14 C 11/2023-25 — Okresní soud v Trutnově

1. Žalobou doručenou soudu dne 15. 11. 2022 se žalobce domáhá po žalovaném zaplacení částky 20.000 Kč se zákonným úrokem z prodlení od 23. 8. 2022 do zaplacení. K odůvodnění žaloby žalobce uvedl, že pohledávku za žalovaným nabyl na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 21. 7. 2022 uzavřené se [právnická osoba] [anonymizována tři slova]. Žalobce požaduje žalovanou částku z titulu vydání bezdůvodného obohacení, jelikož mezi právním předchůdcem žalobce a žalovaným probíhala jednání o uzavření smlouvy, ale uzavřenou smlouvu není žalobce schopen doložit. Právní předchůdce žalobce poskytl žalovanému na jeho bankovní účet dne 20. 10. 2020 částku 20.000 Kč, kterou žalovaný doposud nevrátil. Žalovaný získal majetkový prospěch plněním bez právního důvodu a k jeho vydání byl vyzván výzvou odeslanou dne 12. 8. 2022. Žalobce se proto domáhá částky 20.000 Kč se zákonným úrokem z prodlení od 23. 8. 2022. 2. Vydaný elektronický platební rozkaz byl soudem zrušen, neboť se jej nepodařilo doručit do vlastních rukou žalovaného. K jednání dne 13. 2. 2023 se žalobce omluvil a souhlasil, aby bylo jednáno v jeho nepřítomnosti. Žalovaný se k jednání nedostavil bez omluvy, ač mu bylo předvolání se žalobou doručeno do vlastních rukou postupem dle § 49 odst. 2, 4 o. s. ř. dne 27. 1. 2023. Soud proto dle § 101 odst. 3 o. s. ř. jednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků. Žalovaný se tak k žalobě nevyjádřil. 3. Ve věci byly provedeny listinné důkazy potvrzením o platbě 20.000 Kč ze dne 20. 10. 2020, zprávou [právnická osoba], smlouvami o postoupení pohledávek ze dne 21. 7. 2022 a 22. 7. 2022, oznámením o postoupení pohledávky ze dne 12. 8. 2022 a výzvou k úhradě ze dne 12. 8. 2022, včetně podacího lístku. 4. Listinnými důkazy bylo prokázáno, že právní předchůdce žalobce společnost [právnická osoba] převedl dne 20. 10. 2020 na účet č. [bankovní účet] částku 20.000 Kč [právnická osoba] jde o účet žalovaného. Pohledávka byla smlouvami o postoupení pohledávek ze dne 21. 7. 2022 a 22. 7. 2022 postoupena nejprve společnosti [právnická osoba] a následně žalobci. Žalovanému bylo postoupení oznámeno písemně přípisem ze dne 12. 8. 2022. Téhož dne byl žalovaný vyzván předžalobní výzvou žalobce k úhradě celkové částky 62.239,41 Kč na základě smlouvy o spotřebitelském úvěru č. 10467344 s tím, že částka se skládá z neuhrazené jistiny 49.897,41 Kč a nákladů právního zastoupení 12.342 Kč. <i>5. Dle § 2991 odst. 1, 2 občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. (dále jen o. z.) kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.</i> 6. Právní předchůdce žalobce zaslal dne 20. 10. 2020 na účet žalovaného částku 20.000 Kč. Soudu nebyl tvrzen a doložen důvodu převodu finančních prostředků, proto má soud za to, že došlo k plnění bez právního důvodu. Žalovanému vzniklo na úkor právního předchůdce žalobce bezdůvodné obohacení, které je povinen dle § 2991 o. z. vydat. Žalobce se stal ve věci aktivně legitimován na základě smluv o postoupení pohledávek. Žalobce sice zaslal žalovanému předžalobní výzvu ze dne 12. 8. 2022, ovšem ve výzvě je jako důvod plnění uváděna smlouva o spotřebitelském úvěru č. 10467344 a požadovaná částka je podstatně vyšší, než vyplacená částka 20.000 Kč. Dle názoru soudu není možno tuto výzvu považovat za výzvu k vydání bezdůvodného obohacení a žalovaný tak byl k vydání bezdůvodného obohacení vyzván až v žalobě, která mu byla doručena 27. 1. 2023. Žalovaný je v řízení nečinný, netvrdí a neprokazuje důvod platby právního předchůdce žalobce ani to, že by platbu vrátil. Žalovanému proto byla uložena povinnost zaplatit žalobci částku 20.000 Kč. Žalovaný nereagoval na výzvu žalobce k vydání bezdůvodného obohacení, když v žalobě bylo požadováno zaplacení do 15 dnů, tj. do 11. 2. 2023. Od následujícího dne, tj. od 12. 2. 2023 se žalovaný dostal do prodlení se zaplacením částky 20.000 Kč a je povinen dle § 1970 o. z. zaplatit žalobci úrok z prodlení od 12. 