15 C 223/2023-35 — Okresní soud v Trutnově

1. Žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu) se žalobce domáhal zaplacení částky 33 475 Kč s příslušenstvím; svůj návrh odůvodnil tím, že pohledávku za žalovaným získal na základě Smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené dne 8.12.2022 mezi společností [právnická osoba], jako původním věřitelem a postupitelem a společností [právnická osoba], jako postupníkem a novým věřitelem. Původní věřitel [právnická osoba] uzavřel s žalovaným dne 2022 -01-17 smlouvu o úvěru [číslo] na jejímž základě poskytl žalovanému úvěr ve výši 25 000 Kč. Žalovaný následně využil svého práva na navýšení úvěru a čerpal úvěr v celkové výši 25000 Kč, který měl být splacen nejpozději dne 2022 -12-07. Žalovaný se dostal do prodlení s úhradou pravidelných měsíčních splátek, a proto byl původním věřitelem opakovaně vyzýván k úhradě dluhu, což žalobce dokládá třemi upomínkami původního věřitele. Žalovaný se tak prokazatelně dostal do prodlení úhradou celého úvěru dne 2022 -12-08. Předmětem žalobního návrhu je pohledávka v celkové výši 33475 Kč, skládající se z celkové nesplacené jistiny úvěru ve výši 25000 Kč, ze smluvního úroku, který v době zesplatnění činil 5750 Kč, a dále smluvní pokuty v souladu se smlouvou o úvěru, která v době zesplatnění činila 2725 Kč nejpozději splatných dne 2022 -12-07, to vše spolu s příslušenstvím v podobě zákonného úroku z prodlení od následujícího dne po datu splatnosti úvěru z jistiny úvěru. 2. Žalovaný se k žalobě vyjádřil tak, že tvrzení žalobce nikterak nerozporoval (vč. toho, že na dluh ničeho neuhradil; rozhodnutí ponechal na úvaze soudu). Žalobce byl soudem vyzván k doplnění tvrzení ohledně zkoumání úvěruschopnosti žalovaného, k označení a doložení důkazů k prokázání případného tvrzení, že byla řádně prověřena úvěruschopnost žalovaného, a byl poučen, že jinak bude soud věc posuzovat podle ustanovení o bezdůvodném obohacení. 3. Na výzvu soudu žalobce reagoval podáním ze dne 2. 8. 2023, ve kterém uvedl, že úvěruschopnost žalovaného byla prověřována, ale žalobce důkazy o posuzování úvěruschopnosti žalovaného nedisponuje. Dodal, že úvěruschopnost byla přezkoumána z veřejně dostupných registrů SOLUS, CNCB, a dalších. K jednání dne 12.10. 2023 se žalobce omluvil a souhlasil, aby bylo jednáno v jeho nepřítomnosti. Žalovaný se vyjádřil tak, že nezpochybňuje nikterak právo žalobce na zaplacení částky, kterou mu poskytl jeho právní předchůdce; dodal, že nemá na zaplacení dluhu v zákonné třídenní lhůtě, neboť je bez zaměstnání. 4. Ve věci byly provedeny listinné důkazy výpisem z účtu o platbě, smlouvou o úvěru, smlouvou o postoupení pohledávek, včetně seznamu postoupených pohledávek, oznámením o postoupení pohledávky a předžalobní výzvou právního zástupce, včetně podacího lístku. 5. Smlouvou o postoupení pohledávek, včetně seznamu postoupených pohledávek, bylo prokázáno, že pohledávka za žalovaným ze smlouvy byla postoupena žalobci. <i>6. Dle § 86 odst. 1, 2 z. č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru (dále jen ZSÚ) poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.</i> 7. Dle § 87 odst. 1 ZSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. <i>8. Dle § 2991 odst. 1, 2 občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. (dále jen o. z.) kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.</i> 9. Právní předchůdce žalobce poskytl žalovanému na základě spotřebitelské smlouvy o úvěru celkem částku 25 000 Kč, kterou převedl bezhotovostně na účet žalovaného. Žalovaný je ve smlouvě označen jménem, příjmením, adresou, číslem OP, telefonu, e-mailovou adresou a rodným číslem a nepochybně se jedná o spotřebitelskou smlouvu, na kterou je nutno vztáhnout ZSÚ. Žalobce tvrdil, že před poskytnutím úvěru jeho právní předchůdce řádně prověřil úvěruschopnost žalovaného. K prokázání tohoto tvrzení nepředložil důkazy, ač byl soudem vyzván k jejich předložení a byl poučen o následcích, pokud se tak nestane. Žalobce soudu sdělil, že důkazy k prokázání tohoto tvrzení nedisponuje. 