19 C 122/2023-31 — Okresní soud v Trutnově

Žalobou doručenou původně Obvodnímu soudu pro Prahu 4 se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 23.200 Kč s příslušenstvím uvedeným ve výroku rozsudku. K odůvodnění žaloby uvedla, že žalobkyně coby úvěrující se žalovaným coby úvěrovaným uzavřela dne 5. 3. 2021 smlouvu o podnikatelském úvěru pomocí prostředků komunikace na dálku prostřednictvím své webové stránky [webová adresa], na které se žalovaný nejprve zaregistroval zadáním osobních údajů včetně telefonního čísla a emailové adresy, následně po zaslání návrhu úvěrové smlouvy tento návrh akceptoval zadáním uživatelského jména a kódu poslaného SMS zprávou na jeho telefonní číslo. Na základě takto uzavřené smlouvy vyplatila žalobkyně žalovanému dne 5. 3. 2021 úvěr ve výši 20.000 Kč na bankovní účet žalovaného č. [bankovní účet]. Úvěr měl být splacen v celé výši do dne 13. 5. 2021. Dle čl. 3 smlouvy má žalobkyně nárok na poplatek za poskytnutí úvěru za každý den čerpání úvěru, tj. ode dne poskytnutí úvěru do jeho úplného splacení. V daném případě se jedná o celkovou částku 700 Kč. Účastníci se v čl. 7 smlouvy dohodli na možném prodloužení splatnosti, a to za podmínky, že žalovaný uhradil žalobkyni k datu splatnosti každé jednotlivé splátky úvěru alespoň částku poplatku za poskytnutí úvěru. V takovém případě se den konečné splatnosti úvěru automaticky odložil o 14 dnů a neuhrazená částka nabyla splatnosti v nově určený den. Rovněž se splatnost úvěru prodlužovala, pokud žalovaný spolu s částkou poplatku za poskytnutí úvěru vztahující se k odkládané splátce a také veškeré doposud neuhrazené splátky, ve vztahu, k nimž je v prodlení, z důvodu nesplnění podmínky pro automatické prodloužené doby splatnosti úvěru. Žalovaný na poskytnutý úvěr neuhradil ničeho. Žalobou uplatněná pohledávka se skládá z poplatku za poskytnutí úvěru za každý den čerpání úvěru ve výši 700 Kč, ze smluvní pokuty ve výši 2.500 Kč a z dosud nesplacené jistiny úvěru ve výši 20.000 Kč. Žalovaný dlužnou částku neuhradil ani na předžalobní upomínku právního zástupce žalobkyně, která mu byla odeslána dne 15. 9. 2021. Žalovaný se k nařízenému jednání soudu nedostavil, i když předvolání k jednání mu bylo doručeno do datové schránky dne 29. 5. 2023. Žalovaný neúčast při jednání neomluvil, o odročení jednání nepožádal. Soud proto postupoval podle § 101 odst. 3 o.s.ř. a věc projednal v nepřítomnosti účastníků. Po provedeném dokazování má soud za prokázané, že mezi žalobkyní jako úvěrujícím a žalovaným jako úvěrovaným byla dne 5. 3. 2021 uzavřena smlouva o podnikatelském úvěru [číslo] za použití prostředků komunikace na dálku, na jejímž základě žalobkyně poskytla žalovanému částku 20.000 Kč. Žalovaný předmětnou smlouvu o úvěru uzavřel jako podnikatel – fyzická osoba podnikající na základě živnostenského oprávnění (čl. 2 smlouvy o úvěru). Úvěr byl žalobkyní poskytnut žalovanému výlučně na financování podnikatelských potřeb žalovaného (čl. 2 smlouvy o úvěru). Žalobkyně poukázala žalovanému částku 20.000 Kč dne 5. 3. 2021 na žalovaným označený účet. Žalovaný se zavázal za poskytnutý úvěr ve výši 20.000 Kč uhradit žalobkyni poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 0,05 % z úvěru za každý den čerpání úvěru, tj. ode dne poskytnutí úvěru do jeho úplného splacení. (tj. ve výši 700 Kč). Ke splacení úvěru mělo dojít ve lhůtě 70 dnů. Žalobce požaduje sjednaný poplatek za poskytnutí úvěru za dobu sjednaného trvání smlouvy, tj. 70 dní (70 x 10 Kč). Úvěr měl být splacen v pěti v čl. 5 smlouvy o úvěru specifikovaných splátkách po 4.140 Kč. V čl. 8 smlouvy byla sjednána pro případ prodlení žalovaného s úhradou jakoukoli jednotlivé splátky smluvní pokuta ve výši 500 Kč. Žalovaný dle žalobkyně neuhradil na úvěr ničeno. Žalobkyně upomenula žalovaného o zaplacení dluhu předžalobní upomínkou ze dne 15. 