6 C 8/2022-34 — Okresní soud v Trutnově

1. Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu podaným k soudu dne 14. 7. 2022 se žalobkyně domáhala proti žalovanému zaplacení celkem částky 26 761,23 Kč s úrokem z prodlení uvedeným ve výroku shora za dodanou elektřinu. K odůvodnění žaloby žalobkyně uvedla, že žalovaný uzavřel dne 16. 12. 2019 se společností [právnická osoba] smlouvu o sdružených službách dodávky elektřiny, na základě které mu byly poskytovány služby na odběrném místě [ulice a číslo], [obec] [právnická osoba] vystavila žalovanému za dodanou elektřinu za fakturační období od 6. 1. 2020 do 26. 8. 2020 fakturu na částku 26 761,23 Kč se splatností do 16. 9. 2020. Žalovaný na dlužnou částku nic neuhradil. Protože žalovaný nehradil své závazky řádně, došlo k ukončení smluvního vztahu. [právnická osoba] na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 13. 10. 2017 postoupila pohledávku žalobkyni. Žalovaný na dluh 26 761,23 Kč ničeho neuhradil ani po předžalobní upomínce, která mu byla zaslána dne 2. 6. 2022 2. Žalobkyně se z účasti na jednání omluvila a souhlasila s projednáním věci v její nepřítomnosti. Žalovaný se k návrhu nevyjádřil, k jednání se bez omluvy nedostavil, ačkoliv byl řádně a včas předvolán. Soud proto dle § 101 odst. 3 o. s. ř. jednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků. 3. Dle § 50 odst. 2 věty prvé zákona č. 458/2000 Sb., energetického zákona, se smlouvou o sdružených službách dodávky elektřiny zavazuje výrobce nebo obchodník s elektřinou dodávat zákazníkovi elektřinu vymezenou množstvím a časovým průběhem a zajistit na vlastní jméno a na vlastní účet dopravu elektřiny a související služby a zákazník se zavazuje zaplatit výrobci nebo obchodníkovi s elektřinou za dodanou elektřinu cenu a za dopravu elektřiny a související služby cenu regulovanou. Dle § 1879 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen o. z.) věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). 4. Ve věci byly provedeny důkazy smlouvou o sdružených službách dodávky elektřiny [číslo] ze dne 16. 12. 2019, všeobecnými obchodními podmínkami dodávky elektřiny pro smluvní vztahy uzavřené od 1. 7. 2017, ceníkem smluvních pokut a speciálních služeb [anonymizována dvě slova], konečným vyúčtováním za elektřinu – fakturou – daňovým dokladem [číslo] upomínkami plateb za elektřinu ze dne 26. 2. 2020 a 20. 5. 2020, odstoupením od smlouvy ze dne 5. 8. 2020, upomínkou ze dne 25. 9. 2020, dodatky ke smlouvě o postoupení pohledávek ze dne 13. 10. 2017, oznámením společnosti [právnická osoba] o postoupení pohledávky ze dne 2. 6. 2022 a předžalobní výzvou ze dne 2. 6. 2022. 5. Po provedeném řízení bylo prokázáno, že dne 16. 12. 2019 byla mezi právním předchůdcem žalobkyně společností [právnická osoba] a žalovaným uzavřena smlouva o sdružených službách dodávky elektřiny do odběrného místa [obec], [ulice a číslo]. Na základě této smlouvy odebral žalovaný elektřinu, která mu byla v naměřeném odebraném množství vyúčtována za fakturační období od 6. 1. 2020 do 26. 8. 2020. Konečným vyúčtováním za elektřinu – daňovým dokladem [číslo] včetně podrobného rozúčtování byl žalovanému vyčíslen nedoplatek 26 761,23 Kč se splatností do 16. 9. 2020. Na dlužnou částku žalovaný dosud nic neuhradil, ačkoliv byl o zaplacení upomínán včetně předžalobní výzvy. Žalovaný v průběhu řízení nezpochybnil množství odebrané elektřiny, netvrdil a neprokazoval, že by svůj dluh splnil, proto byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku 26 761,23 Kč. Žalovaný se dostal do prodlení se zaplacením ode dne následujícího po splatnosti faktury, proto je dle § 1970 o. z. povinen zaplatit žalobkyni rovněž úrok z prodlení ve výši dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Žalobkyně je v řízení aktivně legitimována, protože jí sporná pohledávka byla postoupena písemnou smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 13. 10. 2017, což bylo žalovanému písemně oznámeno. Z výše uvedených důvodů soud žalobě v celém rozsahu vyhověl. 