9 C 64/2022-92 — Okresní soud v Trutnově

Žalobou podanou dne 7. 10. 2020 se žalobce domáhal po žalované zaplacení ve výroku uvedené částky s příslušenstvím. Žaloba byla odůvodněna tím, že žalobce uzavřel se žalovanou dne 4. 3. 2019 smlouvu o úvěru s pojištěním schopnosti splácet č. 228303486, v níž se žalobce zavázal poskytnout žalované úvěr ve výši 20 000 Kč a žalovaná se zavázala tento úvěr splatit v pravidelných 60 měsíčních splátkách ve výši 506,78 Kč, a to počínaje dnem 25. 4. 2019, přičemž anuitní splátka byla složena z platby jistiny, úroku a poplatků. Strany se ve smlouvě dohodly, že úvěr bude úročen sazbou 17,90 % p. a. Nedílnou součástí smlouvy pak byl sazebník poplatků žalobce. Žalobce svůj závazek splnil a dne 4. 3. 2019 úvěr žalované poskytl, jak vyplývá z výpisu z úvěrového účtu, a to bezhotovostním převodem prostředků na účet žalované. Žalovaná svou povinnost nesplnila a nesplácela poskytnutý úvěr řádně a včas. Z tohoto důvodu žalobce využil svého práva a v souladu s odst. 13 a 14 Produktových podmínek, jež byly nedílnou součástí smlouvy o úvěru, prohlásil úvěr dopisem ze dne 30. 12. 2019 za okamžitě splatný v celé výši, neboť byla žalovaná k tomuto dni v prodlení se splátkou, čímž ve smyslu Produktových podmínek porušila svoji splátkovou povinnost ze smlouvy o úvěru. Žalovaná dosud svoji povinnost nesplnila a dlužnou částku neuhradila. Žalovaná dluží žalobci na jistině částku 18 233,36 Kč, na úroku z prodlení kapitalizovaném ke dni 26. 8. 2020 částku 450 Kč, dále úrok z prodlení ve výši 10 % p. a. z částky 18 233,26 Kč od 27. 8. 2020 do zaplacení. Žalovaná dluh nezaplatila ani na základě předžalobní upomínky, a proto byla podána žaloba v této věci. Žalobce omluvil svoji neúčast při jednání soudu a souhlasil s projednáním věci ve své nepřítomnosti. Žalovaná se k nařízenému jednání soudu nedostavila, i když jí předvolání k jednání bylo doručeno do vlastních rukou dne 11. 3. 2022. Neúčast při jednání neomluvila, o odročení jednání nepožádala. Soud proto postupoval dle § 101 odst. 3 o.s.ř. a věc projednal v nepřítomnosti žalované. Soud vzal na základě provedených důkazů za prokázané, že žalobce uzavřel se žalovanou dne 4. 3. 2019 smlouvu o úvěru s pojištěním schopnosti splácet ([anonymizováno] půjčka). Na základě této smlouvy byl žalované poskytnut úvěr ve výši 20 000 Kč. Žalovaná se zavázala úvěr splatit celkem 60 splátkami po 506,78 Kč, z nichž první byla splatná dne 25. 4. 2019. Úvěr měl být splacen společně s úrokem, přičemž byla dohodnuta úroková sazba ve výši 17,90 % p. a. Dle článku 6 smlouvy byla banka v případě prodlení klienta s úhradou pohledávek banky oprávněna prohlásit úvěr za ihned splatný. Dopisem ze dne 1. 1. 2020 oznámila banka žalované, že prohlašuje úvěr za splatný ke dni 30. 12. 2019 v důsledku opakovaného porušování smluvních povinností žalované. Žalobce vyzval žalovanou k zaplacení dlužné částky 23 233,26 Kč nejpozději do 15. 1. 2020. Výše dlužné jistiny a příslušenství byla doložena výpisy z úvěrového účtu za dobu trvání smluvního vztahu. Žalobce dále upomenul žalovanou o zaplacení předžalobní upomínkou ze dne 27. 8. 2020. Výše uvedená skutková zjištění soud učinil ze smlouvy o úvěru s přílohami (vysvětlení pojmů, formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru), z oznámení o zesplatnění, z výpisů z účtu a z předžalobní upomínky. Soud při rozhodování ve věci vycházel z právní úpravy účinné od 1. 1. 2014, když k uzavření smlouvy došlo v tomto období. Dle § 2395 o. z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Dle § 2399 odst. 1 o. z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán. Dle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Soud na základě provedených důkazů dovodil, že žaloba je důvodná. Žalobce prokázal existenci smluvního vztahu mezi účastníky. Žalovaná byla v řízení nečinná. Netvrdila ani neprokázala, že v době trvání závazkového vztahu úvěr řádně splácela, případně že na úvěr zaplatila finanční částky, které žalobce nezohlednil. Žalobce vzhledem k neplnění závazků žalovanou prohlásil úvěr okamžitě splatným, jak jej k tomu opravňovaly smluvní podmínky. Za tohoto stavu žalobci vzniklo právo domáhat se jednorázového zaplacení nesplacené jistiny. Žalobce dále oprávněně požaduje úrok z prodlení ve výši odpovídající nařízení vlády č. 351/2013 Sb., a to až do doby zaplacení dluhu. Z uvedených důvodů soud žalobě v plném rozsahu vyhověl. Žalobce měl ve věci plný úspěch, a proto mu vzniklo právo na náhradu nákladů řízení (§ 142 odst. 1 o.s.ř.) Náklady spočívají v částce 800 Kč za zaplacený soudní poplatek. Dále soud žalobci přiznal náklady právního zastoupení ve výši odpovídající vyhlášce č 177/1996 Sb. Žalobci byla přiznána odměna za 3 úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení, předžalobní upomínka, sepis žaloby), která dle § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb. činí 300 Kč za úkon, a náhrada hotových výloh za tytéž úkony, která činí 100 Kč za úkon. Soud dovodil, že v daném případě jsou podmínky pro aplikaci ustanovení § 14b splněny. Žalobce je bankou, tedy subjektem, který vymáhá dluhy z úvěrových smluv soudní cestou v mnoha případech. Skutkové vymezení uplatněných nároků je v jednotlivých soudních řízeních prováděno shodným způsobem. Jednotlivé žaloby se liší pouze v označení žalovaných, v označení úvěrových smluv a ve vyčíslení samotných dlužných částek. Právní odůvodnění uplatněných nároků je prováděno shodně. Soud z uvedeného dovozuje, že postup při uplatňování nároků žalobce soudní cestou je do značné míry automatizovaný a alespoň ve fázi, která předchází případné procesní obraně žalovaného, nevyžaduje individuální posouzení každého jednotlivého případu ani odborné právní znalosti. Zástupce žalobce doložil, že je plátcem daně z přidané hodnoty (dále jen DPH). Dle ust. § 137 odst. 3 o.s.ř. je-li zástupcem v řízení advokát, patří k nákladům řízení rovněž částka odpovídající dani z přidané hodnoty, kterou je povinen z odměny za zastupování a z náhrad odvést podle zvláštního právního předpisu. Proto k odměně a nákladům zastoupení přísluší rovněž daň z přidané hodnoty. Právní služby jsou službami podléhajícími základní sazbě daně. Základní sazba DPH činí 21 %. Základem daně je částka 1 200 Kč, daň činí 252 Kč. Celkově bylo na nákladech řízení včetně soudního poplatku přiznáno 2 252 Kč Náklady jsou splatné k rukám zástupce žalobce (§ 149 odst. 1 o.s.ř.). Lhůtu k plnění stanovil soud podle § 160 odst. 1 o.s.ř.