9. 2021. Uvedené skutečnosti soud zjistil ze smlouvy o podnikatelském úvěru ze dne 5. 3. 2021 č. 0010-8381, z potvrzení o přijaté platbě ze dne 5. 3. 2021 – registrační poplatek, předžalobní výzvy ze dne 15. 9. 2021 s podacím lístkem z téhož dne. <i>Dle § 2395 o.z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Dle § 2399 odst. 1 o.z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.</i> <i>Dle § 2048 odst. 1 o.z. ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém.</i> <i>Dle § 1970 o.z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.</i> Po provedeném dokazování soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná. Mezi účastníky existuje právní poměr z úvěrové smlouvy. Na základě této smlouvy je povinností žalovaného zaplatit žalobkyni dosud neuhrazenou částku ve výši 23.200 Kč. Žalovaný byl v řízení nečinný. Poskytnutí úvěru na základě smlouvy nesporoval. Taktéž netvrdil ani neprokázal, že závazek ze smlouvy řádně a včas splnil. Soud tedy žalobkyni přiznal dlužnou jistinu 20.000 Kč, dlužný poplatek ve výši 700 Kč a sjednanou smluvní pokutu ve výši 2.500 Kč, celkem 23.200 Kč. Žalobkyně má rovněž právo na úrok z prodlení z dlužné částky v sazbě odpovídající nařízení vlády č. 351/2013 Sb. ode dne následujícího po její splatnosti do zaplacení. O nákladech řízení rozhodl soud dle § 142 odst. 1 o.s.ř. Žalobkyně měla ve věci plný úspěch, a proto jí vzniklo právo na náhradu nákladů řízení. Soud žalobkyni na nákladech řízení přiznal 928 Kč za zaplacený soudní poplatek. Soud postupoval při určení výše odměny advokáta a nákladů zastoupení podle vyhlášky č. 177/1996 Sb. ve znění účinném od 1. 7. 2014, konkrétně podle ust. § 14b vyhlášky. Soud vycházel z toho, že předmětem činnosti žalobkyně je poskytování mimo jiné podnikatelských úvěrů. Za situace, kdy úvěry nejsou řádně spláceny, musí žalobkyně plnění vymáhat i soudní cestou, k čemuž dochází v řadě případů. Skutkové vymezení uplatněných nároků je v jednotlivých soudních řízeních prováděno obdobným způsobem. Žaloby se liší pouze v označení žalovaných, v označení smluv a ve vyčíslení samotných dlužných částek. Právní odůvodnění uplatněných nároků je prováděno shodně. Soud z uvedeného dovozuje, že postup při uplatňování nároků žalobkyně soudní cestou je do značné míry automatizovaný a alespoň ve fázi, která předchází případné procesní obraně žalovaného, nevyžaduje individuální posouzení každého jednotlivého případu ani odborné právní znalosti. Ustanovení § 14b vyhlášky tak na posuzovanou věc výstižně dopadá. Dle tohoto ustanovení činí odměna za úkon právní služby 300 Kč a paušální částka jako náhrada výdajů za každý úkon právní služby 100 Kč Tyto částky přísluší za 3 úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení, jednoduchá výzva k plnění, sepis žaloby). Zástupce žalobkyně doložil, že je plátcem daně z přidané hodnoty (dále jen DPH). Dle ust. § 137 odst. 3 o.s.ř. proto patří k nákladům řízení rovněž částka odpovídající DPH. Základní sazba DPH od 1. 1. 2013 činí 21%. Základem daně jsou odměna za zastupování a náhrady, tj. částka 1200 Kč. Daň činí 252 Kč. Celkově bylo na nákladech řízení přiznáno 2.380 Kč Náklady jsou splatné k rukám zástupce žalobkyně (§ 149 odst. 1 o.s.ř.). Lhůty k plnění byly stanoveny podle § 160 odst. 1 o. s. ř., když soud neshledal důvody pro stanovení lhůt delších.