14 C 200/2023-33 — Okresní soud v Trutnově

1. Žalobou doručenou soudu 16. 5. 2023 se žalobce domáhá po žalovaném zaplacení jízdného 10 x 20 Kč a přirážky k jízdnému 10 x 1.500 Kč se zákonným úrokem z prodlení shora. K odůvodnění žalobce uvedl, že žalovaný cestoval ve dnech 20. 5. 2015, 13. 6. 2015, 16. 7. 2015, 2. 3. 2016, 21. 5. 2016, 2 x 12. 8. 2016, 11. 2. 2017, 12. 4. 2017 a 22. 7. 2017 bez platné jízdenky dopravními prostředky městské hromadné dopravy provozované [anonymizována dvě slova] [právnická osoba] Žalovanému vznikla povinnost zaplatit jízdné dle tarifu po 20 Kč a přirážku k jízdnému dle Smluvních přepravních podmínek po 1.500 Kč. Žalovaný byl vyzván k jejich úhradě při přepravní kontrole, vždy byla sepsána dohoda, ve které uznal předmětnou pohledávku co do důvodu a výše, ale neuhradil žádnou částku. Žalobci byla pohledávka původního věřitele postoupena smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 13. 10. 2021. 2. Vydaný elektronický platební rozkaz byl soudem zrušen, neboť se jej nepodařilo doručit do vlastních rukou žalovaného. Žalobce v žalobě souhlasil s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání. Přípisem doručeným se žalobou žalovanému na adresu trvalého pobytu postupem dle § 49 odst. 2, 4 o. s. ř. dne 31. 7. 2023 byl žalovaný vyzván, aby do 7 dnů sdělil, zda souhlasí, aby soud ve věci rozhodl dle § 115a) o. s. ř. bez nařízení jednání s tím, že pokud vyjádření nebude soudu doručeno ve stanovené lhůtě, bude mít soud za to, že s tímto postupem souhlasí. Žalovaný na výzvu soudu nereagoval, proto se má za to, že s tímto postupem souhlasí. K žalobě se žalovaný nevyjádřil, žádné námitky k ní nevznesl. Protože byly splněny podmínky dle § 115a) o. s. ř., nebylo k projednání věci nařízeno jednání. Rozsudek byl vyhlášen veřejně 22. 8. 2023. 3. Ve věci bylo rozhodnuto na základě listinných důkazů předložených žalobcem, tj. dohod s cestujícím ze dne 20. 5. 2015, 13. 6. 2015, 16. 7. 2015, 2. 3. 2016, 21. 5. 2016, 2 x 12. 8. 2016, 11. 2. 2017, 12. 4. 2017 a 22. 7. 2017, smluvních přepravních podmínek a tarifu [anonymizována dvě slova] [právnická osoba], smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 13. 10. 2021, včetně seznamu postoupených pohledávek, oznámením o postoupení pohledávky a předžalobní výzvou ze dne 19. 2. 2023, včetně podacího lístku. <i>4. Dle § 18a odst. 2 písm. c) zák. č. 111/1994 Sb. o silniční dopravě cestující je povinen na výzvu pověřené osoby se prokázat platným jízdním dokladem; neprokáže-li se platným jízdním dokladem, zaplatit přirážku nebo se prokázat osobními údaji potřebnými na vymáhání zaplacení přirážky. Dle § 18a odst. 3 citovaného zákona výši přirážky stanoví dopravce v přepravních podmínkách. Výše přirážky nesmí přesáhnout částku 1 500 Kč.</i> <i>5. Dle § 37 odst. 5 písm. b) a c) zák. č. 266/1994 Sb. je cestující povinen na výzvu pověřené osoby prokázat se platným jízdním dokladem, neprokáže-li se platným jízdním dokladem, zaplatit přirážku nebo se prokázat osobními údaji, potřebnými na vymáhání zaplacení přirážky.</i> <i>6. Dle § 2053 občanského zákoníku (dále jen o. z.) uzná-li někdo svůj dluh co do důvodu i výše prohlášením učiněným v písemné formě, má se za to, že dluh v rozsahu uznání v době uznání trvá.</i> 7. Listinnými důkazy bylo prokázáno, že žalovaný cestoval dopravními prostředky [anonymizována dvě slova] [právnická osoba] ve dnech 20. 5. 2015, 13. 6. 2015, 16. 7. 2015, 2. 3. 2016, 21. 5. 2016, 2 x 12. 8. 2016, 11. 2. 2017, 12. 4. 2017 a 22. 7. 2017 a při kontrole se nemohl prokázat platnou jízdenkou. Při kontrole byla vždy sepsána dohoda s cestujícím, ve které žalovaný písemně uznal co do důvodu a výše dluhy vůči [anonymizována dvě slova] [právnická osoba] ve výši 10 x 1.520 Kč z titulu jízd bez platné jízdenky ve výše uvedených dnech. V uznáních se žalovaný vždy zavázal částku 1.520 Kč zaplatit do 15 dnů. Uznávací prohlášení splňuje podmínky písemného uznání dluhu ve smyslu § 2053 o. z. Žalovaný tedy 10 x písemně uznal vůči právnímu předchůdci žalobce svůj dluh určený co do důvodu i výše a zavázal se jej zaplatit. Nastaly proto účinky dle § 2053 o. z. v tom směru, že se má za to, že v době uznán dluh v této výši trval. Žalovaný netvrdil a neprokázal, že by dluh zanikl. Žalobce se stal ve věci aktivně legitimován a základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 13. 