16 C 49/2023-19 — Okresní soud v Trutnově

1. Žalobce se žalobou doručenou soudu dne 13. 1. 2023 domáhal, aby soud uložil žalovanému za povinnost zaplatit mu částku 32.150,29 Kč s příslušenstvím a náklady řízení. K odůvodnění uvedl, že žalobce se žalovaným jako podnikající fyzickou osobou uzavřeli dne 27. 7. 2019 smlouvu o kontokorentním úvěru, vedeného na účtu č. [bankovní účet], na základě které byl žalovanému poskytnut úvěr s celkovým limitem ve výši 20.000 Kč. Splatnost byla sjednána ve čl. III s tím, že konečný termín splatnosti úvěru byl stanoven na nejpozději do 18. 6. 2020 s tím, že pokud některá ze stran neoznámí druhé straně písemně, že trvá na ukončení smlouvy, prodlužuje se splatnost úvěru o 1 rok, a to i opakovaně. Ve smlouvě byla dále stanovena úroková sazba ve výši 16,90 % s tím, že je vždy aktuální sazbou označena v [právnická osoba] Žalovaný přečerpal limit kontokorentu, žalobce proto využil svého práva a převedl s odkazem na Smlouvu bod V 5) kontokorent včetně úroků na splátky. Žalovanému bylo dne 6. 2. 2022 oznámeno převedení pohledávky na účet [číslo] to současně s uvedením měsíční splátky ve výši 500 Kč počínaje březnem 2022 a v oznámení byl uveden i nový řádný úrok ve výši 14,70 % ročně. Žalovaný však neplnil řádně povinnosti vyplývající z pohledávky, proto se stal úvěr ke dni 19. 5. 2022 splatným a o zesplatnění byl žalovaný informován výzvou ze dne 21. 5. 2022. Dne 9. 12. 2022 mu byla zaslána výzva k zaplacení před podáním žaloby. Žalovaný však neuhradil ničeho. Dlužná částka 32.150,29 Kč ke dni podání žaloby sestává z nesplacené jistiny ve výši 23.542,67 Kč, řádného zkapitalizovaného úroku ve výši 2.738,30 Kč, zkapitalizovaného smluvního úroku z prodlení ve výši 1.967,32 Kč a z poplatků ve výši 3.902 Kč. 2. Žaloba společně s výzvou k vyjádření, zda účastník souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, byla žalovanému doručena postupem dle § 49 odst. 2, odst. 4 o. s. ř. na adresu místa podnikání dne 11. 4. 2023. Ve výzvě k vyjádření, zda účastník souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, byl žalovaný poučen o tom, že pokud se v dané lhůtě nevyjádří, bude mít soud za to, že s navrhovaným postupem soudu souhlasí. Žalovaný se k žalobě ani na výzvu nijak nevyjádřil. Žalobce s uvedeným postupem souhlasil. Protože byly splněny podmínky dle ustanovení § 115a o. s. ř., nebylo k projednání věci nařízeno jednání. Rozsudek byl vyhlášen veřejně dne 18. 5. 2023. 3. Soud vzal na základě předložených důkazů za prokázané, že dne 29. 7. 2019 byla mezi žalobcem a žalovaným jako podnikající fyzickou osobou uzavřena Smlouva o kontokorentním úvěru č. 2034606227, na základě které poskytl věřitel žalovanému kontokorent s limitem 20.000 Kč. Nedílnou součástí smlouvy se staly Všeobecné obchodní podmínky [právnická osoba] a dále [právnická osoba] Byla sjednána pevná úroková sazba. Žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr splatit nejpozději ke dni 28. 7. 2020. Žalovaný porušil závazky ze smlouvy a limit kontokorentu přečerpal. Žalobce využil proto svého práva a převedl s odkazem na bod V 5) Smlouvy kontokorent včetně úroků na splátky, avšak ani ty žalovaný řádně nehradil. Žalobce proto ke dni 19. 5. 2022 prohlásil úvěr za splatný, o čemž byl žalovaný vyrozuměn výzvou ze dne 21. 5. 2022. Naposledy byl o zaplacení vyzván předžalobní výzvou ze dne 9. 12. 2022. 4. Uvedená skutková zjištění soud učinil ze Smlouvy o kontokorentním úvěru, z výpisu z účtu, z výpisu z úvěrového účtu, z oznámení o ukončení kontokorentního úvěru s nastavením splátek ze dne 6. 2. 2022, z rozhodnutí o zesplatnění podnikatelského úvěru s výzvou k úhradě a z předžalobní výzvy s dodejkou. <i>5. Dle § 2395 o. z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Dle § 2399 odst. 1 o. z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán. Dle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.</i> 6. Soud na základě předložených důkazů dospěl k závěru, že žaloba je důvodná. Mezi účastníky došlo ke vzniku smluvního vztahu, a to uzavřením smlouvy o kontokorentním úvěru. Na základě této smlouvy žalobce poskytl žalovanému peněžní prostředky ve sjednané výši a žalovaný měl tyto peněžní prostředky spolu s úrokem vrátit způsobem a ve lhůtách stanovených smlouvou. Žalovaný byl v řízení nečinný, netvrdil a ani neprokázal, že dlužnou částku, která je žalobou uplatněna, zaplatil. Žalobce doložil výši dlužné jistiny i příslušenství, které v tomto řízení vymáhá. Žalobcem uplatněný nárok má oporu ve smlouvě, Všeobecných smluvních podmínkách a v ceníku. Z uvedených důvodů soud žalobě v plném rozsahu vyhověl. Žalobci přísluší i úrok z prodlení, a to ve výši, sjednané smlouvou. 7. O nákladech řízení rozhodl soud dle § 142 odst. 1 o. s. ř. Žalobce měl ve věci plný úspěch, a proto mu vzniklo právo na náhradu nákladů řízení. Soud žalobci na nákladech řízení přiznal 1.098 Kč za zaplacený soudní poplatek a dále v souladu s ustanovením § 151 odst. 3 o. s. ř. a dle § 2 odst. 3 vyhl. č. 254/2015 Sb. paušální náhradu ve výši 300 Kč (1x 300 Kč za podání návrhu). 8. Lhůta k zaplacení přisouzené částky a k náhradě nákladů řízení byla stanovena dle § 160 odst. 1 věta prvá o. s. ř., když soudu nebyly s ohledem na nečinnost žalovaného v řízení tvrzeny důvody pro delší lhůtu splatnosti a soud ani takové důvody neshledal.