19 C 237/2023-40 — Okresní soud v Trutnově

Žalobou doručenou soudu dne 29. 5. 2023 se žalobkyně domáhala proti žalovanému zaplacení ve výroku rozsudku uvedené částky a příslušenství. K odůvodnění uvedla, že žalobkyně jako poskytovatel úvěru, uzavřela se žalovaným smlouvu o úvěru – [anonymizována dvě slova] č. 0237367329, na základě které se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému peněžní prostředky ve výši 40.000 Kč a žalovaný se zavázal tyto peněžní prostředky žalobkyni vrátit a zaplatit úroky a poplatky. Vzájemná práva a povinnosti účastníků jsou dále upravena podmínkami žalobkyně. Podstatné informace (zejména druh úvěru, výše úvěru, podmínky úvěru, podmínky splácení úvěru, náklady úvěru a související náklady úvěru atd.) žalobkyně poskytla žalovanému již v rámci předsmluvní informace. Žalobkyně taktéž před poskytnutím úvěru řádně prozkoumala úvěruschopnost žalovaného. Žalobkyně při poskytování úvěru postupovala s odbornou péčí řádného hospodáře, v souladu s platnými právními předpisy a judikaturou. Úvěruschopnost posuzovala individuálně, v souladu s platnými schvalovacími strategiemi a principy obezřetného fungování. Žalobkyně kontrolovala všechny dostupné údaje v interních a externích databázích, zejména bankovní a nebankovní registr klientských informací, insolvenční rejstřík, databáze MVČR. Výpočet disponibilní částky byl proveden způsobem, že od příjmů žalovaného byly odečteny splátkové výdaje, nesplátkové výdaje (např. podíl na výdajích na bydlení, náklady na vyživované osoby a ostatní deklarované výdaje). Žalobkyně při uzavírání smlouvy vycházela z informací poskytnutých žalovaným v Žádosti o úvěr. Na základě smlouvy byl žalovanému dne 21. 12. 2020 poskytnut spotřebitelský úvěr ve výši 40.000 Kč. Účastníci v úvěrové smlouvě sjednali vrácení poskytnutého úvěru spolu s poplatky a úroky v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 1.132,22 Kč. Žalovaný se dostal do prodlení se splácením poskytnutého úvěru. Z důvodu porušení povinnosti žalovaného splácet úvěr v souladu se smlouvou řádně a včas, byl dne 14. 10. 2022 celý zůstatek úvěru s příslušenstvím zesplatněn a žalovaný byl vyzván k úhradě celé dlužné částky. Žalovaný dluží žalobkyni na jistině úvěru částku ve výši 32.512,39 Kč, na úrocích částku ve výši 3 201,78 Kč, na úrocích z prodlení částku ve výši 2 634 Kč, na poplatku za pojištění, vedení, zesplatnění účtu částku ve výši 565 Kč a na sankčních poplatcích částku ve výši 1.500 Kč. Žalobce dále požaduje úrok z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 35.714,17 Kč od 30. 5. 2023 do zaplacení. Žalovaný byl vyzván k úhradě dlužných částek doporučeným dopisem ze dne 28. 4. 2023, avšak bezvýsledně. Žaloba společně s výzvou k vyjádření, zda účastník souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, byla žalovanému doručena do vlastních rukou dne 4. 9. 2023. Ve výzvě k vyjádření, zda účastník souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, byl žalovaný poučen o tom, že pokud se v dané sedmidenní lhůtě nevyjádří, bude mít soud za to, že s navrhovaným postupem soudu souhlasí. Žalovaný se k žalobě ani na výzvu nijak nevyjádřil. Žalobce s navrhovaným postupem souhlasil již v návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu. Protože byly splněny podmínky dle ustanovení § 115a o. s. ř., nebylo k projednání věci nařízeno jednání. Soud vzal na základě provedených důkazů za prokázané, že žalobkyně uzavřela se žalovaným dne 21. 12. 2020 smlouvu o úvěru s pojištěním schopnosti splácet ([anonymizována dvě slova]). Na základě této smlouvy byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 40.000 Kč. Žalovaný se zavázal úvěr splatit celkem 60 anuitními splátkami splatnými vždy k 11. dni v měsíci po 1.245,22 Kč, když z toho měsíční anuitní splátka úvěru činila 1.132,22 Kč a úhrada pojištění 113 Kč. První splátka byla splatná dne 11. 1. 2021. Úvěr měl být splacen společně s úrokem, přičemž byla dohodnuta úroková sazba ve výši 23,20 % p. a. Dle článku III. odst. 6 smlouvy byla banka v případě prodlení klienta s úhradou pohledávek banky oprávněna prohlásit úvěr za ihned splatný. Dopisem ze dne 15. 10. 