30 C 243/2023-29 — Okresní soud v Trutnově

1. Žalobce se po žalované domáhal zaplacení částky 12.814,93 Kč s konkretizovaným úrokem, s poplatky, s úrokem z prodlení, s náklady spojenými s uplatněním pohledávky a se smluvní pokutou s odůvodněním, že dne 20. 8. 2021 uzavřela žalovaná s právním předchůdcem žalobce, společností [právnická osoba], [IČO], smlouvu o úvěru [číslo] na základě níž poskytla [právnická osoba] [anonymizována dvě slova] žalované úvěr ve výši 15.000 Kč. Peněžní prostředky byly žalované vyplaceny při podepsání smlouvy a žalovaná svým podpisem stvrdila převzetí finančního obnosu v hotovosti. Žalovaná se zavázala za poskytnutí úvěru zaplatit celkový poplatek 12.888 Kč sestávající z úroku, poplatku za poskytnutí úvěru, nákladů na vyhodnocení úvěru a inkasního poplatku. Poskytovateli úvěru tak měla žalovaná vrátit celkem 27.888 Kč ve 14 měsíčních splátkách po 1.992 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na 20. 10. 2022. Žalovaná však splátky nehradila řádně a včas, uhradila celkem pouze částku 5.000 Kč, v prodlení se ocitla nejpozději od 21. 10. 2022. V důsledku porušení smluvních povinností žalované hradit splátky řádně a včas vzniklo právnímu předchůdci žalobce rovněž právo na úhradu smluvní pokuty sjednané přímo ve smlouvě. 2. Pohledávka za žalovanou vyplývající z výše uvedené smlouvy byla ze strany společnosti [právnická osoba] postoupena žalobci na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 1. 2. 2023 s účinností ke dni 3. 2. 2023. Postoupení pohledávky bylo žalované písemně oznámeno. Z této skutečnosti dovozuje žalobce svou procesní legitimaci. Za období od postoupení pohledávky ke dni sepisu žaloby nebylo ze strany žalované na předmětnou pohledávku žalobce uhrazeno ničeho. Žalobce požadoval po žalované zaplacení neuhrazené jistiny ve výši 12.814,93 Kč, úroku za sjednanou dobu poskytnutí úvěru ve výši 1.081,41 Kč, nesplaceného poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 5.775 Kč, nesplacených nákladů za vyhodnocení ve výši 1.095,23 Kč, inkasního poplatku 2.121,43 Kč, smluvní pokuty ve výši 1.114,90 Kč, vymáhacích nákladů 48 Kč, úroku z prodlení 458,18 Kč a zákonného úroku z prodlení z dlužné jistiny od 20. 10. 2022 do zaplacení. Žalovaná nereagovala na písemnou výzvu k úhradě dlužné částky ze dne 24. 5. 2023. 3. Žalovaná se k uplatněnému nároku nijak nevyjádřila. K jednání dne 31. 10. 2023 se žalovaná bez omluvy nedostavila, ač jí předvolání bylo doručeno s účinností dne 16. 10. 2023. Podle § 101 odst. 3 o. s. ř. soud ve věci jednal a rozhodl v nepřítomnosti žalované. Žalobce se z účasti na jednání omluvil. 4. Ve věci byly provedeny listinné důkazy žádostí o spotřebitelský úvěr, smlouvou o úvěru„ [anonymizována dvě slova]“ ze dne 20. 8. 2021, oznámením o postoupení pohledávky ze dne 9. 2. 2023 a předžalobní výzvou ze dne 24. 5. 2023. Na základě uvedených důkazů vzal soud za prokázané, že dne 20. 8. 2021 byla mezi právním předchůdcem žalobce společností [právnická osoba] a žalovanou uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru v hotovosti, na základě které žalovaná od poskytovatele úvěru převzala částku 15.000 Kč. Peněžní prostředky se žalovaná zavázala vrátit navýšené o konkretizovaný úrok, administrativní poplatky a odměnu za hotovostní inkaso splátek ve 14 měsíčních splátkách ve výši 1.992 Kč. Žalovaná porušovala povinnost úvěr splácet a podle žalobce dluží částky tvrzené v žalobě včetně smluvní pokuty. Pohledávka byla postoupena žalobci, o změně věřitele byla žalovaná informována. Žalovaná je v řízení nečinná, netvrdí a neprokazuje, že by zaplatila více než částku 5.000 Kč. 5. Žalobce k prokázání tvrzení, že byla řádně prověřena úvěruschopnost žalované, odkázal na údaje zaznamenané v žádosti o úvěr, které žalovaná uvedla o svých rodinných, majetkových a příjmových poměrech. Žalovaná sdělila, že je svobodná, bydlí u rodičů, nemá žádnou vyživovací povinnost. Předchůdce žalobce po