušenstvím. O tomto postoupení byl žalovaný žalobcem informován předžalobní výzvou k plnění. Žalobce požadoval rovněž zákonný úrok z prodlení ode dne následujícího po dni zániku pojistné smlouvy do zaplacení. Vydaný elektronický platební rozkaz byl soudem zrušen, neboť se jej nepodařilo doručit do vlastních rukou žalovaného. Žalobce v žalobě souhlasil s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání. Přípisem doručeným se žalobou žalovanému na adresu trvalého pobytu postupem dle § 49 odst. 2, 4 o. s. ř. dne 11. 2. 2022 byl žalovaný vyzván, aby do 7 dnů sdělil, zda souhlasí, aby soud ve věci rozhodl dle § 115a) o. s. ř. bez nařízení jednání s tím, že pokud vyjádření nebude soudu doručeno ve stanovené lhůtě, bude mít soud za to, že s tímto postupem souhlasí. Žalovaný na výzvu soudu nereagoval, proto se má za to, že s tímto postupem souhlasí. Protože byly splněny podmínky dle § 115a) o. s. ř., nebylo k projednání věci nařízeno jednání. Rozsudek byl vyhlášen veřejně 28. 2. 2022. Ve věci bylo rozhodnuto na základě listinných důkazů předložených žalobcem, kterými bylo prokázáno, že dne 17. 11. 2019 byla mezi společností [právnická osoba] a žalovaným uzavřena pojistná smlouva o pojištění vozidla [anonymizováno] řada [anonymizována dvě slova] [registrační značka]. Pojištění bylo sjednáno s účinností od 17. 11. 2019. Dle smlouvy byl žalovaný povinen platit sjednané pojistné ve výši 4.686 Kč ročně, a to čtvrtletně po 1.242 Kč. Žalovaný pojistné řádně neplatil. Pojištění zaniklo ke dni 15. 11. 2020 z důvodu neplacení, o čemž byl žalovaný vyrozuměn dopisem pojišťovny ze dne 30. 11. 2020. Dluh na pojistném činil 1.213 Kč. Žalovaný byl dále vyzván k zaplacení předmětné částky předžalobní výzvou k plnění ze dne 4. 11. 2021. V ní byl vyrozuměn mj. o tom, že pojišťovna postoupila tuto pohledávku žalující společnosti rámcovou smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 31. 12. 2018. Uvedená skutková zjištění soud učinil z pojistné smlouvy, z pojistky, z přehledu předepsaného a zaplaceného pojistného, z oznámení o zániku pojistné smlouvy a z předžalobní upomínky o zaplacení s podacím archem. <i>Dle § 2782 odst. 1 občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. (dále jen o. z.) pojistitel má právo na pojistné za dobu trvání pojištění. Dle § 1879 o. z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).</i> Soud na základě shora uvedených zjištění dovodil, že žaloba je důvodná. Žalobce je v tomto řízení aktivně legitimován, protože mu vymáhaná pohledávka byla postoupena původním věřitelem [právnická osoba] Postoupení pohledávek bylo osvědčeno předžalobní upomínkou, v níž byl žalovaný o postoupení pohledávek informován. Žalovaný byl v řízení nečinný, tudíž netvrdil ani neprokázal, že pojistné za celou dobu trvání pojištění do 15. 11. 2020 řádně zaplatil. Žalovaný nesplnil povinnost pojistníka zaplatit pojistné za dobu trvání pojištění. Žaloba je tak důvodná a žalovanému byla uložena povinnost zaplatit žalobci částku 1.213 Kč. Žalovaný neplatil pojistné ve sjednané době splatnosti a dostal se tak do prodlení. Žalobci proto přísluší dle § 1970 o. z. úrok z prodlení, který žalobce požaduje až ode dne následujícího po zániku pojištění. Ač byl žalovaný v prodlení již dříve, soud nemůže přiznat více, než je žalováno, proto žalovanému byla uložena povinnost zaplatit žalobci úrok z prodlení ve výši dle výroku I, která odpovídá zákonnému úroku z prodlení dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Výrok o nákladech řízení účastníků se opírá