15 C 251/2023-39 — Okresní soud v Trutnově

1. Žalobou doručenou soudu dne 27. 6. 2023 se žalobce domáhá po žalovaném zaplacení částky uvedené shora. Uvedl, že účastníci uzavřeli dne 10. 3. 2020 smlouvu o spotřebitelském úvěru [číslo] na základě které byl žalovanému ze strany žalobce poskytnut standartní neúčelový úvěr, kdy žalobce v souladu se Smlouvou o úvěru poskytl žalovanému peněžité prostředky ve výši 30000 Kč tak, že částku ve výši 27 500 Kč převedl v souladu s čl. II. Písm. b) Smlouvy o úvěru na tzv. Účet zákazníka uvedený na první straně Smlouvy o úvěru v levém dolním rohu, tedy účet určený žalovaným a to dne 11. 3. 2020, čímž došlo k čerpání Peněžitých prostředků, tedy úvěru ze strany žalovaného v souladu Smlouvou úvěru dle čl. II. Smlouvy o úvěru. Zbytek Peněžitých prostředků ve výši 2 500 Kč, převedl žalobce v souladu s čl. II. písm. b) Smlouvy o úvěru na účet zprostředkovatele žalovaného jako jeho provizi. Žalobce se s žalovaným ve Smlouvě o úvěru zejména dohodl, že poskytnuté Peněžité prostředky tedy předmětný úvěr společně s úroky dle dohodnuté roční zápůjční úrokové sazby uvedené na první straně smlouvy, tedy v Žádosti, jako celková cena úvěru v částce ve výši 37 500 Kč uhradí žalovaný žalobci v pravidelných 25 měsíčních splátkách po 1 500 Kč splatných vždy do každého 20-tého dne daného měsíce na účet žalobce. Oznámení o zesplatnění úvěru ze dne 21. 7. 2020 bylo žalovanému odesláno dne 21. 7. 2020. Žalovaný je v současné době v prodlení s úhradou částky celkem ve výši 24 615,68 Kč. 2. Vydaný elektronický platební rozkaz byl soudem zrušen, neboť se jej nepodařilo doručit předepsaným způsobem žalovanému. Žalovaný se tak k žalobě nevyjádřil. Soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. 3. Listinnými důkazy (Smlouva o spotřebitelském úvěru č. 9171545, Bonita smlouvy pro smlouvu č. 9171545, Tabulka umoření pro smlouvu č. 9171545, zesplatňující dopis) má soud za prokázáno, že po řádném posouzení úvěruschopnosti žalovaného žalobcem, byla dne 10. 3. 2020 mezi účastníky uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru, na základě které poskytl žalobce žalovanému převodem na účet v souladu se smlouvou finanční prostředky ve výši 30 000 Kč (27 500 Kč žalovanému + 2 500 Kč zprostředkovateli). Nedílnou součástí úvěrové smlouvy se staly úvěrové podmínky žalobce. Výše úroku byla stanovena na 21,55% ročně. Žalovaný úvěr nesplácel řádně a včas (po Zesplatnění žalovaný uhradil na dlužných splátkách částku 4 500 Kč a na jistině částku 1 433,32 Kč). Žalobce dále požadoval úhradu smluvní pokuty za tři splátky po 499 Kč, tj. 1 497 Kč. Žalovaný je v řízení nečinný, netvrdí a neprokazuje, že by úhradu provedl. <i>4. Dle § 2395 občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. (dále jen o. z.) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Dle § 2399 odst. 1 o. z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.</i> <i>5. Dle § 2048 o. z. ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém.</i> 6. Na základě shora prokázaných skutkových zjištění dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná. Mezi účastníky byla po prověření úvěruschopnosti žalovaného platně uzavřena smlouva o úvěru. Na základě této smlouvy žalobce poskytl žalovanému peněžní prostředky ve sjednané výši, které se žalovaný zavázal spolu s úrokem vrátit ve sjednaných splátkách. Žalovaný neprokázal splnění povinnosti dlužníka vrátit poskytnuté prostředky a zaplatit sjednané úroky a poplatky. Protože žalovaný porušil smluvní povinnost, vznikl žalobci nárok na sjednanou smluvní pokutu, která je požadována ve výši dle omezení dle § 122 zákona o spotřebitelském úvěru Žalobcem uplatněný nárok má oporu v úvěrové smlouvě a úvěrových podmínkách. Z uvedených důvodů soud žalobě v plném rozsahu vyhověl. Žalovaný nesplácel úvěr řádně a včas, dostal se do prodlení, proto je dle § 1970 o. z. povinen uhradit žalobci požadovaný úrok z prodlení ve výši dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. 