30 C 273/2023-32 — Okresní soud v Trutnově

1. Žalobce se po žalované domáhal zaplacení částky 31.879,36 Kč s konkretizovaným úrokem a s úrokem z prodlení s odůvodněním, že dne 19. 2. 2021 uzavřela žalovaná s právním předchůdcem žalobce, společností [právnická osoba], [IČO], smlouvu o úvěru č. 100497614, na základě níž byl žalované poskytnut úvěr ve výši 15.000 Kč. Peněžní prostředky byly žalované vyplaceny při podepsání smlouvy a žalovaná svým podpisem stvrdila převzetí finančního obnosu v hotovosti. Žalovaná se zavázala za poskytnutí úvěru zaplatit právnímu předchůdci žalobce částku 20.071 Kč, jenž představuje součet kapitalizovaných úroků za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 12.088 Kč, částku za zpracování zápůjčky 1.500 Kč, částku za službu komfortního a flexibilního splácení ve výši 4.143 Kč a částku za doplňkové pojištění 2.340 Kč. Poskytovateli úvěru tak měla žalovaná vrátit celkem 35.071 Kč v 78 týdenních splátkách po 450 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na 19. 8. 2022. Žalovaná však splátky nehradila řádně a včas, čímž porušila své povinnosti ze smlouvy, ke dni 25. 6. 2021 činila dlužná jistina částku 15.000 Kč a dlužný poplatek částku 20.071 Kč. Pohledávka za žalovanou vyplývající ze smlouvy byla ze strany [právnická osoba] postoupena žalobci na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 14. 12. 2022 s účinností ke dni 16. 12. 2022. Postoupení pohledávky bylo žalované písemně oznámeno. Z této skutečnosti dovozuje žalobce svou procesní legitimaci. Za období od postoupení pohledávky ke dni sepisu žaloby nebylo ze strany žalované na předmětnou pohledávku žalobce uhrazeno ničeho. Žalovaná nereagovala na písemnou předžalobní výzvu k úhradě dlužné částky. 2. Žalobce požadoval po žalované zaplacení částky 31.879,36 Kč sestávající z neuhrazené jistiny ve výši 15.000 Kč a dlužné částky poplatku ve výši 16.879,36 Kč. Po částečném zastavení řízení v rozkazním řízení usnesením ze dne 19. 7. 2023 se nadto domáhal kapitalizovaného úroku ve výši 943,37 Kč, úroku z částky 15.000 Kč ve výši 14 % ročně od 15. 12. 2022 do zaplacení, úroku z prodlení ve výši 1.877,08 Kč a úroku z prodlení z částky 15.000 Kč ve výši 8,5 % ročně od 15. 12. 2022 do zaplacení. 3. Žalovaná se k uplatněnému nároku nijak nevyjádřila. K jednání dne 12. 12. 2023 se žalovaná bez omluvy nedostavila, ač jí předvolání bylo doručeno s účinností dne 20. 11. 2023. Podle § 101 odst. 3 o. s. ř. soud ve věci jednal a rozhodl v nepřítomnosti žalované. 4. Ve věci byly provedeny listinné důkazy zákaznickou kartou - žádostí o spotřebitelský úvěr ze dne 19. 2. 2021, smlouvou o úvěru ze dne 19. 2. 2021, tabulkou o umoření dluhu, z níž je zřejmé, že žalovaná z poskytnutých prostředků nevrátila žádnou částku, oznámením o postoupení pohledávky ze dne 16. 12. 2022 a předžalobní výzvou ze dne 1. 6. 2023. Na základě uvedených důkazů vzal soud za prokázané, že dne 19. 2. 2021 byla mezi právním předchůdcem žalobce společností [právnická osoba] a žalovanou uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru v hotovosti, na základě které žalovaná od poskytovatele úvěru převzala částku 15.000 Kč. Peněžní prostředky se žalovaná zavázala vrátit navýšené o konkretizovaný úrok, administrativní poplatek, částku za službu komfortního a flexibilního splácení a částku za pojištění v týdenních splátkách ve výši 450 Kč. Žalovaná porušila povinnost úvěr splácet, když nezaplatila ani jedinou sjednanou splátku, podle žalobce dluží částku uplatněnou v žalobě s příslušenstvím. Pohledávka za žalovanou byla postoupena žalobci, o změně věřitele byla žalovaná informována. Žalovaná je v řízení nečinná, netvrdí a neprokazuje, že by zaplatila předchůdci žalobce či žalobci nějakou částku. 