o § 142 odst. 1 o. s. ř. Ve věci úspěšný žalobce zaslal žalovanému výzvu k plnění ve smyslu § 142a o. s. ř., proto má nárok na náhradu nákladů řízení. Žalobce na nákladech řízení vynaložil částku 400 Kč za zaplacený soudní poplatek a hradil náklady právního zastoupení. Při určení výše odměny a nákladů zastoupení postupoval soud podle § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb. Dle tohoto ustanovení činí odměna za úkon právní služby 200 Kč a paušální částka jako náhrada výdajů za každý úkon právní služby 100 Kč Tyto částky přísluší za 3 úkony právní služby (předžalobní upomínka, převzetí a příprava zastoupení, sepis žaloby). Zástupce žalobce doložil, že je plátcem daně z přidané hodnoty. Dle § 137 odst. 3 o. s. ř. proto patří k nákladům řízení rovněž částka odpovídající DPH ve výši 21 %. Základem daně jsou odměna za zastupování a náhrady, tj. částka 900 Kč. Daň činí 189 Kč. Celkově bylo na nákladech řízení přiznáno 1.489 Kč. S ohledem na výsledek řízení je žalovaný povinen nahradit žalobci náklady řízení v této výši, které jsou splatné dle § 149 odst. l o. s. ř. k rukám zástupce žalobce. Žalobce se domáhal, aby odměna za 1 úkon právní pomoci byla stanovena dle § 7 advokátního tarifu, nikoliv dle § 14b tohoto předpisu. Soud dovodil, že v konkrétním sporu jsou splněny podmínky pro aplikaci § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb. Z úřední činnosti je soudu známo, že žalobce vymáhá postoupené pohledávky soudní cestou ve větším množství případů ročně. Skutkové vymezení uplatněných nároků je v jednotlivých soudních řízeních prováděno obdobným způsobem. Jednotlivé žaloby se liší pouze v označení žalovaných, v označení pojistné smlouvy, ve vymezení dlužného období a ve vyčíslení samotných dlužných částek. Rovněž právní odůvodnění uplatněných nároků je v jednotlivých soudních řízeních prováděno shodně. Soud z uvedeného dovozuje, že postup při uplatňování nároků žalobce soudní cestou je do značné míry automatizovaný a alespoň ve fázi, která předchází případné procesní obraně žalovaného, nevyžaduje individuální posouzení každého jednotlivého případu ani odborné právní znalosti. Nelze přehlédnout, že Ústavní soud před účinností § 14b vyhlášky č. 177/96 Sb. opakovaně konstatoval, že je nepřiměřeně vysoká sazba mimosmluvních odměn (§ 7 vyhlášky) a v nálezu sp. zn. I ÚS 3923/11 ze dne 29. 3. 2012 judikoval, co považuje za řízení zahájené tzv.„ formulářovou“ žalobu, když uvedl, že„ v takovém řízení, jež je zahájeno„ formulářovou“ žalobou, nárok je uplatňován vůči spotřebiteli, přičemž ten vznikl ze smlouvy, anebo jiného právního důvodu, avšak spotřebitel je fakticky vyloučen z možnosti sjednat si podmínky plnění s jiným obsahem (typicky půjde zejména o smlouvu o přepravě, dodávce tepla nebo energií, spotřebitelském úvěru, běžném účtu, o poskytování služeb informační společnosti, o poskytování služeb elektronických komunikací, o pojistnou smlouvu, o regulační poplatek podle zákona č. 48/1997 Sb., o veřejném zdravotním pojištění a o změně a doplnění některých souvisejících zákonů)“. I z výše uvedeného je zřejmé, že nárok žalobce na zaplacení dlužného pojistného za vymezené období, uplatněný formou vyplnění návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu, je typicky nárokem, který má namysli § 14b advokátního tarifu. Lhůta k zaplacení žalované částky a k náhradě nákladů řízení byla stanovena dle § 160 odst. 1 věta prvá o. s. ř., když s ohledem na nečinnost žalovaného v řízení nebyly soudu tvrzeny důvody pro delší lhůtu splatnosti.