7. Výrok o nákladech řízení se opírá o § 142 odst. 1 o. s. ř. Ve věci úspěšný žalobce zaslal žalovanému výzvu k plnění ve smyslu § 142a o. s. ř., proto má nárok na náhradu nákladů řízení. Žalobce na nákladech řízení vynaložil částku 1 057 Kč za zaplacený soudní poplatek a hradil náklady právního zastoupení. Při určení výše odměny advokáta a nákladů zastoupení soud postupoval podle § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb. (dále jen a. t.). Dle tohoto ustanovení činí odměna za úkon právní služby z žalované částky bez příslušenství 300 Kč a paušální náhrada výdajů za každý úkon právní služby 100 Kč. Tyto částky přísluší za 3 úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení, předžalobní upomínka, sepis žaloby) a představují celkem 1.800 Kč. Zástupce žalobce doložil registraci plátce DPH, proto je nutno do nákladů řízení dle § 137 odst. 3 o. s. ř. zahrnout také 21% DPH z částky 1 200 Kč. Celkově tak žalobce na nákladech řízení vynaložil částku 2 509 Kč). S ohledem na výsledek řízení je žalovaný povinen nahradit žalobci náklady řízení v této výši, které jsou dle § 149 odst. 1 o. s. ř. splatné k rukám zástupce žalobce. 8. Žalobce se domáhal, aby odměna za 1 úkon právní pomoci byla stanovena dle § 7 advokátního tarifu, nikoliv dle § 14b tohoto předpisu. Soud dovodil, že v konkrétním sporu jsou splněny podmínky pro aplikaci § 14b a. t. Z úřední činnosti je soudu známo, že žalobce vymáhá dlužné spotřebitelské úvěry soudní cestou ve větším množství případů ročně. Skutkové vymezení uplatněných nároků je v jednotlivých soudních řízeních prováděno obdobným způsobem. Rovněž právní odůvodnění uplatněných nároků je v jednotlivých soudních řízeních prováděno shodně. Soud z uvedeného dovozuje, že postup při uplatňování nároků žalobce soudní cestou je do značné míry automatizovaný a alespoň ve fázi, která předchází případné procesní obraně žalovaného, nevyžaduje individuální posouzení každého jednotlivého případu ani odborné právní znalosti. Nelze přehlédnout, že Ústavní soud před účinností § 14b vyhlášky č. 177/96 Sb. opakovaně konstatoval, že je nepřiměřeně vysoká sazba mimosmluvních odměn (§ 7 vyhlášky) a v nálezu sp. zn. I ÚS 3923/11 ze dne 29. 3. 2012 judikoval, co považuje za řízení zahájené tzv.„ formulářovou“ žalobu, když uvedl, že„ v takovém řízení, jež je zahájeno„ formulářovou“ žalobou, nárok je uplatňován vůči spotřebiteli, přičemž ten vznikl ze smlouvy, anebo jiného právního důvodu, avšak spotřebitel je fakticky vyloučen z možnosti sjednat si podmínky plnění s jiným obsahem (typicky půjde zejména o smlouvu o přepravě, dodávce tepla nebo energií, spotřebitelském úvěru, běžném účtu, o poskytování služeb informační společnosti, o poskytování služeb elektronických komunikací, o pojistnou smlouvu, o regulační poplatek podle zákona č. 48/1997 Sb., o veřejném zdravotním pojištění a o změně a doplnění některých souvisejících zákonů)“. I z výše uvedeného je zřejmé, že nárok žalobce na zaplacení dlužného spotřebitelského úvěru, uplatněný formou vyplnění návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu, je typicky nárokem, který má namysli § 14b advokátního tarifu. 9. Lhůta k zaplacení žalované částky a k náhradě nákladů řízení byla stanovena dle § 160 odst. 1 věta prvá o. s. ř., když s ohledem na nečinnost žalovaného v řízení nebyly soudu tvrzeny důvody pro delší lhůtu splatnosti.