30 C 307/2023-34 — Okresní soud v Trutnově

1. Žalobce se po žalovaném domáhal zaplacení částky 39.500 Kč s konkretizovaným úrokem a s úrokem z prodlení s odůvodněním, že dne 21. 12. 2020 uzavřel žalovaný s právním předchůdcem žalobce, společností [právnická osoba], [IČO], smlouvu o spotřebitelském úvěru č. 1401197499, na základě níž byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 25.000 Kč. Peněžní prostředky byly žalovanému vyplaceny při podepsání smlouvy a žalovaný svým podpisem stvrdil převzetí finančního obnosu v hotovosti. Žalovaný se zavázal za poskytnutí úvěru zaplatit právnímu předchůdci žalobce částku 20.000 Kč, jenž představuje součet úroků za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 5.000 Kč, administrativního poplatku 5.000 Kč a odměny za hotovostní inkaso splátek 10.000 Kč. Poskytovateli úvěru tak měl žalovaný vrátit celkem 45.000 Kč v 60 týdenních splátkách po 750 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na 14. 2. 2022. Žalovaný však splátky nehradil řádně a včas, čímž porušil své povinnosti ze smlouvy. Poslední platba na pohledávku byla ze strany žalovaného uhrazena dne 12. 1. 2021, žalovaný poskytovateli úvěru uhradil pouze částku 5.500 Kč. Pohledávka za žalovaným vyplývající ze smlouvy byla společností [právnická osoba] postoupena žalobci na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 23. 3. 2023 s účinností k témuž dni. Postoupení pohledávky bylo žalovanému písemně oznámeno. Z této skutečnosti dovozuje žalobce svou procesní legitimaci. Za období od postoupení pohledávky ke dni sepisu žaloby nebylo ze strany žalovaného na předmětnou pohledávku žalobce uhrazeno ničeho. Žalobce požadoval po žalovaném zaplacení částky 39.500 Kč sestávající z neuhrazené jistiny ve výši 25.000 Kč a dlužných úhrad za služby ve výši 14.500 Kč, kapitalizovaných úroků a úroků z prodlení, úroků z úvěru a úroku z prodlení od 24. 3. 2023 do zaplacení. Žalovaný nereagoval na písemnou předžalobní výzvu k úhradě dlužné částky. 2. Žalovaný se k uplatněnému nároku nijak nevyjádřil. K jednání dne 12. 12. 2023 se žalovaný bez omluvy nedostavil, ač mu předvolání bylo doručeno s účinností dne 20. 11. 2023. Žalobce svou účast u jednání omluvil. Podle § 101 odst. 3 o.s.ř. soud ve věci jednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků. 3. Ve věci byly provedeny listinné důkazy kartou zákazníka - žádostí o spotřebitelský úvěr ze dne 21. 12. 2020, smlouvou o úvěru ze dne 21. 12. 2020, přehledem umoření dluhu, z něhož je zřejmé, že žalovaný z poskytnutých prostředků vrátil částku 5.500 Kč, oznámením o postoupení pohledávky ze dne 19. 4. 2023 a předžalobní výzvou ze dne 10. 7. 2023. Na základě uvedených důkazů vzal soud za prokázané, že dne 21. 12. 2020 byla mezi právním předchůdcem žalobce společností [právnická osoba] a žalovaným uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru v hotovosti, na základě které žalovaný od poskytovatele úvěru převzal částku 25.000 Kč. Peněžní prostředky se žalovaný zavázal vrátit navýšené o konkretizovaný úrok, administrativní poplatek a odměnu za hotovostní inkaso splátek v týdenních splátkách ve výši 750 Kč. Žalovaný porušil povinnost úvěr řádně splácet, neboť kromě částky 1.500 Kč dne 27. 12. 2020 a částky 4.000 Kč dne 12. 1. 2021 nic dalšího neuhradil. Pohledávka byla postoupena žalobci, o změně věřitele byl žalovaný informován. Žalovaný je v řízení nečinný, netvrdí a neprokazuje, že by zaplatil předchůdci žalobce či žalobci více než částku 5.500 Kč. 4. Žalobce k prokázání tvrzení, že byla řádně prověřena úvěruschopnost žalovaného, odkázal na údaje zaznamenané v žádosti o úvěr, které žalovaný sdělil o svých rodinných, majetkových a příjmových poměrech. Žalovaný uvedl, že je svobodný, žije v nájmu, domácnost s nikým nesdílí. Předchůdce žalobce po žalovaném žádal rovněž uvedení informací o jeho měsíčních příjmech a výdajích. Na základě údajů získaných od žalovaného vycházel předchůdce žalobce z toho, že žalovaný má příjem z podnikání ve výši 30.319 Kč měsíčně. Poskytovatel úvěru učinil závěr o výši příjmu z jedné faktury vystavené v listopadu 2020 a z jedné faktury vystavené v prosinci 2020, kdy vycházel z průměru částek vyúčtovaných žalovaným v těchto daňových dokladech. Soud před nařízením jednání upozornil žalobce, že samotná faktura nepředstavuje důkaz o dosažení příjmu. Čistý příjem z podnikání je celkový příjem dosažený po odečtení všech výdajů, které podniku za určité období vznikly. Zahrnuje náklady na prodané zboží, provozní náklady a daně, lze jej zjistit z výkazu zisku a ztráty podniku. Žalovaný v žádosti o úvěr zmiňuje pouze své osobní výdaje (na jídlo, telefon, léky, oblečení, dopravu), zcela však pomíjí náklady spojené s postavením osoby samostatně výdělečně činné tedy minimálně odvody sociálního a zdravotního pojištění. Soud nepřehlédl, že v žádosti o úvěr chybí prohlášení žalovaného o tom, zda jsou či nejsou proti jeho osobě vedeny exekuce. V žádosti o úvěr je uvedeno, že žalovaný bydlí v nájmu a vede samostatnou domácnost. Výše nákladů na bydlení byla nájemní smlouvou doložena přes 11.000 Kč, v žádosti o úvěr je však bez bližšího vysvětlení kalkulováno pouze s částkou 6.000 Kč. Na základě popsaných zjištění učinil soud závěr, že předchůdce žalobce řádně neprověřil skutečné majetkové poměry žalovaného předtím, než s ním uzavřel smlouvu o úvěru. <i>5. Dle § 86 odst. 1, 2 z. č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru (dále jen ZSÚ) poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.</i> <i>6. Dle § 87 odst. 1 ZSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.</i> <i>7. Dle § 2991 odst. 1, 2 občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. (dále jen o. z.) kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.</i> 8. Právní předchůdce žalobce poskytl žalovanému na základě smlouvy částku 25.000 Kč. Nepochybně se jedná o spotřebitelskou smlouvu, na kterou je nutno vztáhnout ZSÚ. Žalobce tvrdil, že před poskytnutím úvěrů právní předchůdce žalobce řádně prověřil úvěruschopnost žalovaného. K prokázání svého tvrzení žalobce odkázal na údaje sdělené žadatelem o úvěr, na obsah dvou faktur, na výpis z živnostenského rejstříku a na nájemní smlouvu. Soud z důvodů uvedených v odstavci č. 4 shora dospěl k závěru, že nebylo dostatečně prokázáno, že by právní předchůdce žalobce řádně posoudil úvěruschopnost žalovaného. 9. Dle konstantní judikatury je soud povinen zkoumat prověřování úvěruschopnosti a jeho vlivu na platnost úvěrové smlouvy z úřední povinnosti. Protože právní předchůdce žalobce neprověřil řádně úvěruschopnost žalovaného, je smlouva o spotřebitelském úvěru ze dne 21. 12. 2020 dle § 87 ZSÚ neplatná a soud je povinen k této neplatnosti přihlédnout z úřední povinnosti. Žalobce se proto nemůže domáhat plnění sjednaného ve smlouvě, tedy úroků, poplatku a odměny za hotovostní inkaso splátek. Protože právní předchůdce žalobce vyplatil žalovanému částku 25.000 Kč na základě neplatné smlouvy, došlo k plnění bez právního důvodu a na straně žalovaného vzniklo bezdůvodné obohacení, které je žalovaný povinen vydat. Žalobce se stal ve věci aktivně legitimován na základě smlouvy o postoupení pohledávky, o čemž byl žalovaný písemně vyrozuměn. Z tvrzení žalobce vyplývá, že žalovaný z poskytnutých prostředků vrátil částku 5.500 Kč, v řízení nebyl prokázán opak. Žalovaný je proto povinen vydat žalobci bezdůvodné obohacení ve výši 19.500 Kč. 10. Podle § 87 odst. 1 ZSÚ je spotřebitel povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Z rozsudku Nejvyššího soudu ČR čj. 33 Cdo 3675/2021-262 ze dne 20. 4. 2022 plyne, že„ důsledkem porušení povinnosti poskytovatele úvěru posoudit úvěruschopnost žadatele je neplatnost smlouvy a to, že spotřebitel vrací jistinu úvěru podle svých možností. Pokud je spor o vrácení jistiny, rozhodne o jejím splácení soud. Ustanovení § 87