30 C 260/2023-32 — Okresní soud v Trutnově

1. Žalobce se po žalovaném domáhal zaplacení částky 41.344 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 3.712,50 Kč, s kapitalizovaným úrokem ve výši 5.237,50 Kč, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 20.000 Kč od 15. 12. 2022 do zaplacení a s úrokem ve výši 25,14 % ročně z částky 20.000 Kč od 15. 12. 2022 do zaplacení. Žalobu odůvodnil tím, že dne 4. 12. 2019 došlo mezi právním předchůdcem žalobce, společností [právnická osoba], [IČO] a žalovaným k uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru č. 283711837. Právní předchůdce žalobce, jako poskytovatel zápůjčky, posoudil před jejím poskytnutím s odbornou péčí schopnost žalovaného požadovanou zápůjčku splácet. Zejména provedl vyhodnocení informací požadovaných a získaných od žalovaného před uzavřením smlouvy - žalovaný byl dotazován na své rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry a tyto informace byly ověřovány oproti dokladům vyžádaných od žalovaného. Poskytnuté informace byly zaznamenány do zákaznické karty žalovaného a byly ověřeny doklady uvedenými v části zákaznické karty nazvané„ ověřené dokumenty“, mezi které patří zejména pracovní smlouva, výplatní pásky za poslední 3 měsíce předcházející žádosti o poskytnutí zápůjčky a nájemní/podnájemní smlouva. Zákazník i v samotné smlouvě zákazník potvrzuje, že před jejím uzavřením poskytl [anonymizováno] úplné a pravdivé údaje nezbytné pro posouzení své schopnosti splácet poskytnutou zápůjčku a je si vědom, že si [anonymizováno] tyto informace ověřil a vyhodnotil, že je schopen splatit celkovou dlužnou částku v souladu s podmínkami Smlouvy. Na základě této smlouvy poskytl původní věřitel žalovanému peněžní prostředky ve výši 22.000 Kč, které žalovaný převzal hotově v den uzavření smlouvy. Žalovaný se zavázal vrátit původnímu věřiteli celkem částku ve výši 43.344 Kč (jistina ve výši 22.000 Kč, kapitalizované úroky za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy se sazbou 25,14 % ročně ve výši 10.880 Kč, částka za zpracování zápůjčky a další péči o zákazníka ve výši 10.464 Kč) a to formou 24 měsíčních splátek po 1.806 Kč Poslední splátka byla stanovena na 4. 12. 2021. Žalovaný však své smluvní závazky nehradil řádně a včas, poslední příslušná splátka byla ze strany žalovaného uhrazena dne 23. 12. 2019, přičemž zaplaceno pouze 2.000 Kč. Ke dni 26. 8. 2020 provedl poskytovatel zápůjčky vyčíslení, dlužná jistina činila 20.000 Kč a dlužný poplatek částku 21.344 Kč. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 14. 12. 2022, uzavřené mezi původním věřitelem a žalobcem, došlo s účinností k 16. 12. 2022 k převedení pohledávky ze smlouvy o zápůjčce na žalobce. Změna v osobě věřitele byla žalovanému oznámena písemně. Za dobu od postoupení nebylo na pohledávku nic hrazeno, na předžalobní výzvy k plnění žalovaný nereagoval. Žalobce má nárok na zaplacení dlužné částky a příslušenství tj. sjednaných smluvních úroků a zákonných úroků z prodlení. 2. Žalovaný se k uplatněnému nároku nijak nevyjádřil. K jednání dne 31. 10. 2023 se žalovaný bez omluvy nedostavil, ač mu předvolání bylo doručeno do vlastních rukou uložením s účinností dne 16. 10. 2023. Žalobce svou účast u jednání omluvil. Podle § 101 odst. 3 o. s. ř. soud ve věci jednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků. 3. Ve věci byly provedeny listinné důkazy žádostí o spotřebitelský úvěr – kartou zákazníka, smlouvou o úvěru č. 283711837, tabulkou umoření, smlouvou o postoupení pohledávek, oznámením o postoupení pohledávky ze dne 16. 12. 2022 a předžalobní výzvou ze dne 1. 6. 2023. Na základě uvedených důkazů vzal soud za prokázané, že dne 4. 12. 