6. Výrok o nákladech řízení účastníků se opírá o § 142 odst. 1 o. s. ř. Ve věci úspěšná žalobkyně zaslala žalovanému výzvu k plnění ve smyslu § 142a o. s. ř., proto má nárok na náhradu nákladů řízení. Žalobkyně na nákladech řízení vynaložila částku 1 071 Kč za zaplacený soudní poplatek a hradila náklady právního zastoupení. Při určení výše odměny a nákladů zastoupení postupoval soud podle § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb. Dle tohoto ustanovení činí odměna za úkon právní služby 300 Kč a paušální částka jako náhrada výdajů za každý úkon právní služby 100 Kč Tyto částky přísluší za 3 úkony právní služby (předžalobní upomínka, převzetí a příprava zastoupení, sepis žaloby). Zástupce žalobkyně doložil, že je plátcem daně z přidané hodnoty. Dle § 137 odst. 3 o. s. ř. proto patří k nákladům řízení rovněž částka odpovídající DPH ve výši 21 %. Základem daně jsou odměna za zastupování a náhrady, tj. částka 1.200 Kč. Daň činí 252 Kč. Celkově bylo na nákladech řízení přiznáno 2.523 Kč. S ohledem na výsledek řízení je žalovaný povinen nahradit žalobci náklady řízení v této výši, které jsou splatné dle § 149 odst. l o. s. ř. k rukám zástupce žalobce. 7. Žalobkyně se domáhala, aby odměna za 1 úkon právní pomoci byla stanovena dle § 7 advokátního tarifu, nikoliv dle § 14b tohoto předpisu. Soud dovodil, že v konkrétním sporu jsou splněny podmínky pro aplikaci § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb. Z úřední činnosti je soudu známo, že žalobkyně vymáhá postoupené dlužné platby za elektřinu soudní cestou ve větším množství případů ročně. Skutkové vymezení uplatněných nároků je v jednotlivých soudních řízeních prováděno obdobným způsobem. Jednotlivé žaloby se liší pouze v označení žalovaných, v označení smlouvy, ve vymezení dlužného období a ve vyčíslení samotných dlužných částek. Rovněž právní odůvodnění uplatněných nároků je v jednotlivých soudních řízeních prováděno shodně. Nelze přitom přehlédnout, že se jedná o postoupenou pohledávku, jejíž vyčíslení provedl právní předchůdce žalobkyně a ta již při podání žaloby vycházela z údajů a dokladů, které jí původní věřitel poskytl, přičemž na stavu pohledávku od jejího postoupení nedošlo k žádné změně (navýšení dluhu nebo jeho snížení v důsledku dílčího plnění). Soud z uvedeného dovozuje, že postup při uplatňování nároků žalobkyně soudní cestou je do značné míry automatizovaný a alespoň ve fázi, která předchází případné procesní obraně žalovaného, nevyžaduje individuální posouzení každého jednotlivého případu ani odborné právní znalosti. Nelze přehlédnout, že Ústavní soud před účinností § 14b vyhlášky č. 177/96 Sb. opakovaně konstatoval, že je nepřiměřeně vysoká sazba mimosmluvních odměn (§ 7 vyhlášky) a v nálezu sp. zn. I ÚS 3923/11 ze dne 29. 3. 2012 judikoval, co považuje za řízení zahájené tzv.„ formulářovou“ žalobu, když uvedl, že „ v takovém řízení, jež je zahájeno„ formulářovou“ žalobou, nárok je uplatňován vůči spotřebiteli, přičemž ten vznikl ze smlouvy, anebo jiného právního důvodu, avšak spotřebitel je fakticky vyloučen z možnosti sjednat si podmínky plnění s jiným obsahem (typicky půjde zejména o smlouvu o přepravě, dodávce tepla nebo energií, spotřebitelském úvěru, běžném účtu, o poskytování služeb informační společnosti, o poskytování služeb elektronických komunikací, o pojistnou smlouvu, o regulační poplatek podle zákona č. 48/1997 Sb., o veřejném zdravotním pojištění a o změně a doplnění některých souvisejících zákonů)“. I z výše uvedeného je zřejmé, že nárok žalobkyně na zaplacení dlužné platby za elektřinu dodávanou do domácnosti za vymezené období, uplatněný formou vyplnění návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu, je typicky nárokem, který má namysli ustanovení § 14b advokátního tarifu. 8. Lhůta k zaplacení přisouzené částky a k náhradě nákladů řízení byla stanovena dle § 160 odst. 1 věta prvá o. s. ř., když soudu nebyly s ohledem na nečinnost žalované v řízení tvrzeny důvody pro delší lhůtu splatnosti a soud ani takové důvody neshledal.