19 C 235/2023-54 — Okresní soud v Trutnově

Žalobou doručenou soudu dne 23. 5. 2023 se žalobkyně domáhala proti žalovanému zaplacení ve výroku rozsudku uvedených částek s příslušenstvím. K odůvodnění uvedla, že účastníci uzavřeli Smlouvu o úvěru [anonymizována dvě slova] č. 0236102636, na základě které se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 75.000 Kč. V čl. II. odst. 4 Smlouvy o úvěru bylo sjednáno splacení úvěru v počtu pevně stanovených měsíčních anuitních splátek ve výši 1.307,97 Kč. Roční úroková sazba smluvního úroku byla stanovena v čl. II Smlouvy o úvěru. Úvěr ve výši 75.000 Kč byl žalovaným načerpán převodem na bankovní účet žalovaného dle čl. III Smlouvy o úvěru. Žalovaný úvěr nesplácel řádně a včas, proto žalobkyně přistoupila v souladu se smlouvu o úvěru k zesplatnění pohledávky ke dni 19. 12. 2022 a současně vyzvala žalovaného k úhradě již splatné dlužné částky, avšak bezvýsledně. Žalovaná pohledávka se skládá z načerpané neuhrazené jistiny úvěru v částce 62.609,96 Kč, dále z obchodního úroku kapitalizovaného ke dni zesplatnění pohledávky ve výši 3.087,34 Kč. Byť by měla žalobkyně nárok na úhradu obchodního úroku i po datu zesplatnění pohledávky, požaduje jej přiznat toliko ve výši kapitalizované ke dni zesplatnění pohledávky. Přirůstání kapitalizovaného úroku k dlužné jistině je upraveno v čl. 43 Všeobecných obchodních podmínek, jejichž závaznost byla sjednána v úvěrové smlouvě. Žalobkyně proto dále požaduje přiznat zákonný rok z prodlení jak z nesplacené jistiny úvěru, tak z částky kapitalizovaného obchodního úroku. Úrok z prodlení z dlužné jistiny žalobkyně kapitalizovala ke dni 27. 4. 2023 na částku 3.025,73 Kč a z kapitalizovaného obchodního úroku na částku 224,53 Kč. Dále žalobkyně požaduje částku 1.500 Kč představující sjednané poplatky. Žalovaný na dlužné částky neuhradil ničeho ani na předžalobní výzvu právního zástupce žalobkyně. Žalobkyně řádně s odbornou péčí prověřila úvěruschopnost žalovaného, kdy tuto hodnotila individuálně, v souladu s platnými schvalovacími strategiemi žalobkyně a s principy obezřetného úvěrování. Žalobkyně přitom vycházela z údajů poskytnutých žalovaným v Žádosti o [příjmení] [příjmení] ze dne 4. 11. 2020, které následně ověřovala kontrolou veškerých dostupných informací v interních a externích databázích, jako je zejména bankovní a nebankovní registr klientských informací, insolvenční rejstřík, databáze MVČR. Výpočet disponibilní částky byl proveden tak, že od příjmů byly odečteny splátkové výdaje, nesplátkové výdaje (např. podíl na výdajích na bydlení), náklady na vyživované osoby a ostatní deklarované výdaje. Při výpočtu disponibilní částky bylo počítáno s částkou životního minima klienta dle nařízení vlády č. 409/2011 Sb., částkou normativních nákladů na bydlení dle § 26 zákona č. 117/1995 Sb. a výší měsíčních splátek dosavadních závazků. Na základě zjištěné disponibilní částky bylo žádosti o úvěr vyhověno a byl poskytnut předmětný úvěr. Soud vzal na základě provedených důkazů za prokázané, že žalobkyně uzavřela se žalovaným dne 5. 11. 2020 smlouvu o úvěru – [anonymizována dvě slova]. Na základě této smlouvy byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 75.000 Kč. Žalovaný se zavázal úvěr splatit celkem 84 anuitními splátkami splatnými vždy k 16. dni v měsíci po 1.307,97 Kč. První splátka byla splatná dne 16. 12. 2020. Úvěr měl být splacen společně s úrokem, přičemž byla dohodnuta úroková sazba ve výši 11,60 % p. a. Dle článku III. odst. 6 smlouvy byla banka v případě prodlení klienta s úhradou pohledávek banky oprávněna prohlásit úvěr za ihned splatný. Dopisem ze dne 21. 12. 2022 oznámila žalobkyně žalovanému, že prohlašuje úvěr za splatný ke dni 19. 12. 2022 v důsledku opakovaného porušování smluvních povinností žalovaného. Žalobkyně vyzvala žalovaného k zaplacení dlužné částky 67.369,56 Kč nejpozději do 4. 1. 2023. Výše dlužné jistiny a příslušenství byla doložena platební historií a výpisy z úvěrového účtu za dobu trvání smluvního vztahu. Žalobkyně dále upomenula žalovaného o zaplacení předžalobní upomínkou ze dne 2. 