30 C 75/2020-246 — Okresní soud v Trutnově

1. Žalobkyně se v řízení zahájeném dne 31. 3. 2020 domáhala vypořádání společného jmění manželů, které zaniklo rozvodem manželství účastníků ke dni 30. 7. 2019. Předmětem vypořádání učinila žalobkyně pozemek parc. č. st. [číslo], jehož součástí je rodinný dům [adresa], pozemek parc. [číslo] v obci a [katastrální uzemí], dluh ze smlouvy o poskytnutí hypotečního úvěru č. 2015 [číslo] ze dne 23. 3. 2015, uzavřené se společností [právnická osoba], dluh ve výši nesplaceného zůstatku spotřebitelského úvěru uzavřeného za účelem konsolidace půjček na základě smlouvy o úvěru s GE Money [příjmení], [anonymizováno] ze dne 30. 10. 2012 a osobní automobily zn. Mercedes, [registrační značka] a Toyota Prius, [registrační značka]. 2. Žalovaný ve vyjádření k žalobě uvedl, že na zakoupení společné nemovitosti byly vynaloženy jeho vlastní zdroje ve výši 900.000 Kč, dále prostředky z hypotéčního úvěru od [právnická osoba] a ze spotřebitelského úvěru od [právnická osoba] (dříve [právnická osoba]) ze dne 28. 12. 2015. Automobil Toyota Prius je splácen spotřebitelským úvěrem poskytnutým dne 22. 8. 2017 [právnická osoba] [příjmení] a.s. ve výši 160.000 Kč, na pořízení automobilu Toyota použil žalovaný navíc své výlučné prostředky 90.000 Kč. Žalovaný navrhl vypořádat uvedené úvěry a zohlednit, že všechny úvěry po dobu manželství i po rozvodu splácel žalovaný. Žalovaný poukázal na nepoměr v hodnotách vypořádávaných automobilů. 3. K úvěru ve výši 300.000 Kč od [právnická osoba] (tehdejší název banky ke dni poskytnutí úvěru) ze dne 30. 10. 2012 žalovaný namítal, že nejde o závazek společného jmění manželů. Dluhy žalobkyně uhrazované z prostředků získaným tímto úvěrem vznikly před uzavřením manželství, úvěr byl zřejmě splácen po celou dobu trvání manželství a žalobkyně z něj mohla čerpat další finanční prostředky bez vědomí a souhlasu žalovaného. Účastníci dne 22. 9. 2020 před soudem učinili nesporným, že úvěr ze dne 30. 10. 2012 je doplacen. Souhlasně prohlásili, že úvěr vypouští z vypořádání společného jmění manželů a nečiní jej předmětem řízení. 4. Žalovaný doplnil tvrzení o vnosu na pořízení nemovitostí do společného jmění manželů tak, že cca půl roku před jejich zakoupením prodal své akcie z doby před uzavřením manželství, zisk z prodeje ve výši 138.500 Kč mu byl zaslán na účet u [právnická osoba], č. účtu [bankovní účet]. Před uzavřením manželství měl žalovaný na uvedeném účtu úspory ve výši 580.919 Kč, které uplatňuje jako vnos na kupní cenu nemovitostí. Shodně byly použity prostředky 100.000 Kč, které žalovaný získal darem od svého otce. 5. Manželství účastníků bylo uzavřeno dne 28. 4. 2012 a trvalo do 30. 7. 2019, kdy bylo pravomocně rozvedeno rozsudkem Okresního soudu v Trutnově č.j. 16 C 26/2019- 39 ze dne 18. 6. 2019. Účastníkům se nepodařilo dohodnout na vypořádání společného jmění manželů, které zaniklo rozvodem jejich manželství. 6. Předmětem vypořádání je především pozemek parc. č. st. [číslo], jehož součástí je rodinný dům [adresa], a pozemek parc. [číslo] vše v obci a [katastrální uzemí], zapsané na [list vlastnictví] vedeném [stát. instituce], [stát. instituce]. Tuto společnou nemovitost účastníci nabyli na základě kupní smlouvy ze dne 7. 4. 2015 za částku 3.500.000 Kč. První část kupní ceny za nemovitosti ve výši 127.000 Kč byla účastníky uhrazena před podpisem smlouvy, doplatek kupní ceny kupující uhradili zčásti (923.000 Kč) z vlastních zdrojů a zčásti (2.450.000 Kč) z úvěru poskytnutého kupujícím společností [právnická osoba] Uvedené skutečnosti vzal soud za prokázané ze smlouvy o poskytnutí hypotečního úvěru č. 2015 -2000759315 z 23. 3. 2015, ze smlouvy o vázaném účtu z téhož dne a z kupní smlouvy ze dne 7. 4. 2015. Závazek kupujících zaplatit prodávajícím část kupní ceny z vlastních zdrojů byl splněn platbou z účtu žalovaného u [právnická osoba] Na základě příkazu k úhradě ze dne 1. 4. 2015 byly převedeny peněžní prostředky v částce 924.000 Kč z účtu č. [bankovní účet] na vázaný účet č. [bankovní účet], něhož byla následně hrazena kupní cena. 7. Žalovaný trval na tom, že veškeré prostředky vyplacené z jeho účtu u [právnická osoba] dne 1. 4. 2015 představovaly vnos při nabytí společných nemovitostí. Před manželstvím činil zůstatek na účtu žalovaného 580.919 Kč, podle přesvědčení žalovaného musí být na uvedenou částku nahlíženo jako na jeho výlučné prostředky i v březnu 2015, tedy necelé tři roky po uzavření manželství. Stav účtu žalovaného č. [bankovní účet] ke dni 11. 4. 