30 C 246/2023-24 — Okresní soud v Trutnově

1. Žalobce se domáhal vydání rozsudku uvedeného ve výroku s odůvodněním, že mezi účastníky došlo dne 20. 9. 2017 k uzavření smlouvy o úvěru č. 22017 - 2703. Na základě této smlouvy byl žalované poskytnut bezúčelový hotovostní úvěr v celkové výši 8.000 Kč, a to za úrok ve výši 28 % z jistiny, tj. 2.240 Kč, poplatek za správu úvěru 1.760 Kč, poplatek za hotovostní výběr splátek 1.520 Kč a poplatek za uzavření smlouvy 320 Kč, splatný při jejím podpisu. Celkové náklady spotřebitelského úvěry činily 5.840 Kč Smlouvou se žalovaná zavázala uhradit celkovou částku ve výši 13.520 Kč (po odečtení administrativního poplatku 320 Kč, jenž byl splatný při podpisu smlouvy), a to ve 13 měsíčních splátkách ve výši 1.040 Kč. Úroky a poplatky byly splatné v prvních 5 měsíčních splátkách a částečně v 6. splátce. Žalovaná převzala poskytnutou jistinu v hotovosti při podpisu smlouvy, což stvrdila svým podpisem. Žalovaná uhradila poplatek za uzavření smlouvy 320 Kč, dále částku 3.727,24 Kč, která byla započtena ve výši 1.324,80 Kč na poplatek za správu úvěru, ve výši 1.135,24 Kč na poplatek za hotovostní výběr splátek, ve výši 1.267,20 Kč na úrok. Žalovaná se dne 21. 1. 2018 dostala do prodlení se splácením svého dluhu vyplývajícího ze smlouvy, neboť řádně a včas neuhradila 4. splátku splatnou dne 20. 1. 2018. Dnem splatnosti poslední splátky, tj. dnem 20. 10. 2018, nastala splatnost celého úvěru. Za prodlení byla žalované v souladu s čl. V. odst. 2 smlouvy účtována smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně z částky, ohledně níž byl dlužník v prodlení, přičemž souhrn uplatněné smluvní pokuty nesměl přesáhnout součin čísla 0,5 a poskytnuté jistiny. Žalobce na smluvní pokutě požadoval částku 4.000 Kč (polovinu z dlužné jistiny). 2. Žalobce k výzvě soudu doplnil tvrzení k otázce prověřování úvěruschopnosti žalované následovně: Žalovaná v žádosti o úvěr uvedla, že byla v dané době před uzavřením úvěrové smlouvy zaměstnána u zaměstnavatele [anonymizováno 7 slov], [IČO], na pracovní pozici servírka. Jako svůj průměrný měsíční příjem žalovaná uvedla částku ve výši 16.000 Kč ze závislé činnosti, což žalobce ověřil nahlédnutím do platebního výměru z 1. 9. 2017. Jako průměrně měsíční výdaje pak žalovaná uvedla částku ve výši 7.910 Kč, složené z částky 7.000 Kč (nájemné + energie), což žalobce ověřil nahlédnutím do nájemní smlouvy z 12. 1. 2016, a dále závazek u jiného věřitele 910 Kč. Žalobce rovněž prověřil, že žalovaná nepodala návrh na povolení oddlužení, není s ní vedeno žádné řízení, jehož důsledkem by bylo omezení nakládání s vlastním majetkem nebo ztráta podstatné části majetku. Žalobce tak splnil podmínku, aby před uzavřením úvěrové smlouvy získal a relevantně vyhodnotil informace za účelem posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. 3. Žalované byla uložením s účinností dne 22. 9. 2023 doručena do vlastních rukou žaloba s výzvou ke sdělení, zda žalovaná souhlasí s rozhodnutím věci bez jednání. Žalovaná se k výzvě soudu nevyjádřila, soud proto vycházel z toho, že žalovaná na nařízení jednání netrvá. Žalobkyně již v žalobě souhlasila s rozhodnutím soudu bez nařízení jednání. Žalovaná se k uplatněnému nároku nijak nevyjádřila. Rozsudek byl vyhlášen veřejně dne 25. 10. 2023. 4. Soud vzal na základě provedených důkazů, zjm. ze žádosti žalované o poskytnutí úvěru, credit scoringu (včetně podkladů pro jeho zpracování) a smlouvy o úvěru s předpisem splátek za prokázaná tvrzení uvedená v žalobě. Mezi účastníky byla dne 20. 9. 2017 uzavřena smlouva o úvěru číslo 22017 – 2703, žalobce smlouvu uzavíral jako úvěrující, žalovaná jako úvěrovaný. Žalobce se zavázal za sjednaných podmínek poskytnout žalované úvěr 8.000 Kč, svůj závazek splnil. Žalovaná dle evidence žalobce zaplatila administrativní poplatek 320 a dále celkem částku 3.727,24 Kč, kterou žalobce započetl v souladu se smlouvou. Žalobce vyzval žalovanou k úhradě dlužné částky ve výši 9.793 Kč a smluvní pokuty 4.000 Kč předžalobní upomínkou ze dne 20. 