5. 2023. Výše uvedená skutková zjištění soud učinil ze smlouvy o úvěru s přílohami (vysvětlení pojmů, formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru), z oznámení o zesplatnění s dokladem o odeslání, z výpisů z úvěrového účtu, platební historie a z předžalobní upomínky s dokladem o odeslání. <i>Dle § 2395 o. z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Dle § 2399 odst. 1 o. z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán. Dle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.</i> Žalobkyně rovněž splnila povinnost řádně prověřit úvěruschopnost dlužníka. Splnění této povinnosti je přitom podmínkou platnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru. Podle závěrů rozsudku Nejvyššího soudu ČR ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, věřitel nedostojí povinnosti postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. (…) Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou například státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb., o životním a existenčním minimu, a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu). V daném případě žalobkyně ověřila zejména výši příjmu a výdajů žalovaného z výpisů z běžného účtu žalovaného vedeného u žalobkyně. Ověřená výše měsíčního příjmu žalovaného činila 23.952 Kč, přičemž šlo o příjem ze mzdy od [právnická osoba] [anonymizováno]. Dle žádosti o úvěr byl žalovaný svobodný, neměl žádnou vyživovací povinnost a bydlel u rodičů. Jeho dosavadní měsíční splátky u žalobkyně činili 3.191,48 Kč. Žalobkyně dále při posuzování úvěruschopnosti žalovaného vycházela i z lustrace v Centrální evidenci exekucí a dále veřejně dostupných informací o částkách životního minima a normativních nákladů na bydlení a dospěla k závěru, že žalovaný je způsobilý úvěr splácet. S tímto závěrem se soud ztotožňuje. Soud na základě provedených důkazů dovodil, že žaloba je důvodná. Žalobkyně prokázala existenci smluvního vztahu mezi účastníky. Žalovaný byl v řízení nečinný. Netvrdil ani neprokázal, že v době trvání závazkového vztahu úvěr řádně splácel, případně že na úvěr zaplatil finanční částky, které žalobkyně nezohlednila. Žalobkyně vzhledem k neplnění závazků žalovaným prohlásila úvěr okamžitě splatným, jak ji k tomu opravňovala smlouva o úvěru. Za tohoto stavu žalobkyni vzniklo právo domáhat se jednorázového zaplacení nesplacené jistiny, úroků a sjednaných poplatků. Žalobkyně dále oprávněně požaduje úrok z prodlení ve výši odpovídající nařízení vlády č. 351/2013 Sb., a to až do doby zaplacení dluhu. Z uvedených důvodů soud žalobě v plném rozsahu vyhověl. Výrok o nákladech řízení účastníků se opírá o § 142 odst. 1 o. s. ř. Ve věci úspěšná žalobkyně zaslala žalovanému výzvu k plnění ve smyslu § 142a o. s. ř. (viz předžalobní upomínka ze dne 2. 5. 2023 2022), proto má nárok na náhradu nákladů řízení. Žalobkyně na nákladech řízení vynaložila částku 2.818 Kč za zaplacený soudní poplatek a hradila náklady právního zastoupení podle vyhlášky č. 177/1996 Sb. (dále jen a. t.). Odměna za 1 úkon právní pomoci z tarifní hodnoty bez příslušenství (70.447,56 Kč) dle § 7 a. t. činí 3.940 Kč, režijní paušál dle § 13 odst. 4 a. t. činí 300 Kč. Zástupce žalobkyně učinil ve věci 3 úkony právní pomoci (převzetí a příprava zastoupení, předžalobní výzva se skutkovým a právním rozvorem, sepis žaloby), proto odměna včetně paušálu činí 12.720 Kč. Zástupce žalobkyně doložil registraci plátce DPH, proto má žalobkyně dle § 137 odst. 3 o. s. ř. také právo na náhradu 21% DPH z odměny a náhrad, tj. z částky 12.720 Kč, tj. 2.671,20 Kč. S ohledem na výsledek řízení je žalovaná povinna nahradit žalobkyni celkové náklady řízení ve výši 18.209,20 Kč (12.720 + 2.671 + 2.818 Kč), které jsou dle § 149 odst. 1 o. s. ř. splatné k rukám zástupce žalobkyně. Lhůta k zaplacení přisouzené částky a k náhradě nákladů řízení byla stanovena dle § 160 odst. 1 věta prvá o. s. ř.