15 C 381/2022-32 — Okresní soud v Trutnově

Předmětem řízení bylo zaplacení shora uvedené částky. Žalobce uvedl, že žalovaný uzavřel dne 14.2.2018 se společností [právnická osoba], [IČO], jako úvěrujícím Smlouvu o úvěru č. 22018-0686. Následně byla pohledávka vůči žalovanému vyplývající ze Smlouvy o úvěru postoupena společností [právnická osoba], [IČO], na základě smlouvy ze dne 11.12.2019 společnosti [právnická osoba], [IČO], která jej následně smlouvou ze dne 26.5.2020 postoupila žalobci. Podle Smlouvy o úvěru se původní věřitel zavázal poskytnout žalovanému bezúčelový hotovostní úvěr ve výši 13 000 Kč. Žalovaný se zavázal vrátit původnímu věřiteli poskytnutý úvěr zpět. Dohodnutá jistina úvěru: 13 000 Kč, sjednaná výše měsíční splátky: 1 690 Kč (sjednáno 13 splátek). Žalovaná částka představuje neuhrazenou jistinou úvěru po lhůtě splatnosti ve výši 13 000 Kč a dohodnutou smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z částky, ohledně níž je v prodlení, a to do zaplacení. Žalobcem je v souladu s článkem V. Smlouvy o úvěru uplatňována smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně z částky 13 000 Kč, ohledně které je dlužník v prodlení, za dobu od 15.3.2019 do 2.9.2022. Délka prodlení rozhodná pro výpočet smluvní pokuty tedy činí 1267 dnů. Výše smluvní pokuty byla stanovena takto: 0,001 x 13 000 x 1267 = 16 471 Kč. Žalobce požadoval po žalovaném smluvní pokutu pouze ve výši poloviny jistiny úvěru. Jistina úvěru byla v částce 13 000 Kč; tj. toliko ve výši 6 500 Kč. Dle § 2395 o.z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Dle § 2399 odst. 1 o.z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán. Dle § 2048 o.z. ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém. Dle § 1802 o.z. mají-li být plněny úroky a není-li jejich výše ujednána, platí dlužník úroky ve výši stanovené právním předpisem. Nejsou-li úroky takto stanoveny, platí dlužník obvyklé úroky požadované za úvěry, které poskytují banky v místě bydliště nebo sídla dlužníka v době uzavření smlouvy. Dle § 1970 o.z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Dle § 1879 o.z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Dle § 1880 odst. 1 o.z. postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění. Dle § 1882 odst. 1 o.z. dokud postupitel dlužníka nevyrozumí, nebo dokud postupník postoupení pohledávky dlužníku neprokáže, může se dlužník své povinnosti zprostit tím, že splní postupiteli, nebo se s ním jinak vyrovná. Soud na základě provedených důkazů dovodil, že žaloba je důvodná. Žalobce doložil, že je v řízení aktivně legitimován, protože mu sporná pohledávka byla postoupena. Předloženými listinami pak prokázáno, že žalovanému byl poskytnut spotřebitelský úvěr ve výši 13 000 Kč. Celkově měl žalovaný žalobci vrátit 22 490 Kč (13 splátek po 1 690 Kč = 21 970 Kč a poplatek za uzavření smlouvy ve výši 520 Kč). Žalovaný byl v řízení nečinný. Netvrdil ani neprokázal, že poskytnutou částku včetně úroků a poplatků vrátil. Soud proto návrhu žalobce vyhověl a uložil žalovanému zaplatit dlužnou jistinu ve výši 13 000 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení, jehož výše odpovídá nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Žalobci pak byla přiznána i požadovaná smluvní pokuta. Výše sjednané smluvní pokuty odpovídá limitům stanoveným v § 122 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. O nákladech řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 1 o.s.ř. Žalobce měl ve věci plný úspěch, a proto mu vzniklo právo na náhradu nákladů řízení. Soud žalobci na nákladech řízení přiznal 800 Kč za zaplacený soudní poplatek. Soud postupoval při určení výše odměny advokáta a nákladů zastoupení podle vyhlášky č. 177/1996 Sb. ve znění účinném od 1.7.2014, konkrétně podle ust. § 14b vyhlášky. Soud dovodil, že v daném případě jsou podmínky pro aplikaci tohoto ustanovení splněny. Žalobce kupuje a vymáhá pohledávky ze smluv o úvěru soudní cestou ve vícero případech. Skutkové vymezení uplatněných nároků je v různých soudních řízeních prováděno shodným způsobem. Jednotlivé žaloby se liší pouze v označení žalovaných, v označení smluv a ve vyčíslení samotných dlužných částek. Právní odůvodnění uplatněných nároků je prováděno shodně. Soud z uvedeného dovozuje, že postup při uplatňování nároků žalobce soudní cestou je do značné míry automatizovaný a alespoň ve fázi, která předchází případné procesní obraně žalovaného, nevyžaduje individuální posouzení každého jednotlivého případu ani odborné právní znalosti. Dle ustanovení § 14b vyhlášky činí odměna za úkon právní služby 300 Kč a paušální částka jako náhrada výdajů za každý úkon právní služby 100 Kč Tyto částky přísluší za 3 úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení, předžalobní výzva k plnění, sepis žaloby). Zástupce žalobce osvědčil, že je plátcem DPH. Proto k odměně a nákladům zastoupení náleží rovněž DPH v základní sazbě 21 %. Základem daně je částka 1 200 Kč, daň činí 252 Kč. Celkově tak bylo žalobci na nákladech řízení přiznáno 2 252 Kč Náklady jsou splatné k rukám zástupce žalobce (§ 149 odst. 1 o.s.ř.). Lhůta k plnění byla stanovena dle § 160 odst. 1 o.s.ř.