15 C 382/2022-19 — Okresní soud v Trutnově

Návrhem podaným dne 16.11.2022 se žalobkyně domáhala zvýšení výživného z částky 5 000 Kč na částku 7 000 Kč. Uvedla, že od doby posledního rozhodnutí došlo k nárůstu cen téměř všeho (vč. nájemného a úhrad za užívání bytu, který užívá se svou matkou). Žalovaný navrhl zamítnutí žaloby. Uvedl, že na jeho straně nedošlo ke změně poměrů, resp. že jeho příjem je stále stejný, jako byl v době posledního rozhodování (30 tis. Kč hrubého --- čemuž odpovídá čistý měsíční příjem do 18 tis. Kč; poukázal na to, že ačkoliv Okresní soud v Trutnově v době posledního rozhodování pochybil, když jako rozhodnou vzal částku hrubého příjmu, byl přesto jeho závěr nakonec odvolacím soudem akceptován). Dodal, že mu nezbylo než přijmout závěr soudů z roku 2020, ovšem vyšší platby na výživné (než 5000 Kč) již nejsou v jeho silách. Z potvrzení o studiu bylo zjištěno, že žalobkyně je žákyní [anonymizováno] ročníku [anonymizována dvě slova] a [anonymizována dvě slova] [anonymizováno] v [obec] – studuje Veřejnosprávní činnost. Má výdaje úměrné svému věku, nadto výdaje spojené s tanečním kroužkem ve výši cca 10 tis. Kč ročně. Soud při rozhodování ve věci vycházel z následujících skutkových zjištění: Ze spisu zdejšího soudu sp. zn. 11 Nc 384/2019 soud zjistil, že poslední úprava výživného pro žalobkyni byla provedena rozsudkem zdejšího soudu ze dne 5.2.2020, č.j. 11 Nc 384/2019-112 ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Hradci Králové, č.j. 20 Co 98/2020-145. Uvedenými rozhodnutími bylo otci uloženo platit na výživu žalobkyně částku 5 000 Kč měsíčně počínaje 1.11.2019. <b>Dle § 910 odst. 1, 2 o.z. předci a potomci mají vzájemnou vyživovací povinnost. Dle § 911 o. z. výživné lze přiznat, jestliže oprávněný není schopen sám se živit.</b> <b>Dle § 913 odst. 1, 2 o. z. pro určení rozsahu výživného jsou rozhodné odůvodněné potřeby oprávněného a jeho majetkové poměry, jakož i schopnosti, možnosti a majetkové poměry povinného. Při hodnocení schopností, možností a majetkových poměrů povinného je třeba také zkoumat, zda se povinný nevzdal bez důležitého důvodu výhodnějšího zaměstnání či výdělečné činnosti nebo majetkového prospěchu, popřípadě zda nepodstupuje nepřiměřená majetková rizika. Dále je třeba přihlédnout k tomu, že povinný o oprávněného osobně pečuje, a k míře, v jaké tak činí; přihlédne se popřípadě i k péči o rodinnou domácnost.</b> <b>Dle § 915 odst. 1 o. z. životní úroveň dítěte má být zásadně shodná s životní úrovní rodičů. Toto hledisko předchází hledisku odůvodněných potřeb dítěte.</b> <b>Dle § 923 odst. 1 o. z. změní-li se poměry, může soud změnit dohodu a rozhodnutí o výživném pro nezletilé dítě, které nenabylo plné svéprávnosti.</b> Hmotněprávní úprava účinná od 1. 1. 2014 možnost změny výživného v případě zletilých dětí výslovně neupravuje. Dle soudu však je třeba dovodit, že při změně poměrů se lze domáhat změny výživného i ze strany zletilých dětí. Opačný závěr by vedl k absurdním situacím. Dle soudu je třeba k závěru o možnosti změny výživného zletilého dítěte dospět na základě ustanovení § 163 odst. 1 o.s.ř. Dle tohoto ustanovení rozsudek odsuzující k plnění v budoucnu splatných dávek nebo k plnění ve splátkách je možno na návrh změnit, jestliže se podstatně změnily okolnosti, které jsou rozhodující pro výši a další trvání dávek nebo splátek. Nestanoví-li zákon jinak, je změna rozsudku přípustná od doby, kdy došlo ke změně poměrů. Změnu poměrů ve smyslu uvedeného ustanovení lze definovat jako stav odlišný od stavu, který byl rozhodující při původním (předchozím) rozhodování. Zásadně se musí jednat o změnu závažnějšího charakteru, tj. o změnu podstatnou (clausula rebus sic stantibus). Podmínkou úspěchu žalobkyně v tomto řízení tedy bylo prokázání skutečnosti, že se poměry rozhodné pro určení výše výživného v době od poslední úpravy výživného natolik změnily, že jsou důvody pro změnu výživného. Soud dospěl k závěru, že v době od poslední úpravy výživného taková změna v zásadě nenastala (resp. nastala pouze na straně žalobkyně v souvislosti s tím, že namísto základní školy navštěvuje střední odbornou školu v [obec]). Prostor pro případné zvýšení výživného je však v daném případě limitován možnostmi a schopnostmi žalovaného. Pro potřeby řízení o zvýšení výživného žalovaný sdělil, že aktuálně dosahuje čistého měsíčního příjmu kolem 18 000 Kč, tj. obdobného příjmu jako v době posledního rozhodování soudu (toto bylo osvědčeno též z potvrzení na čl. 14-15 - žalovaný vlastní účetní firmu, jejímž je jediným jednatelem, z potvrzení o zdanitelných příjmech vyplývá, výše jeho souhrnného čistého příjmu 18 tis. Kč měsíčně). Nadto soud dodává, že při zjištěném příjmu 18 tis. Kč čistého měsíčně je stávající výživné pro žalobkyni ve výši 5 000 Kč měsíčně vyšší než výživné vypočtené dle aktuálního doporučujícího dokumentu: Nová tabulka výživného - Portál justice. Soud žalobkyni poučil o tom, že pro úspěch žaloby musí tvrdit a prokázat, že na straně žalovaného došlo ke změně poměrů, resp. že tyto umožňují zvýšení výživného. Žalobkyně toto netvrdila ani neprokázala, proto byla žaloba zamítnuta. Výrok o nákladech řízení se opírá o ust. § 142 odst. 1 o.s.ř. Ve věci úspěšný žalovaný náhradu nákladů nepožadoval.