10. 2021. Soud proto uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci částku 10 x 1.520 Kč, tj. 15.200 Kč. 8. Žalovaný nezaplatil dluh ve lhůtě, ve které se zavázal tak učinit, proto žalobce důvodně požaduje v souladu s § 1970 o. z. vždy od 16. dne po uznání úrok z prodlení ve výši dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. a i v tomto rozsahu je žaloba důvodná. 9. Výrok o nákladech řízení účastníků se opírá o § 142 odst. 1 o. s. ř. Ve věci úspěšný žalobce zaslal žalovanému výzvu k plnění ve smyslu § 142a o. s. ř., proto má nárok na náhradu nákladů řízení. Žalobce na nákladech řízení vynaložil částku 800 Kč za zaplacený soudní poplatek a hradil náklady právního zastoupení. Při určení výše odměny a nákladů zastoupení postupoval soud podle § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb. Dle tohoto ustanovení činí odměna za úkon právní služby 300 Kč a paušální částka jako náhrada výdajů za každý úkon právní služby 100 Kč Tyto částky přísluší za 3 úkony právní služby (předžalobní upomínka, převzetí a příprava zastoupení, sepis žaloby). Zástupce žalobce doložil, že je plátcem daně z přidané hodnoty. Dle § 137 odst. 3 o. s. ř. proto patří k nákladům řízení rovněž částka odpovídající DPH ve výši 21 %. Základem daně jsou odměna za zastupování a náhrady, tj. částka 1.200 Kč. Daň činí 252 Kč. Celkově bylo na nákladech řízení přiznáno 2.252 Kč. S ohledem na výsledek řízení je žalovaný povinen nahradit žalobci náklady řízení v této výši, které jsou splatné dle § 149 odst. l o. s. ř. k rukám zástupce žalobce. 10. Žalobce se domáhal, aby odměna za 1 úkon právní pomoci byla stanovena dle § 7 advokátního tarifu, nikoliv dle § 14b tohoto předpisu. Soud dovodil, že v konkrétním sporu jsou splněny podmínky pro aplikaci § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb. Z úřední činnosti je soudu známo, že žalobce vymáhá postoupené pohledávky za dlužné jízdné a přirážku k jízdnému soudní cestou ve velkém množství případů ročně. Skutkové vymezení uplatněných nároků je v jednotlivých soudních řízeních prováděno obdobným způsobem. Rovněž právní odůvodnění uplatněných nároků je v jednotlivých soudních řízeních prováděno shodně. Soud z uvedeného dovozuje, že postup při uplatňování nároků žalobce soudní cestou je do značné míry automatizovaný a alespoň ve fázi, která předchází případné procesní obraně žalovaného, nevyžaduje individuální posouzení každého jednotlivého případu ani odborné právní znalosti. Nelze přehlédnout, že Ústavní soud před účinností § 14b vyhlášky č. 177/96 Sb. opakovaně konstatoval, že je nepřiměřeně vysoká sazba mimosmluvních odměn (§ 7 vyhlášky) a v nálezu sp. zn. I ÚS 3923/11 ze dne 29. 3. 2012 judikoval, co považuje za řízení zahájené tzv.„ formulářovou“ žalobu, když uvedl, že„ v takovém řízení, jež je zahájeno„ formulářovou“ žalobou, nárok je uplatňován vůči spotřebiteli, přičemž ten vznikl ze smlouvy, anebo jiného právního důvodu, avšak spotřebitel je fakticky vyloučen z možnosti sjednat si podmínky plnění s jiným obsahem (typicky půjde zejména o smlouvu o přepravě, dodávce tepla nebo energií, spotřebitelském úvěru, běžném účtu, o poskytování služeb informační společnosti, o poskytování služeb elektronických komunikací, o pojistnou smlouvu, o regulační poplatek podle zákona č. 48/1997 Sb., o veřejném zdravotním pojištění a o změně a doplnění některých souvisejících zákonů)“. I z výše uvedeného je zřejmé, že nárok žalobce na zaplacení dlužného jízdného a přirážky k jízdnému, uplatněný formou vyplnění návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu, je typicky nárokem, který má namysli ustanovení § 14b advokátního tarifu. 11. Lhůta k zaplacení žalované částky a k náhradě nákladů řízení byla stanovena dle § 160 odst. 1 věta prvá o. s. ř., když soud neshledal důvody pro delší lhůtu splatnosti.