2022 oznámila žalobkyně žalovanému, že prohlašuje úvěr za splatný ke dni 14. 10. 2022 v důsledku opakovaného porušování smluvních povinností žalovaným. Žalobkyně vyzvala žalovaného k zaplacení celkové dlužné částky 37.922,68 Kč nejpozději do 31. 10. 2022. Výše dlužné jistiny a příslušenství byla doložena výpisy z úvěrového účtu za dobu trvání smluvního vztahu. Žalobkyně dále upomenula žalovaného o zaplacení předžalobní upomínkou ze dne 28. 4. 2023. Výše uvedená skutková zjištění soud učinil ze smlouvy o úvěru s přílohami (vysvětlení pojmů, formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru), z oznámení o zesplatnění, z výpisů z úvěrového účtu a z předžalobní upomínky. <i>Dle § 2395 o. z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Dle § 2399 odst. 1 o. z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán. Dle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.</i> Žalobkyně rovněž splnila povinnost řádně prověřit úvěruschopnost dlužníka. Splnění této povinnosti je přitom podmínkou platnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru. Podle závěrů rozsudku Nejvyššího soudu ČR ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, věřitel nedostojí povinnosti postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. (…) Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou například státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb., o životním a existenčním minimu, a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu). V daném případě žalobkyně ověřila zejména výši příjmu a výdajů žalovaného z výpisů z běžného účtu žalovaného vedeného u žalobkyně, z potvrzení o výši příjmu žalovaného z pracovního poměru, vycházela i z lustrace v Centrální evidenci exekucí a dále veřejně dostupných informací o částkách životního minima a normativních nákladů na bydlení a dospěla k závěru, že žalovaný je způsobilý úvěr splácet. S tímto závěrem se soud ztotožňuje. Soud na základě provedených důkazů dovodil, že žaloba je důvodná. Žalobkyně prokázala existenci smluvního vztahu mezi účastníky. Žalovaný byl v řízení nečinný. Netvrdil ani neprokázal, že v době trvání závazkového vztahu úvěr řádně splácel, případně že na úvěr zaplatil finanční částky, které žalobkyně nezohlednila. Žalobkyně vzhledem k neplnění závazků žalovaným prohlásila úvěr okamžitě splatným, jak ji k tomu opravňovala smlouva o úvěru. Za tohoto stavu žalobkyni vzniklo právo domáhat se jednorázového zaplacení nesplacené jistiny, úroků a sjednaných poplatků. Žalobkyně dále oprávněně požaduje úrok z prodlení ve výši odpovídající nařízení vlády č. 351/2013 Sb., a to až do doby zaplacení dluhu. Z uvedených důvodů soud žalobě v plném rozsahu vyhověl. Žalobkyně měla ve věci plný úspěch, a proto jí vzniklo právo na náhradu nákladů řízení (§ 142 odst. 1 o.s.ř.) Náklady spočívají v částce 1.384 Kč za zaplacený soudní poplatek. Dále soud žalobkyni přiznal náklady právního zastoupení ve výši odpovídající vyhlášce č 177/1996 Sb. Žalobkyni byla přiznána odměna za 3 úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení, předžalobní upomínka, sepis žaloby), která dle § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb. činí 500 Kč za úkon, a náhrada hotových výloh za tytéž úkony, která činí 100 Kč za úkon. Soud dovodil, že v daném případě jsou podmínky pro aplikaci ustanovení § 14b splněny. Žalobkyně je bankou, tedy subjektem, který vymáhá dluhy z úvěrových smluv soudní cestou v mnoha případech. Skutkové vymezení uplatněných nároků je v jednotlivých soudních řízeních prováděno shodným způsobem. Jednotlivé žaloby se liší pouze v označení žalovaných, v označení úvěrových smluv a ve vyčíslení samotných dlužných částek. Právní odůvodnění uplatněných nároků je prováděno shodně. Soud z uvedeného dovozuje, že postup při uplatňování nároků žalobkyně soudní cestou je do značné míry automatizovaný a alespoň ve fázi, která předchází případné procesní obraně žalovaného, nevyžaduje individuální posouzení každého jednotlivého případu ani odborné právní znalosti. Zástupce žalobkyně doložil, že je plátcem daně z přidané hodnoty (dále jen DPH). Dle ust. § 137 odst. 3 o.s.ř. je-li zástupcem v řízení advokát, patří k nákladům řízení rovněž částka odpovídající dani z přid