5. Žalobce k prokázání tvrzení, že byla řádně prověřena úvěruschopnost žalované, odkázal na údaje zaznamenané v žádosti o úvěr, které žalovaná uvedla o svých rodinných, majetkových a příjmových poměrech. Předchůdce žalobce po žalované žádal rovněž uvedení informací o jejích měsíčních příjmech a výdajích. Na základě údajů získaných od žalované vycházel předchůdce žalobce z toho, že žalovaná má příjem ze zaměstnání vykonávaného na plný pracovní úvazek ve výši 9.138 Kč. Formulář žádosti stanoví, že má být uvedeno období (měsíc a rok), za které byly poskytnuty dokumenty k ověření čistého měsíčního příjmu žadatele. Žalovaná podle údajů měla předložit 2 x výplatní pásku, časové upřesnění dokladů však v žádosti chybí. Soud nepřehlédl, že v rozhodné době činila čistá minimální mzda zaměstnance 13.500 Kč, takže údaje o příjmu žalované při tvrzené práci na plný úvazek se nejeví jako věrohodné. Za zcela nereálný pak považuje soud odhad měsíčních výdajů žadatelky o úvěr na částku 500 Kč. Předchůdce žalobce měl věnovat pozornost důslednému prověření výdajů žalované a nespokojit se s uvedením částky, jejíž výše je zjevně podhodnocená, a to již s ohledem na obvyklé náklady spojené s bydlením (nájemné, náklady na energie apod.), obživou a ošacením. <i>6. Dle § 86 odst. 1, 2 z. č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru (dále jen ZSÚ) poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.</i> <i>7. Dle § 87 odst. 1 ZSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.</i> <i>8. Dle § 2991 odst. 1, 2 občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. (dále jen o. z.) kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.</i> 9. Právní předchůdce žalobce poskytl žalované na základě smlouvy částku 15.000 Kč. Nepochybně se jedná o spotřebitelskou smlouvu, na kterou je nutno vztáhnout ZSÚ. Žalobce tvrdil, že před poskytnutím úvěrů právní předchůdce žalobce řádně prověřil úvěruschopnost žalované. K prokázání svého tvrzení žalobce odkázal na údaje sdělené žadatelkou o úvěr a na její povinnost jednat poctivě. Předchůdci žalobce (a ani soudu) nebyly předloženy věrohodné podklady, na základě kterých by mohl na straně příjmů či na straně výdajů považovat za osvědčenou majetkovou situaci žadatelky o úvěr. Soud dospěl k závěru, že nebylo prokázáno, že by právní předchůdce žalobce řádně posoudil úvěruschopnost žalované. Úvěr tedy nebyl žalované poskytnut v rozsahu přiměřeném jejím skutečným majetkovým poměrům. 10. Dle konstantní judikatury je soud povinen zkoumat prověřování úvěruschopnosti a jeho vlivu na platnost úvěrové smlouvy z úřední povinnosti. Protože právní předchůdce žalobce neprověřil řádně úvěruschopnost žalované, je smlouva o spotřebitelském úvěru ze dne 19. 2. 2021 dle § 87 ZSÚ neplatná, soud k této absolutní neplatnosti přihlédl. Žalobce se proto nemůže domáhat plnění sjednaného ve smlouvě, tedy úroků, poplatků a nákladů na pojištění. Protože právní předchůdce žalobce vyplatil žalované částku 15.000 Kč na základě neplatné smlouvy, došlo k plnění bez právního důvodu a na straně žalované vzniklo bezdůvodné obohacení, které je žalovaná povinna vydat. Žalobce se stal ve věci aktivně legitimován na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 14. 12. 2022, o čemž byla žalovaná písemně vyrozuměna. 11. Podle § 87 odst. 1 ZSÚ je spotřebitel povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Z rozsudku Nejvyššího soudu ČR čj. 33 Cdo 3675/2021-262 ze dne 20. 4. 2022 plyne, že„ důsledkem porušení povinnosti poskytovatele úvěru posoudit úvěruschopnost žadatele je neplatnost smlouvy a to, že spotřebitel vrací jistinu úvěru podle svých možností. Pokud je spor o vrácení jistiny, rozhodne o jejím splácení soud. Ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru lze označit za speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení a upravuje soukromoprávní sankci poskytovatelů„ lichvářských“ úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky d