30 C 263/2022-118 — Okresní soud v Trutnově

1. V řízení vedeném pod sp. zn. 30 C 56/2022 se žalobce žalobou doručenou soudu dne 21. 2. 2022, doplňovanou a upřesňovanou podáními ze dne 21. 3. 2022 a 10. 7. 2022, domáhal proti žalovanému [jméno] [celé jméno žalovaného] a žalovanému [jméno] [příjmení] ochrany pozemku parc. [číslo] v [katastrální uzemí] před imisemi vodou a uplatnil proti každému z žalovaných nárok na náhradu škody v částce 50.000 Kč. Výrokem IV. rozsudku čj. 30 C 56/2022 – 44 ze dne 13. 7. 2022 soud všechny nároky uplatněné proti žalovanému [jméno] [celé jméno žalovaného], tedy o zdržení se odvádění imisní povrchové vody na pozemek žalobce, o uložení povinnosti zaslepit část příkopu přivádějícího vodu na pozemek žalobce, o uložení povinnosti odvést odtok povrchové vody a o zaplacení částky 50.000 Kč, vyloučil k samostatnému řízení. 2. Žalobce žalobu odůvodnil tím, že je déle než 20 let společně se svou manželkou vlastníkem pozemku parc. [číslo] louka o výměře [anonymizováno] m² v [katastrální uzemí], jehož jižní hranici tvoří potok Dřevíč. Za optimálních podmínek by byl pozemek hezkou užitkovou zahrádkou coby květná nivní louka s pár ovocnými stromy a keři. Při každém dešti se však výjezdem z cesty z protilehlé strany silnice žene voda, pobere vše co unese, podstatná část se rozlije po silnici do šířky, steče k sousedům [celé jméno žalovaného] do rigolku a odtamtud na louku žalobce, obohacená velkou dávkou dešťovky z jejich odhadem 100 m² velké střechy. Jelikož je několikrát do roka louka pouhou lagunou imisí povrchových vod, požádal žalobce soud o vydání rozhodnutí o náhradě škody na majetku, kterou by mu žalovaný měl zaplatit v částce 50.000 Kč. Uvedená částka podle žalobce představuje kompenzaci za dlouholeté soustavné a vědomé znečišťování pozemku parc. [číslo]. Při stanovení výše škody žalobce vycházel z ceny pozemku 35 Kč za 1 m² v době jeho zakoupení s tím, že současná tržní hodnota pozemku je desetinásobná. 3. Žalovaný uplatněný nárok ani zčásti neuznal. Uvedl, že žalobci nikdo nebrání, aby si na svém pozemku vybudoval užitkovou zahrádku. Žalobce ze svého rozhodnutí celou dobu pozemek dlouhodobě nijak neudržuje, pouze dvakrát do roka zajistí posekání trávy. V minulosti udržoval pozemek žalobce žalovaný, neboť jejich pozemky nebyly nijak odděleny, to znamená, že když žalovaný sekal svůj pozemek, posekal také pozemek žalobce. Po vzájemných neshodách však žalovaný vybudoval na svém pozemku v roce 2021 plot a od té doby si žalobce seká trávu sám a posekanou trávou postupně zaváží příkop u silnice, čímž sám žalobce znemožňuje plynulý odtok vody. K požadavku žalobce, aby žalovaný skončil s odváděním imisní povrchové vody na pozemek žalobce parc. [číslo] v k. ú. [ulice] [obec], respektive aby zaslepil část příkopu a zajistil odtok nahromaděné vody po svém pozemku, žalovaný uvedl, že odvodňovací příkop podél silnice slouží k odvádění srážkových vod ze silnice s vyústěním do potoka [anonymizováno] a do tohoto příkopu je veden také dešťový svod z objektu [adresa] (tento objekt má žalovaný ve společném jmění manželů se svou manželkou), který je součástí pozemku parc. č. st. [anonymizováno] v k. ú. [ulice] [obec]. Tento svod zde byl vždy a voda tak stékala přímo do potoku [anonymizováno]. Poté, co žalobce provedl na svém pozemku parc. [číslo] nepovolené terénní úpravy, došlo k zabránění odvodu srážkových vod ze státní silnice. Paradoxně se tak veškerá voda vrací na pozemek ve vlastnictví žalovaného, tj. v žádném případě nedochází k tomu, že by srážkové vody skončily na pozemku žalobce. K nároku na zaplacení částky 50.000 Kč žalovaný namítal, že žalobce žádným způsobem neprokazuje, že by mu žalovaný způsobil nějakou konkrétní škodu. Žalovaný konstatoval, že k nároku na náhradu škody se proto ani není schopen nijak vyjádřit. 4. Žalobce u jednání dne 1. 11. 2022 a následně podáním doručeným soudu dne 9. 1. 