9 C 8/2022-15 — Okresní soud v Trutnově

Žalobou podanou dne 25. 10. 2021 se žalobce domáhal po žalované zaplacení ve výroku uvedené částky. Žaloba byla odůvodněna tím, že žalovaná dne [datum] cestovala dopravním prostředkem veřejné hromadné dopravy osob provozované žalobcem ([anonymizováno] linka [anonymizováno]) a uzavřela tak s ním smlouvu o přepravě osoby. Ze strany žalobce byla provedena přepravní kontrola žalované, při které se žalovaná neprokázala platným jízdním dokladem (žádným, neoznačeným, propadlým, případně se prokázal jízdním dokladem nižší ceny, než jakou stanoví platný tarif). Žalovaná byla kontrolorem na místě vyzvána k zaplacení jízdného a přirážky k jízdnému (smluvní pokuty). Žalovaná porušila své povinnosti cestujícího vyplývající ze zákona (§ 2550 zák. č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, v platném znění, § 18a zák. č. 111/1994 Sb., o silniční dopravě, v platném znění (v případě použití autobusové linky) nebo z § 37 zák. č. 266/1994 Sb., o drahách, v platném znění (v případě použití metra, tramvajové nebo trolejbusové linky), a dále z vyhl. č. 175/2000 Sb., Přepravního řádu, a Smluvních přepravních podmínek [anonymizováno] (dále jen„ SPP“). Žalované vznikla zákonná povinnost uhradit přirážku k jízdnému a jízdné. Výše jízdného a přirážky a oprávněnost požadavku na jejich zaplacení vyplývá ze shora uvedené právní úpravy a dále z platného tarifu [anonymizováno]. Splatnost pohledávky nastala v den provedení přepravní kontroly, kdy u žalované bylo právo na zaplacení uplatněno. Do prodlení s úhradou pohledávky se žalovaná dostala ode dne následujícího po přepravní kontrole. Soud při rozhodování ve věci postupoval dle § 115a o.s.ř. Dle tohoto ustanovení k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. Soud dovodil, že ve věci lze rozhodnout na základě žalobcem předložených listin bez nařízení jednání. Účastníci se v soudem stanovené lhůtě k možnosti rozhodnutí věci bez nařízení jednání nevyjádřili, i když jim výzva k vyjádření byla doručena dne 12. 1. 2022 (žalobci) respektive dne 27. 1. 2022 (žalované doručeno společně se žalobou postupem dle § 49 odst. 2, 4 o.s.ř. na adresu uvedenou v záhlaví tohoto rozsudku). Souhlas účastníků s rozhodnutím věci bez nařízení jednání se tudíž předpokládá (§ 101 odst. 4 o.s.ř.). Soud vzal na základě provedených důkazů za prokázané, že žalovaná cestovala dne 17. 8. 2021 na lince [anonymizováno] hromadné dopravy provozované žalobcem. Při kontrole ve stanici [jméno] v [údaj o čase] hod. se neprokázala platným jízdním dokladem. Jízdné 30 Kč ani přirážku 1 500 Kč nezaplatila. Výše přirážky k jízdnému je upravena ve smluvních přepravních podmínkách žalobce, výše jízdného v tarifu. O zaplacení dluhu byla žalovaná upomenuta rovněž předžalobní upomínkou. Tato zjištění učinil soud ze zápisu o provedené přepravní kontrole a z předžalobní upomínky. Soud při projednání věci postupoval podle právní úpravy účinné od 1. 1. 2014, když k uzavření smlouvy o přepravě osoby došlo po uvedeném datu. Dle § 2550 o.z. smlouvou o přepravě osoby se dopravce zavazuje přepravit cestujícího do místa určení a cestující se zavazuje zaplatit jízdné. Dle § 7 odst. 6 vyhlášky č. 175/2000 Sb., o přepravním řádu pro veřejnou drážní a silniční osobní dopravu, nezakoupil-li si cestující jízdenku podle odstavce 3 nebo podle odstavce 5 a je přepravován bez platné jízdenky, považuje se za cestujícího, který se z příčin na své straně neprokázal platným jízdním dokladem. Dle § 37 odst. 6 zákona č. 266/1994 Sb., o drahách, výši přirážky stanoví dopravce v přepravních podmínkách. Výše přirážky nesmí přesáhnout částku 1 500 Kč. Soud vzal v daném případě za prokázané, že žalovaná použitím dopravního prostředku provozovaného žalobcem uzavřela smlouvu o přepravě osoby. Byla proto povinna zaplatit stanovené jízdné. Protože žalovaná tuto povinnost včas nesplnila a při přepravní kontrole se neprokázala platným jízdním dokladem (opak nebyl tvrzen ani prokázán), vznikla jí povinnost zaplatit vedle jízdného rovněž přirážku (viz § 7 odst. 6 vyhl. č. 175/2000 Sb.). Žalovaná netvrdila a neprokázala, že jízdné 30 Kč a přirážku 1 500 Kč při kontrole či kdykoliv později zaplatila. Žaloba proto byla shledána důvodnou a soud jí v plném rozsahu vyhověl. Žalobci byl přiznán rovněž úrok z prodlení z dlužné částky ode dne následujícího po dni přepravní kontroly. Výše úroku z prodlení odpovídá nařízení vlády č. 351/2013 Sb. O nákladech řízení rozhodl soud dle § 142 odst. 1 o.s.ř. Žalobce měl ve věci plný úspěch, a proto mu vzniklo právo na náhradu nákladů řízení. Soud žalobci na nákladech řízení přiznal 400 Kč za zaplacený soudní poplatek. Soud postupoval při určení výše odměny advokáta a nákladů zastoupení podle vyhlášky č. 177/1996 Sb. ve znění účinném od 1. 7. 2014, konkrétně podle ust. § 14b vyhlášky. Dle tohoto ustanovení činí odměna za úkon právní služby 200 Kč a paušální částka jako náhrada výdajů za každý úkon právní služby 100 Kč Tyto částky přísluší za 3 úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení, jednoduchá výzva k plnění, sepis žaloby). Zástupce žalobce doložil, že je plátcem daně z přidané hodnoty (dále jen DPH). Dle ust. § 137 odst. 3 o.s.ř. proto patří k nákladům řízení rovněž částka odpovídající DPH. Základní sazba DPH od 1. 1. 2013 činí 21 %. Základem daně jsou odměna za zastupování a náhrady, tj. částka 900 Kč. Daň činí 189 Kč. Celkově bylo na nákladech řízení přiznáno 1 489 Kč Náklady jsou splatné k rukám zástupce žalobce (§ 149 odst. 1 o.s.ř.). Lhůtu k plnění stanovil soud dle § 160 odst. 1 o.s.ř.