2012 s výši zůstatku 580.919,57 Kč má soud za prokázaný potvrzením [právnická osoba] 8. V březnu 2015 došlo v souvislosti s plánovanou koupí nemovitostí k navýšení prostředků na účtu žalovaného o částku 138.500 Kč, kterou dne 17. 3. 2015 zaslala [právnická osoba] jako aktivum získané operací s cennými papíry. Žalovaný smlouvou s [právnická osoba] o obstarávání koupě nebo prodeje cenných papírů doložil, že ke dni 16. 3. 2011 byl na základě dědictví majitelem 5 ks akcií [právnická osoba] a 20 ks akcií [právnická osoba] Z výpisů z portfoliového účtu žalovaného [číslo], z pokynů žalovaného k prodeji cenných papírů ze dne 13. 3. 2015 a z pokynu k výběru peněžních prostředků ze dne 17. 3. 2015 vyplývá, že žalovaný požádal obchodníka s cennými papíry o zpeněžení 5 ks akcií [právnická osoba] a 15 ks akcií [právnická osoba] a o převod získaných peněžních prostředků v celkové částce 138.500 Kč na svůj účet č. [bankovní účet]. 9. Před úhradou kupní ceny za nemovitost byla dne 31. 3. 2015 žalovaným na jeho na účet č. [bankovní účet] u [právnická osoba] vložena částka 100.000 Kč. Žalovaný jako zdroj těchto prostředků uvedl dar od otce a doložil pokladní doklad o vkladu hotovosti na účet. Žalobkyně tvrzení o darovaných prostředcích ve výši 100.000 Kč zpochybňovala, neboť bývalý tchán ani žalovaný s ní nikdy o žádném daru nehovořili. Žalovaný k prokázání peněžitého daru navrhl vyslechnout svého otce [jméno] [celé jméno žalovaného]. Ten jako svědek vypověděl, že všem svým třem dětem podle potřeby poskytuje finanční prostředky na základě dohody v rámci rodiny. Zdrojem finančních prostředků byl prodej nemovitostí v [obec] v roce 2003 za cca 13.000.000 Kč. Část prostředků byla v hotovosti uložena u svědka, prostředky jsou k dispozici k čerpání podle potřeby. Svědek uvedl, že žalovaný od něj převzal částku 200.000 Kč, pravděpodobně to bylo ještě před uzavřením manželství s žalobkyní. Svědek však nebyl schopen jednoznačně potvrdit, zda byl žalovaný v té době svobodný či ženatý, nedokázal tedy okamžik předání částky žalovanému přesněji časově zařadit. Svědek synovi poskytoval i nižší částky např. k vánocům, narozeninám, na opravu auta. Žalovaný tyto částky nikdy nepřebíral v přítomnosti své manželky, svědek se nezajímal, zda o poskytnutí peněz žalovaný manželku informoval. O částce 200.000 Kč svědek prohlásil, že se vlastně až před jednáním soudu od syna dozvěděl, že by mělo jít o částku v uvedené výši. Syn svědka neinformoval o tom, na co částku 200.000 Kč hodlá využít. Žalovaný po výslechu svého otce doplnil, že částka 200.000 Kč nebyla darem. Žalovaný si vyzvedl vlastní finanční prostředky, které získal od rodičů již v minulosti (před uzavřením manželství) a u otce je měl v úschově. 10. Soud výpověď otce žalovaného považuje za věrohodnou ve vztahu k tvrzení o předání finančních prostředků žalovanému. Svědek byl poučen o následcích nepravdivé výpovědi. Když svědek soudu popisoval způsob hospodaření s naspořenými finančními prostředky v rámci rodiny, vyjadřoval se přesvědčivě. Pokud svědek nebyl schopen upřesnit, kdy žalovanému předal větší finanční částku, nelze z toho podle názoru soudu dovodit, že k žádnému předání peněz nedošlo, navíc za situace, kdy svědek v několika případech předával žalovanému na jeho žádost i nižší částky. Svědek sdělil, že si nevedl záznamy o předávání peněžních částek žalovanému a jeho sourozencům, podstatné pro něj vždy bylo, že prostředky náležející jeho dětem nejsou dosud vyčerpané. Soud má za to, že z nedostatku evidence předávání peněžních prostředků, ani ze způsobu úschovy prostředků a nakládání s nimi, který není zcela obvyklý, nelze dovozovat, že svědek před soudem vypovídal nepravdivě. Jinak však hodnotí soud výpověď svědka co do údajů o výši částky, kterou žalovanému v hotovosti předal. Svědek zmínil ve výpovědi částku 200.000 Kč podle svého vyjádření proto, že ho takto před předvoláním k soudu instruoval žalovaný. Svědek při výslechu s jistotou vypovídal o zavedené praxi předávání peněz svým dětem, vysvětlil původ finančních prostředků. Svědek však neměl přehled o časových souvislostech ani o výši předávaných částek. Soud vyšel z tvrzení žalovaného, který až do výslechu svědka dne 10. 5. 2023 vždy uplatňoval tvrzení o daru od otce ve výši 100.000 Kč (viz např. tabulka o vnosech žalovaného předložená žalovaným u jednání dne 8. 3. 2023). Také z pokladního dokladu o vkladu hotovosti na účet žalovaného č. [bankovní účet] a výpisu z tohoto účtu se podává, že dne 31. 3. 2015 byla vložena částka 100.000 Kč. Soud tuto částku považuje za výlučné prostředky