žalované žádal rovněž uvedení informací o jejích měsíčních příjmech a výdajích. Na základě údajů získaných od žalované, které byly doloženy ústřižky poukázek o výplatě důchodu za předchozí tři měsíce, vycházel předchůdce žalobce z toho, že žalovaná má příjem z invalidního důchodu ve výši 4.613 Kč. Žalovaná do měsíčních výdajů uvedla, že jsou jí prováděny srážky 400 Kč, kdy podle obsahu formuláře mohlo jít o s srážky ze mzdy či o výživné. Vzhledem k prohlášení žalované v žádosti, že nevyživuje žádné dítě, musela být srážka z příjmu 400 Kč logicky určena na jiné dluhy žadatelky. V části formuláře„ seznam dluhů žadatele“ však není uveden jediný dluh žalované. Předchůdce žalobce si musel být vědom, že žádost o úvěr obsahuje vzájemně si odporující údaje. Měl věnovat pozornost důslednému prověření výdajů žalované a požadovat po ní označení věřitele, výši a zbytek dluhu a údaj, zda není žalovaná v prodlení se splácením. Předchůdce žalobce vycházel z částky 17.528 Kč jako z použitelného měsíčního příjmu pro domácnost sestávající ze dvou osob, když k invalidnímu důchodu žalované přičetl invalidní důchod její matky doložený ve výši 12.917 Kč. U domácnosti je kalkulováno s náklady na dopravu, jídlo, s osobními náklady celkem 6.750 Kč, což koresponduje s náklady v roce 2021 na dvoučlennou domácnost podle zákona o životním minimu. Za zcela neadekvátní však považuje soud náklady na bydlení včetně energií, které jsou v žádosti vyčísleny na částku 1.500 Kč měsíčně. I kdyby posuzovaná společná domácnost žalované užívala k bydlení vlastní byt či dům, u kterých jsou náklady nižší v porovnání s nájemním bydlením, činily podle příslušných předpisů v rozhodném období náklady srovnatelné s nájemným téměř 3.000 Kč, k uvedené částce je navíc třeba připočítat náklady na energie. I kdyby soud připustil, že žalovaná si v rámci své rodiny zajistila bydlení, aniž by se na jeho nákladech finančně podílela, i tak by zůstatek příjmu žalované činil pouhých 351 Kč (4.611 Kč – 3.860 Kč – 400 Kč). Podle přesvědčení soudu nemohl předchůdce žalobce takto vykazovaný použitelný měsíční příjem žalované vyhodnotit jako dostatečný pro poskytnutí úvěru s pravidelnou splátkou 1.992 Kč měsíčně. <i>6. Dle § 86 odst. 1, 2 z. č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru (dále jen ZSÚ) poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.</i> <i>7. Dle § 87 odst. 1 ZSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.</i> <i>8. Dle § 2991 odst. 1, 2 občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. (dále jen o. z.) kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.</i> 9. Právní předchůdce žalobce poskytl žalované na základě smlouvy částku 15.000 Kč. Nepochybně se jedná o spotřebitelskou smlouvu, na kterou je nutno vztáhnout ZSÚ. Žalobce tvrdil, že před poskytnutím úvěrů právní předchůdce žalobce řádně prověřil úvěruschopnost žalované. K prokázání svého tvrzení žalobce odkázal na údaje sdělené žadatelkou o úvěr, dokládané pouze potvrzeními o invalidním důchodu žalované a její matky, a na její povinnost jednat poctivě. Soud dospěl k závěru, že nebylo prokázáno, že by právní předchůdce žalobce řádně posoudil úvěruschopnost žalované. Úvěr tedy nebyl žalované poskytnut v rozsahu přiměřeném skutečným majetkovým poměrům žalované. 10. Dle konstantní judikatury je soud povinen zkoumat prověřování úvěruschopnosti a jeho vlivu na platnost úvěrové smlouvy z úřední povinnosti. Protože právní předchůdce žalobce neprověřil řádně úvěruschopnost žalované, je smlouva o spotřebitelském úvěru ze dne 20. 8. 2021 dle § 87 ZSÚ neplatná a soud je povinen k této neplatnosti přihlédnout z úřední povinnosti. Žalobce se proto nemůže domáhat plnění sjednaného ve smlouvě, tedy úroků, poplatků, vymáhacích nákladů a smluvní pokuty. Protože právní předchůdce žalobce vyplatil žalované částku 15.000 Kč na základě neplatné smlouvy, došlo k plnění bez právního důvodu a na straně žalované vzniklo bezdůvodné ob