30 C 237/2023-20 — Okresní soud v Trutnově

1. Žalobce se domáhal vydání rozsudku uvedeného ve výroku s odůvodněním, že žalovaný uzavřel dne 4. 1. 2006 s právním předchůdcem žalobce, společností [právnická osoba], [IČO], smlouvu o půjčce č. 274545308. Na základě této smlouvy poskytl původní věřitel žalovanému peněžní prostředky ve výši 15 000 Kč, které žalovaný převzal hotově v den uzavření smlouvy. Žalovaný se zavázal vrátit původnímu věřiteli celkem částku ve výši 24 960 Kč (půjčka ve výši 15 000 Kč, souhrnný poplatek ve výši 9 960 Kč) a to formou 52 týdenních splátek, celková splatnost závazku připadla na den 3. 1. 2007. Souhrnný poplatek představoval příjem plynoucí původnímu věřiteli z poskytnutí peněžních prostředků žalovanému, jeho ekonomická funkce je totožná s funkcí úroků. Lze dovodit, že poplatek zahrnoval i náklady spojené s vyřízením žádosti o půjčku, náklady návštěv obchodních zástupců za účelem převzetí splátek apod. Žalovaný však své smluvní závazky nehradil řádně a včas, když původnímu věřiteli uhradil pouze částku 1 040 Kč započtenou na poplatek. Poskytovateli úvěru vzniklo dne 4. 1. 2007 právo na uhrazení celé zbývající dosud neuhrazené části celkové dlužné částky, která činila na dlužné půjčce částku 15 000 Kč a na dlužném souhrnném poplatku částku 8 920 Kč. Žalovaný na tuto dlužnou částku ničeho nezaplatil, vzhledem k jeho prodlení začal vznikat nárok na zákonný úrok z prodlení z dlužné jistiny, který je v žalobě uplatněn od účinnosti postoupení pohledávky na přechodného věřitele tj. od 1. 7. 2015. 2. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 19. 6. 2015, uzavřené mezi původním věřitelem a přechodným věřitelem [právnická osoba] [anonymizováno], došlo s účinností ke dni 1. 7. 2015 k postoupení pohledávky na přechodného věřitele. Změna v osobě věřitele byla žalovanému oznámena přípisem ze dne 25. 6. 2015. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené dne 24. 8. 2018 mezi přechodným věřitelem spol. [anonymizována dvě slova] a žalobcem [název žalobkyně] došlo k témuž dni k postoupení předmětné pohledávky na žalobce. Smlouva nabyla platnosti a účinnosti ke dni 24. 8. 2018. Postoupení pohledávek bylo na základě ujednání smluvních stran účinné k témuž dni, tj. ke dni nabytí účinnosti smlouvy. Žalovaný byl o změně věřitele informován přípisem ze dne 14. 9. 2018. Ode dne postoupení pohledávky neuhradil žalovaný na svůj dluh z půjčky ani na běžící zákonný úrok z prodlení ničeho, nereagoval na předžalobní upomínku z 26. 4. 2023. 3. Ve věci byl vydán elektronický platební rozkaz, který se žalovanému nepodařilo doručit do vlastních rukou, a proto byl zrušen. Žalovanému byly žaloba a předvolání k jednání doručeny do vlastních rukou dle § 49 odst. 4 o. s. ř. uložením dne 11. 9. 2023. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, k nařízenému jednání se nedostavil. Soud věc projednal v nepřítomnosti účastníků (§ 101 odst. 3 o.s.ř.), když žalobce požádal, aby soud jednal bez přítomnosti žalobce. 4. Po provedeném řízení vzal soud za prokázána skutková tvrzení žalobce uvedená výše, tedy že mezi předchůdcem žalobce a žalovaným byla uzavřena smlouva o půjčce, v níž byl sjednán způsob a podmínky jejího splácení. Předchůdce žalobce na základě uvedené smlouvy poskytl žalovanému peněžní prostředky, a žalovaný nesplatil část poskytnutých prostředků a příslušenství, označeného jako souhrnný poplatek. Souhrnný poplatek byl vyčíslen přímo ve smlouvě srozumitelným způsobem, žalovanému bylo jednoznačně známo, jakou celkovou částku se zavázal poskytovateli půjčky vrátit. Pohledávka ze smlouvy o půjčce přešla dvojím postoupením na žalobce, který je ve věci aktivně legitimován. Popsaný skutkový závěr se opírá o smlouvu o půjčce ze dne 4. 1. 2006 včetně smluvních podmínek, o dvě smlouvy o postoupení pohledávek a dvě oznámení o postoupení pohledávky, o předžalobní výzvu ze dne 26. 4. 2023 a doklady potvrzující odeslání písemností žalovanému (podací archy). 5. S ohledem na dobu uzavření smlouvy je třeba ve věci aplikovat právní úpravu účinnou do 31. 12. 2013, tj. občanský zákoník č. 40/1964 Sb. (dále jen obč. zák.). 6. Dle § 657 obč. zák. smlouvou o půjčce přenechává věřitel dlužníkovi věci určené podle druhu, zejména peníze, a dlužník se zavazuje vrátit po uplynutí dohodnuté doby věci stejného druhu. Dle § 658 odst. 1 obč. zák. při půjčce peněžité lze dohodnout úroky. 7. Na základě výše uvedeného soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná. Právní předchůdce žalobce poskytl žalovanému půjčku. Půjčené prostředky se žalovaný zavázal vrátit zpět spolu s tzv. souhrnným poplatkem, jenž plnil funkci úroků, které nebyly ve smlouvě sjednány. Žalovaný nesplnil své povinnosti ze smlouvy řádně a včas. Žalobce doložil, že se stal nabyvatelem pohledávky ze smlouvy o půjčce ze dne 4. 1. 2006. Žalovaný v řízení netvrdil ani neprokázal, že by žalobci zaplatil požadovanou částku. Soud proto žalobě vyhověl v plném rozsahu včetně úroku z prodlení dle § 517 odst. 2 obč. zák. ve výši dle nařízení vlády č. 142/1994 Sb., které bylo účinné v době prodlení žalovaného ke dni prvního postoupení pohledávky. 8. Výrok o nákladech řízení se opírá o § 142 odst. 1 o. s. ř. Žalobce měl ve věci plný úspěch, žalovaný je proto povinen nahradit mu vynaložené náklady řízení, a sice zaplacený soudní poplatek ve výši 800 Kč, odměnu advokáta dle § 14b vyhl. č. 177/1996 S. za 3 úkony právní služby (převzetí zastoupení, předžalobní výzva, podání žaloby žaloby) po 300 Kč a 3 režijní paušály po 100 Kč. Z odměny a paušálních náhrad přísluší navíc DPH ve výši 21 % tj. 252 Kč Náklady řízení ve výši 2 252 Kč se podle § 149 odst. 1 o. s. ř. platí advokátovi žalobce. 9. Lhůty k plnění byly stanoveny podle § 160 odst. 1 o. s. ř., neboť soud neshledal důvod ke stanovení delší lhůty k plnění.