30 C 280/2023-34 — Okresní soud v Trutnově

1. Žalobce se po žalovaném domáhal zaplacení částky 123.165,16 Kč s konkretizovanými úroky a s úroky z prodlení s odůvodněním, že dne 6. 4. 2020 uzavřel žalovaný s právním předchůdcem žalobce, společností [právnická osoba], [IČO], smlouvu o úvěru č. 311007329, na základě níž byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 60.000 Kč. Peněžní prostředky byly žalovanému vyplaceny při podepsání smlouvy a žalovaný svým podpisem stvrdil převzetí finančního obnosu v hotovosti. Žalovaný se zavázal v souvislosti s poskytnutou zápůjčkou zaplatit právnímu předchůdci žalobce částku 71.838 Kč, jenž představuje součet kapitalizovaných úroků za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 57.846 Kč, částku za zpracování zápůjčky 1.500 Kč, částku za službu komfortního a flexibilního splácení ve výši 12.492 Kč. Poskytovateli úvěru tak měl žalovaný vrátit celkem 131.838 Kč ve 21 měsíčních splátkách po 6.278 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na 6. 1. 2022. Žalovaný však splátky nehradil řádně a včas, čímž porušil své povinnosti ze smlouvy. Žalovaný uhradil pouze částku 5.000 Kč dne 8. 6. 2020. Ke dni 31. 10. 2020 činila dlužná jistina částku 59.907,39 Kč a dlužný poplatek částku 63.257,77 Kč. Pohledávka za žalovaným byla [právnická osoba] postoupena žalobci na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 14. 12. 2022 s účinností ke dni 16. 12. 2022. Postoupení pohledávky bylo žalovanému písemně oznámeno. Z této skutečnosti dovozuje žalobce svou procesní legitimaci. Za období od postoupení pohledávky ke dni sepisu žaloby nebylo ze strany žalovaného na předmětnou pohledávku žalobce uhrazeno ničeho. Žalovaný nereagoval na písemnou předžalobní výzvu k úhradě dlužné částky. 2. Žalobce požadoval po žalovaném (po částečném zastavení řízení co do smluvního úroku usnesením ze dne 31. 5. 2023) zaplacení částky 123.165,16 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 9.331,82 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 10.351,50 Kč, úroku ve výši 15 % ročně z dlužné jistiny od 15. 12. 2022 do zaplacení, zákonného úroku z prodlení z dlužné jistiny od 15. 12. 2022 do zaplacení ve výši 8,25 % ročně. 3. Žalovaný se k uplatněnému nároku nijak nevyjádřil. K jednání dne 12. 12. 2023 se žalovaný bez omluvy nedostavil, ač mu předvolání bylo doručeno s účinností dne 20. 11. 2023. Podle § 101 odst. 3 o. s. ř. soud ve věci jednal a rozhodl v nepřítomnosti žalovaného. 4. Ve věci byly provedeny listinné důkazy zákaznickou kartou - žádostí o spotřebitelský úvěr ze dne 6. 4. 2020, smlouvou o úvěru ze dne 6. 4. 2020, tabulkou umoření dluhu, z níž je zřejmé, že žalovaný z poskytnutých prostředků vrátil částku 5.000 Kč, oznámením o postoupení pohledávky ze dne 16. 12. 2022 a předžalobní výzvou ze dne 9. 3. 2023. Na základě uvedených důkazů vzal soud za prokázané, že dne 6. 4. 2020 byla mezi právním předchůdcem žalobce [právnická osoba] a žalovaným uzavírána smlouva o spotřebitelském úvěru v hotovosti, na základě které žalovaný od poskytovatele úvěru převzal částku 60.000 Kč. Peněžní prostředky se žalovaný zavázal vrátit navýšené o konkretizovaný úrok, administrativní poplatek a odměnu za službu komfortního a flexibilního splácení ve sjednaných měsíčních splátkách. Žalovaný porušil povinnost úvěr řádně splácet, neboť kromě částky 5.000 Kč dne 8. 6. 