2. 2023, na kterou žalovaná nereagovala. <i>5. Dle § 2395 o.z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Dle § 2399 odst. 1 o.z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán. Dle § 2048 o.z. ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém. Dle § 1970 o.z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.</i> 6. V daném případě bylo předloženými listinami prokázáno, že žalované byl po prověření její úvěruschopnosti poskytnut spotřebitelský úvěr ve výši 8.000 Kč. V souvislosti s poskytnutím úvěru byly sjednány úrok z úvěru v sazbě 28 % a dále poplatky a úplata za služby související s úvěrovou smlouvou. Celkově měla žalovaná žalobci vrátit částku 13.520 Kč, která zahrnuje kromě dlužné jistiny obchodní úrok z úvěru a sjednané poplatky. Zčásti jde o sjednání úroku v souladu s ust. § 2392 odst. 1 o. z., ve zbývající části o sjednání poplatků za specifické činnosti věřitele. Sjednání takových poplatků dle soudu neodporuje platné právní úpravě, výše poplatků byla ve smlouvě sjednána jednoznačným, určitým a srozumitelným způsobem. Žalovaná si tak musela být bez jakýchkoliv pochybností vědoma, jakou celkovou částku bude povinna žalobci vrátit. Bylo pouze věcí žalované, zda za těchto podmínek smlouvu uzavře. Nerespektování takto uzavřené smlouvy by bylo popřením zásady smluvní volnosti účastníků soukromoprávních vztahů. Žalovaná byla v řízení nečinná. Netvrdila ani neprokázala, že poskytnutou částku včetně úroků a poplatků v souladu se smlouvou vrátila. Dále netvrdila ani neprokázala, že nad rámec žalobcem zohledněné částky zaplatila jakékoliv další částky. Soud proto žalobci přiznal částku 9.792,76 Kč spolu s úrokem z prodlení, jehož výše odpovídá nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Žalobci pak byla přiznána i požadovaná smluvní pokuta, jejíž výše odpovídá limitům stanoveným v § 122 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. 7. Výrok o nákladech řízení se opírá o § 142 odst. 1 občanského soudního řádu. Žalobce měl ve věci plný úspěch, vznikl mu nárok na vynaložené náklady řízení. Ty tvoří zaplacený soudní poplatek ve výši 800 Kč a náklady právního zastoupení. Právnímu zástupci žalobce byla přiznána odměna ve výši 600 Kč za 2 úkony právní služby po 300 Kč (převzetí zastoupení a podání žaloby), náhrada hotových výdajů ve výši 200 Kč za 2 režijní paušály po 100 Kč a zaplacený soudní poplatek ve výši 800 Kč. Za předžalobní upomínku, která byla zaslána žalované žalobcem, pak soud přiznal paušální náhradu ve výši 100 Kč analogicky dle § 151 odst. 3 o. s. ř. ve spojení s § 2 odst. 1 vyhlášky č. 254/2015 Sb. Dle § 149 odst. 1 o.s.ř. jsou náklady řízení v celkové výši 1.700 Kč splatné k rukám advokáta žalobce. V projednávaném případě soud dovodil, že jsou splněny podmínky pro aplikaci ustanovení § 14b odst. 1 písm. a) vyhlášky č. 177/1996 Sb. Žalobce vymáhá své pohledávky z titulu nesplaceného spotřebitelského úvěru v řadě případů. Skutkové vymezení uplatněných nároků je v jednotlivých soudních řízeních prováděno obdobným způsobem. Jednotlivé žaloby se liší pouze v označení žalovaných, v označení uzavřených smluv a ve vyčíslení samotných dlužných částek. Právní odůvodnění nároků z úvěrových smluv je v jednotlivých soudních řízeních prováděno obdobně. Soud z uvedeného dovozuje, že postup při uplatňování nároků žalobce soudní cestou je do značné míry automatizovaný a alespoň ve fázi, která předchází případné procesní obraně žalovaného, nevyžaduje individuální posouzení každého jednotlivého případu ani odborné právní znalosti. 8. Lhůty k plnění byly stanoveny dle § 160 odst. 1 o.s.ř. Vzhledem k pasivitě žalované v řízení neshledal soud důvod ke stanovení delší lhůty k plnění ani k povolení splátek.