2. 2023 do zaplacení ve výši dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. 7. Protože žalobce požadoval úrok z prodlení od 23. 8. 2022, kdy z důvodů shora uvedených žalovaný nebyl ještě v prodlení, byla žaloba co do požadovaného úroku z prodlení od 23. 8. 2022 do 11. 3. 2023 zamítnuta. 8. Výrok o nákladech řízení se opírá o 142 odst. 3 o. s. ř. Žalobce byl ve věci úspěšný co do žalované částky, od které se odvíjí výše nákladů řízení. Neúspěšný byl ve věci pouze v nepatrné části ohledně úroku z prodlení. Ve věci takto úspěšný žalobce zaslal žalovanému výzvu k plnění dle § 142a odst. 1 o. s. ř., i když předložená výzva se týkala jiného právního důvodu a zcela jiné částky. I za této situace jsou dány důvody dle § 142a odst. 2 o. s. ř. pro přiznání nákladů řízení podle výsledku sporu, neboť Nejvyšší soud ČR v usnesení ze dne 30. 3. 2015 ve věci sp. zn. 29 Cdo 506/2015 konstatoval, že„ absence výzvy podle ustanovení § 142a o. s. ř. nebude důvodem pro nepřiznání náhrady nákladů řízení, když žalovaný ani po doručení žaloby dluh nezaplatí, popř. jinak nepřivodí jeho zánik.“ Žalobce na nákladech řízení vynaložil částku 800 Kč za zaplacený soudní poplatek a hradil náklady právního zastoupení dle vyhlášky č. 177/1996 Sb. (dále jen a. t.). Při určení výše odměny a nákladů zastoupení postupoval soud dle § 14b a. t. Dle tohoto ustanovení činí odměna za úkon právní služby 300 Kč a paušální částka jako náhrada výdajů za každý úkon právní služby 100 Kč Tyto částky přísluší za 3 úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení, předžalobní výzva, sepis žaloby). Zástupce žalobce doložil, že je plátcem daně z přidané hodnoty. Dle § 137 odst. 3 o. s. ř. proto patří k nákladům řízení rovněž částka odpovídající DPH ve výši 21 %. Základem daně jsou odměna za zastupování a náhrady, tj. částka 1.200 Kč. Daň činí 252 Kč. Celkově bylo na nákladech řízení přiznáno 2.252 Kč (800 + 1.200 + 252 Kč). S ohledem na výsledek řízení je žalovaný povinen nahradit žalobci náklady řízení v této výši, které jsou dle § 149 odst. 1 o. s. ř. splatné k rukám zástupce žalobce. 9. Žalobce se domáhal, aby odměna za 1 úkon právní pomoci byla stanovena dle § 7 a. t., nikoliv dle § 14b tohoto předpisu. Soud dovodil, že v konkrétním sporu jsou splněny podmínky pro aplikaci § 14b a. t. Z úřední činnosti je soudu známo, že žalobce vymáhá soudně postoupené pohledávky ze smluv o spotřebitelském úvěru ve větším množství případů ročně. Sám žalobce připouští, že se žalovaným bylo jednáno o uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru, není však schopen tuto smlouvu předložit. Dle názoru soudu postavení žalovaného, co do výše nákladů řízení, by mělo být shodné jako v případě, že by smlouva byla dohledána. U plnění ze spotřebitelské smlouvy o úvěru by soud postupoval dle § 14b a. t. Nelze přehlédnout, že Ústavní soud před účinností § 14b a. t. opakovaně konstatoval, že je nepřiměřeně vysoká sazba mimosmluvních odměn (§ 7 vyhlášky) a v nálezu sp. zn. I ÚS 3923/11 ze dne 29. 3. 2012 judikoval, co považuje za řízení zahájené tzv.„ formulářovou“ žalobu, když uvedl, že„ v takovém řízení, jež je zahájeno„ formulářovou“ žalobou, nárok je uplatňován vůči spotřebiteli, přičemž ten vznikl ze smlouvy, anebo jiného právního důvodu, avšak spotřebitel je fakticky vyloučen z možnosti sjednat si podmínky plnění s jiným obsahem (typicky půjde zejména o smlouvu o přepravě, dodávce tepla nebo energií, spotřebitelském úvěru, běžném účtu, o poskytování služeb informační společnosti, o poskytování služeb elektronických komunikací, o pojistnou smlouvu, o regulační poplatek podle zákona č. 48/1997 Sb., o veřejném zdravotním pojištění a o změně a doplnění některých souvisejících zákonů)“. 10. Lhůta k zaplacení přisouzené částky a k náhradě nákladů řízení byla stanovena dle § 160 odst. 1 věta prvá o. s. ř., když soudu nebyly s ohledem na nečinnost žalovaného v řízení tvrzeny důvody pro delší lhůtu splatnosti.