2020 nic dalšího neuhradil. Pohledávka byla postoupena žalobci, o změně věřitele byl žalovaný informován. Žalovaný je v řízení nečinný, netvrdí a neprokazuje, že by zaplatil předchůdci žalobce či žalobci více než částku 5.000 Kč. 5. Žalobce k prokázání tvrzení, že byla řádně prověřena úvěruschopnost žalovaného, odkázal na údaje zaznamenané v žádosti o úvěr, které žalovaný sdělil o svých rodinných, majetkových a příjmových poměrech. Žalovaný uvedl, že je svobodný, žije s rodiči, nemá žádnou vyživovací povinnost. Předchůdce žalobce po žalovaném žádal rovněž uvedení informací o jeho měsíčních příjmech a výdajích. Na základě údajů získaných od žalovaného vycházel předchůdce žalobce z toho, že žalovaný má příjem ze zaměstnání vykonávaného na plný pracovní úvazek ve výši 17.000 Kč. Formulář žádosti stanoví, že má být uvedeno období (měsíc a rok), za které byly poskytnuty dokumenty k ověření čistého měsíčního příjmu žadatele. Žalovaný podle údajů v žádosti měl předložit 2 x výplatní pásku, časové upřesnění dokladů však v listině chybí. Nebyla předložena ani pracovní smlouva k ověření doby trvání pracovního poměru žalovaného. Žalovaný uvedl jako další pravidelný příjem částku 24.000 Kč měsíčně. Žalovaný tento tvrzený čistý příjem domácnosti nijak blíže nespecifikoval, neuvedl jeho zdroj ani počet osob, které příjem využívají. Uváděný další čistý příjem domácnosti nebyl ničím doložen. Za zcela nereálný pak považuje soud odhad měsíčních výdajů žadatele o úvěr na částku 2.000 Kč. Předchůdce žalobce měl věnovat pozornost důslednému prověření výdajů žalovaného a nespokojit se s uvedením částky, jejíž výše je zjevně podhodnocená, a to již s ohledem na obvyklé náklady spojené s bydlením (nájemné, náklady na energie apod.), obživou a ošacením. Na základě popsaných zjištění učinil soud závěr, že předchůdce žalobce řádně neprověřil skutečné majetkové poměry žalovaného předtím, než s ním uzavřel smlouvu o úvěru. <i>6. Dle § 86 odst. 1, 2 z. č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru (dále jen ZSÚ) poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.</i> <i>7. Dle § 87 odst. 1 ZSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.</i> <i>8. Dle § 2991 odst. 1, 2 občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. (dále jen o. z.) kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.</i> 9. Právní předchůdce žalobce poskytl žalovanému na základě smlouvy částku 60.000 Kč. Nepochybně se jedná o spotřebitelskou smlouvu, na kterou je nutno vztáhnout ZSÚ. Žalobce tvrdil, že před poskytnutím úvěrů právní předchůdce žalobce řádně prověřil úvěruschopnost žalovaného. K prokázání svého tvrzení žalobce odkázal na údaje sdělené žadatelem o úvěr a na povinnost žalovaného jednat poctivě. Soud z důvodů uvedených v odstavci č. 5 shora dospěl k závěru, že nebylo dostatečně prokázáno, že by právní předchůdce žalobce řádně posoudil úvěruschopnost žalovaného. 10. Dle konstantní judikatury je soud povinen zkoumat prověřování úvěruschopnosti a jeho vlivu na platnost úvěrové smlouvy z úřední povinnosti. Protože právní předchůdce žalobce neprověřil řádně úvěruschopnost žalovaného, je smlouva o spotřebitelském úvěru ze dne 6. 4. 2020 dle § 87 ZSÚ neplatná a soud je povinen k této neplatnosti přihlédnout z úřední povinnosti. Žalobce se proto nemůže domáhat plnění sjednaného ve smlouvě, tedy úroků, poplatku a odměny za službu komfortního a flexibilního splácení. Protože právní předchůdce žalobce vyplatil žalovanému částku 60.000 Kč na základě neplatné smlouvy, došlo k plnění bez právního důvodu a na straně žalovaného vzniklo bezdůvodné obohacení, které je žalovaný povinen vydat. Žalobce se stal ve věci aktivně legitimován na základě smlouvy o postoupení pohledávky, o čemž byl žalovaný písemně vyrozuměn. Z tvrzení žalobce vyplývá, že žalovaný z poskytnutých prostředků vrátil částku 5.000 Kč, v řízení nebyl prokázán opak. Žalovaný je proto povinen vydat žalobci bezdůvodné obohacení ve výši 55.000 Kč. 11. Podle § 87 odst. 1 ZSÚ je spotřebitel povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Z rozsudku Nejvyššího soudu ČR čj. 33 Cdo 3675/2021-262 ze dne 20. 4. 2022 plyne, že„ důsledkem porušení povinnosti poskytovatele úvěru posoudit úvěruschopnost žadatele je neplatnost smlouvy a to, že spotřebitel vrací jistinu úvěru podle svých možností. Pokud je spor o vrácení jistiny, rozhodne o jejím splácení soud. Ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru lze označ