2023 uplatnil nad rámec dosavadních nároků na zabránění imisí vodou a na náhradu škody další zcela samostatný nárok. Domáhal se, aby soud žalovanému uložil odstranit nelegální vodovodní přípojku vedenou napříč pozemkem parc. [číslo]. Popsal, v jakých místech má být přípojka odříznuta. Uvedl, že se jedná o načerno zbudovaný stavební prvek, který mu žalovaný od roku 2000 tajil. Žalobce se o přípojce dozvěděl na základě upozornění pracovníků [anonymizována dvě slova], kteří prováděli údržbu potoka [anonymizováno] v letech 2001 – 2002. Existenci přípojky žalovaného na pozemku parc. [číslo] žalobce označil za neoprávněné zneužívání svého majetku a protizákonné omezování jeho vlastnických práv. 5. Žalovaný k požadavku na odstranění přípojky namítal, že žalobce navrhl v řízení úplně novou skutečnost, která dosud nebyla předmětem řízení. Podle přesvědčení žalovaného by se měl žalobce odstranění přípojky domáhat samostatným návrhem. Žalobce byl žalovaným informován o existenci přípojky, která je vedena korytem potoka a viditelně odbočuje při pravém břehu na pozemek žalobce, ihned poté, co si žalobce pozemek koupil. Za celou dobu cca 20 let neměl žalobce s přípojkou jakýkoli problém. Žalovaný předeslal, že bude ohledně věcného práva vedení přípojky uplatňovat námitku mimořádného vydržení. 6. Soud souhlasí s žalovaným v tom, že při projednávání nároku na odstranění vodovodní přípojky budou posuzovány skutečnosti zcela odlišné od skutečností významných pro nároky na zabránění vnikání vody na pozemek parc. [číslo] na náhradu škody. Soud bude muset zjišťovat časové okolnosti vybudování přípojky a oprávněnost jejího umístění pod povrch pozemku žalobce, bude zkoumat naplnění podmínek pro žalovaným tvrzené mimořádné vydržení služebnosti. S přihlédnutím k rozsudku Nejvyššího soudu České republiky ze dne 9. 12. 2020 č.j. 22 Cdo 2550/2020 – 382 soud konstatuje, že v projednávaném případě došlo uplatněním nároku na odstranění přípojky nikoli ke změně (rozšíření) žaloby, ale k tzv. objektivní kumulaci nároků. Soud s ohledem na shora uvedené dospěl k závěru, že nárok na odstranění přípojky se nehodí ke společnému projednání s dosavadním předmětem řízení, který zahrnuje nárok na zabránění imisí a nárok na náhradu škody. Rozhodl proto podle § 112 odst. 2 o.s.ř. tak, že věc vyloučil k samostatnému řízení výrokem I. rozsudku. 7. Podle tvrzení žalobce stéká dešťová voda na pozemek parc. [číslo] jednak z přilehlé silnice nad úrovní jeho pozemku (za imisi z tohoto zdroje žalobce žalovaného odpovědným nečinil), jednak přitéká příkůpkem od domu [adresa]. Do příkůpku vedoucího podél plotu žalovaného je v době srážek sváděna voda z povrchu silnice, zejména však do něj teče dešťová voda z celé plochy střechy stavby. Žalobce není v řízení právně zastoupen, možnost profesionální právní pomoci žalobce přes doporučení soudu opakovaně odmítl. Žalobce trval na petitu k zabránění vnikání vody ve znění:„ aby se voda stékající do příkůpku podél domu žalovaného [adresa] v obci [obec], stojícího na st. [parcelní číslo], zastavila, a byla žalovaným odvedena ve vzdálenosti 1 metr před hranicí pozemku st. [parcelní číslo] a pozemku parc. [číslo] v kat. území [ulice] [obec]“. Žalobce tedy po žalovaném požaduje aktivní konání, jehož výsledkem má být zajištění odvodu srážkové vody z příkůpku, aby se nedostala na pozemek žalobce. 8. Při jednání dne 1. 11. 2022 soud účastníky seznámil s názorem, že při posuzování imisí bude míra odpovědnosti žalovaného za vodu odvedenou ze střechy jeho domu do příkůpku podstatně vyšší, než za vodu plnící příkůpek z jiných zdrojů. Žalovaný v reakci na to v době přerušení řízení vybudoval svod dešťové vody z okapu domu [adresa] přímo do potoka. Provedení stavebních prací žalovaný doložil fotodokumentací (čl. 35 – 46 spisu). Žalovaný zdůraznil, že dešťová voda ze střechy domu již ani v malé míře nemůže vytékat na pozemek žalobce. Žalobce při jednání dne 2. 5. 2023 potvrdil, že žalovaný zajistil odvod vody ze střechy po obou stranách domu po vlastním pozemku do potoka. Žalobce připustil, že předmět sporu byl těmito stavebními úpravami zčásti vyřešen. Podle žalobce však při přívalových deštích problém s imisemi stále přetrvává a žalovaný nijak nezabránil tomu, aby se voda z příkůpku dále rozlévala na pozemek žalobce a znehodnocovala jej. Žalobce proto nadále trval na zasypání příkůpku nejméně 1 m směrem do sousedního pozemku. 9. K žalobcem tvrzenému vnikání vody na pozemek parc. [číslo] žalovaný v podáních ze 14. 5. 2023 a ze dne 1. 9. 2023 doplnil svou obranu sdělením, že pozemek tvořící kraj silnice a příkop je ve vlastnictví Správy silnic a slouží pro odvod dešťové vody. Žalovaný není vlastníkem pozemků s příkopem a tudíž není oprávněn provádět na něm jakékoli stavební úpravy. Žalovaný pouze v minulosti„ rigol“ nepravidelně čistil, zjm. když byl po zimním období zanesen, aby se z něj voda nepřelévala na pozemek žalovaného. Co se týká vody stékající z pozemní komunikace, tomuto není žalovaný schopen zabránit a není v této věci pasivně legitimován. Sám žalobce na svém pozemku situaci zhoršil tím, že u jeho okraje protizákonně vybudoval val směřující od silnice. I na pozemek žalovaného s