2019 byla mezi právním předchůdcem žalobce společností [právnická osoba] a žalovaným uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru v hotovosti. Žalovaný od poskytovatele úvěru v den uzavření smlouvy převzal částku 22.000 Kč. Peněžní prostředky se žalovaný zavázal vrátit navýšené o konkretizovaný úrok, administrativní poplatek a odměnu za hotovostní inkaso splátek ve sjednaných měsíčních splátkách. Žalovaný porušoval povinnost úvěr splácet, a podle žalobce dluží částky tvrzené v žalobě. Pohledávka byla postoupena žalobci, o změně věřitele byl žalovaný informován. Žalovaný je v řízení nečinný. Není rozporováno, že žalovaný před postoupením pohledávky uhradil poskytovateli úvěru částku 2.000 Kč. 4. Žalobce k prokázání tvrzení, že byla řádně prověřena úvěruschopnost žalovaného, odkázal na údaje zaznamenané v žádosti o úvěr – kartě zákazníka, které žalovaný uvedl o svých rodinných, majetkových i dalších poměrech. Předchůdce žalobce po žalovaném žádal rovněž uvedení informací o jeho měsíčních příjmech a výdajích. Na základě údajů uvedených v zákaznické kartě ze dne 4. 12. 2019 vycházel předchůdce žalobce z toho, že žalovaný má příjem z invalidního důchodu ve výši 7.383 Kč. V kolonce„ ověřené dokumenty“ však není uveden žádný podklad (výměr důchodu či jiná listina) z něhož byl tvrzený příjem zájemce o úvěr zjišťován, z obsahu karty vyplývá, že žalovaný nepředkládal k osvědčení svého příjmu vůbec žádné dokumenty. Bez jakéhokoli ověření byl do karty zaznamenán údaj o dalších čistých příjmech domácnosti žalovaného v částce 8.000 Kč. S ohledem na skutečnost, že žadatel o úvěr byl poživatelem pouze invalidního důchodu, měl poskytovatel úvěru trvat na doložení průkazných dokladů, z nichž by mohl ověřit spolehlivost prohlášení žalovaného o výši dalších příjmů. Předchůdce žalobce však bez jakéhokoli prověření vycházel pouze ze sdělení žalovaného, jak sám žalobce připustil. Z obsahu zákaznické karty rovněž vyplývá, že žalovaný měl v úmyslu použít spotřebitelský úvěr na refinancování. Poskytovatel úvěru měl za této situace důsledně zkoumat pravdivost tvrzení žadatele, že nemá další dluhy a že součástí jeho výdajů nejsou splátky jiných závazků. <i>5. Dle § 86 odst. 1, 2 z. č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru (dále jen ZSÚ) poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.</i> <i>6. Dle § 87 odst. 1 ZSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.</i> <i>7. Dle § 2991 odst. 1, 2 občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. (dále jen o. z.) kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.</i> 8. Právní předchůdce žalobce poskytl žalovanému na základě smlouvy o úvěru částku 22.000 Kč, nepochybně se jedná o spotřebitelskou smlouvu, na kterou je nutno vztáhnout ZSÚ. Žalobce tvrdil, že před poskytnutím úvěru právní předchůdce žalobce řádně prověřil úvěruschopnost žalovaného. Pokud byl žalovanému vyplácen pouze invalidní důchod (jehož výše navíc ani nebyla řádně ověřena), měl se poskytovatel úvěru zaměřit na průkazné doložení dalších tvrzených příjmů domácnosti žalovaného, což neučinil. Poskytovatel úvěru neměl dostatečné podklady pro zhodnocení výdajů na straně žalovaného, jako jsou náklady na bydlení či splácení jiných závazků. Nelze mít za to, že úvěr byl žalovanému poskytnut v rozsahu přiměřeném skutečným majetkovým poměrům žalovaného. Soud proto dospěl k závěru, že nebylo prokázáno, že by právní předchůdce žalobce řádně posoudil úvěruschopnost žalovaného. 9. Dle konstantní judikatury je soud povinen zkoumat prověřování úvěruschopnosti a jeho vlivu na platnost úvěrové smlouvy z úřední povinnosti. Protože právní předchůdce žalobce neprověřil řádně úvěruschopnost žalovaného, je smlouva o spotřebitelském úvěru ze dne 4. 12. 2019 dle § 87 ZSÚ neplatná a soud je povinen k této neplatnosti přihlédnout z úřední povinnosti. Žalobce se proto nemůže domáhat plnění sjednaného ve smlouvě, tedy úroků, poplatků za administrativní činnost a poplatků za hotovostní inkaso splátek. Protože právní předchůdce žalobce vyplatil žalovanému částku 22.000 Kč na základě neplatné smlouvy, došlo k plnění bez právního důvodu a na straně žalovaného vzniklo bezdůvodné obohacení, které je žalovaný povinen vyda