7 C 52/2022-49 — Okresní soud v Trutnově

Předmětem řízení je nárok žalobkyně na zaplacení ve výroku shora uvedené částky spolu s příslušenstvím, a to na základě smlouvy o úvěru ze dne 30. 6. 2020. Žalovaná při jednání uvedla, že si je dluhu vědoma, ale není schopna celý dluh uhradit najednou. Požádala o možnost splátek po 500 Kč měsíčně. Souhlasila by i s měsíční splátkou ve výši 700 Kč. Soud vzal na základě provedených důkazů za prokázané, že společnost [právnická osoba] uzavřela dne 30. 6. 2020 s žalovanou smlouvu o úvěru, na jejímž základě žalovaná obdržela částku 6 000 Kč. Žalovaná se ve smlouvě zavázala poskytnuté prostředky vrátit ve 14 měsíčních splátkách po 796 Kč spolu s příslušenstvím úvěru v celkové výši 5 144 Kč sestávající se z kapitalizovaného smluvního úroku, poplatku za poskytnutí úvěru, nákladů na vyhodnocení úvěru a inkasního poplatku. Celkem se tak žalovaná zavázala zaplatit na jistině a příslušenství částku 11 144 Kč. Ve smlouvě se žalovaná zavázala pro případ prodlení se splácením uhradit žalobkyni smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné částky. Žalovaná celkem uhradila na smlouvu o úvěru právní předchůdkyni žalobkyně částku 796,01 Kč, která byla započtena na jistinu v částce 400,46 Kč a na příslušenství v částce 395,55 Kč. Splatnost poslední splátky nastala k 30. 8. 2021 Smlouvou ze dne 22. 12. 2021 pak byla s účinností k témuž dni pohledávka za žalovanou postoupena žalobkyni. Změna v osobě věřitele byla žalované oznámena přípisem ze dne 11. 1. 2022. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. z.“) se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ zákon o spotřebitelském úvěru“) poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Shora uvedený skutkový stav soud na základě uvedených ustanovení posoudil následovně: Žaloba je důvodná. Mezi účastníky existuje právní poměr ze smlouvy o úvěru. Žalobkyně je v řízení aktivně legitimována, protože žalovaná pohledávka jí byla původním věřitelem postoupena. Žalobkyně rovněž prokázala, že původní věřitel žalované poskytl úvěr ve výši 6 000 Kč. Žalovaná netvrdila ani neprokázala, že by poskytnutý úvěr splatila, netvrdila, že by smlouvu neuzavřela nebo že by jí úvěr nebyl poskytnut. Naopak – sama žalovaná uvedla, že si je dluhu vědoma. Soud proto žalobě v celém rozsahu vyhověl a uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni částku 5 599,54 Kč (nesplacená jistina úvěru), částku 434 Kč (náklady spojené s uplatněním pohledávky), částku 503,96 Kč (smluvní pokuta od 31. 8. 2021 do 29. 11. 2021) a částku 4 955,56 Kč (kapitalizovaný úrok a příslušenství). Kromě toho je žalovaná povinna žalobkyni zaplatit zákonný úrok z prodlení v sazbě odpovídající nařízení vlády č. 351/2013 Sb. z dlužné částky ode dne následujícího po dni splatnosti poslední splátky. Žalobkyně úrok z prodlení částečně kapitalizovala, a to ke dni sepsání žaloby. Původní věřitel rovněž splnil povinnost řádně prověřit úvěruschopnost dlužníka. Splnění této povinnosti je přitom podmínkou platnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru. Podle závěrů rozsudku Nejvyššího soudu ČR ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, věřitel nedostojí povinnosti postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků (obdobně např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, čj. 1 As 30/2015-39). Žalobkyně předložila k výzvě soudu dokumenty, kterými původní věřitel ověřoval úvěruschopnost žalované, a to zejména platební rozpis Úřadu práce o rodičovském příspěvku žalované. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, která byla v řízení zcela úspěšná, právo na náhradu nákladů řízení. Ty spočívají v zaplaceném soudním poplatku ve výši 400 Kč a nákladech zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená podle § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, za 3 úkony právní služby po 200 Kč včetně 3 paušálních náhrad výdajů po 100 Kč a DPH ve výši 21 % z odměny a paušální náhrady výdajů. Náklady jsou splatné k rukám zástupce žalobkyně (§ 149 odst. 1 o. s. ř.). Lhůty k plnění byly stanoveny podle § 160 odst. 1 o. s. ř., když soud neshledal důvody pro stanovení lhůt delších. Rozsudek byl odůvodněn podle § 157 odst. 4 o. s. ř., neboť proti němu není odvolání přípustné.