10. Soud dospěl k závěru, že nebylo prokázáno, že by právní předchůdce žalobce řádně posoudil úvěruschopnost žalovaného. Dle rozsudku Nejvyššího soudu ČR ze dne 25. 7. 2018 ve věci sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 věřitel nedostojí povinnosti stanovené ZSÚ (nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr), vyjde-li z objektivně nepodloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho poměrech. Nelze mít za to, že úvěr byl žalovanému poskytnut v rozsahu přiměřeném skutečným majetkovým poměrům žalovaného. Dle konstantní judikatury je soud povinen zkoumat prověřování úvěruschopnosti a jeho vlivu na platnost úvěrové smlouvy z úřední povinnosti. Ustanovení § 87 ZSÚ, které zkoumání úvěruschopnosti a posuzování platnosti smlouvy váže jen na námitku spotřebitele, je v rozporu s právem Evropské unie a nelze jej použít (viz rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne 5. 3. 2020 ve věci sp. zn. C [číslo]). Protože právní předchůdce žalobce neprověřil řádně úvěruschopnost žalovaného, je smlouva ze dne 19. 8. 2021 ve znění smlouvy ze dne 25. 8. 2021 dle § 87 ZSÚ neplatná a soud je povinen k této neplatnosti přihlédnout z úřední povinnosti. Žalobce se proto nemůže domáhat plnění sjednaných v této smlouvě. 11. Protože právní předchůdce žalobce vyplatil žalovanému částku 25 000 Kč na základě neplatné smlouvy, došlo k plnění bez právního důvodu a na straně žalovaného vzniklo bezdůvodné obohacení, které je žalovaný povinen vydat. Žalobce se stal ve věci aktivně legitimován na základě smlouvy o postoupení pohledávek, o čemž byl žalovaný písemně vyrozuměn. Co do výše bezdůvodného obohacení soud dospěl k závěru, že z vyplacené částky 25 000 Kč nebylo vráceno ničeho, když žalovaný tuto okolnost osobně u jednání potvrdil. Proto soud vyhověl nároku žalobce v části, která představovala bezdůvodné obohacení vč. nároku na úrok z prodlení ode dne následujícího po uplynutí třídenní lhůty uvedené ve výzvě k plnění (výrok I.) a ve zbylé části žalobu zamítnul (výrok II.). 12. Výrok o nákladech řízení účastníků se opírá o § 142 odst. 3 o. s. ř. Žalobce byl ve věci převážně úspěšný. Žalobci proto přísluší náhrada účelně vynaložených nákladů řízení, když splnil povinnost předžalobní výzvy ve smyslu § 142a odst. 1 o. s. ř. Za účelně vynaložené náklady řízení soud považuje částku 1 340Kč za zaplacený soudní poplatek a částku 900 Kč za právní zastoupení. Při určení výše odměny advokáta a nákladů zastoupení soud postupoval podle § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb. Dle tohoto ustanovení činí odměna za úkon právní služby částku 300 Kč a paušální náhrada výdajů za každý úkon právní služby 100 Kč Tyto částky přísluší za 3 úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení, předžalobní výzva, sepis žaloby) a představují celkem 1 200 Kč. Zástupce žalobce doložil registraci plátce DPH, proto je nutno do nákladů řízení dle § 137 odst. 3 o. s. ř. zahrnout také 21% DPH z částky 1 200 Kč, tj. 252 Kč. Celkově tak žalobce na nákladech řízení účelně vynaložil částku 2 792 Kč (1 340 + 1 200 + 252). Žalovanému proto byla uložena povinnost nahradit žalobci náklady řízení v této výši, které jsou dle § 149 odst. 1 o. s. ř. splatné k rukám zástupce žalobce. 13. Žalobce se domáhal, aby odměna za 1 úkon právní pomoci byla stanovena dle § 7 advokátního tarifu, nikoliv dle § 14b tohoto předpisu. Soud dovodil, že v konkrétním sporu jsou spl