6 C 279/2023-23 — Okresní soud v Trutnově

1. Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu podaným k soudu dne 23. 6. 2023 se žalobkyně domáhala proti žalované zaplacení částky 12 396 Kč, která sestávala z dlužné jistiny 12 000 Kč a smluvní pokuty 396 Kč. Dále požadovala příslušenství pohledávky tj. zákonný úrok z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 12 396 Kč za dobu od 20. 9. 2022 do zaplacení. K odůvodnění návrhu uvedla, že mezi právním předchůdcem žalobkyně společností [právnická osoba], [IČO] a žalovanou byla dne 20. 6. 2022 uzavřena smlouva o úvěru č. 523351001, na jejímž základě byl žalované poskytnut úvěr 12 000 Kč, který měl být vrácen do 19. 9. 2022 Smlouva byla uzavřena elektronicky prostřednictvím webové stránky [webová adresa], na které si žalovaná vybrala výši požadovaného úvěru a termín splatnosti. Následně se seznámila s veškerými poplatky za poskytnutí úvěru a úroky spojenými s požadovaným úvěrem. Dále vyplnila registrační formulář, kde uvedla své osobní údaje. Poté byla žalovaná obeznámena s obsahem, podmínkami, právy, závazky a sankčními ujednáními plynoucími z uzavření smlouvy. Tímto žalovaná učinila návrh na uzavření konkrétní smlouvy vůči původnímu věřiteli. Jako variabilní symbol, který identifikoval veškeré vzájemné platby mezi stranami, bylo dohodnuto číslo smlouvy. Žalovaná shora uvedenými kroky uzavřela s původním věřitelem smlouvu o úvěru. Dle obchodních podmínek odst. 7.11 a 7.12 byl poskytovatel úvěru oprávněn nahlížet do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti žalované, využívat informace z dlužnických registrů, konkrétně z registrů SOLUS, z.s.p.o., CNCB – Czech Non-Banking Credit Bureau, z.s.p.o. a CBCB – Czech Banking Credit Bureau, a.s. v souladu s čl. 8 OP. Úvěruschopnost žalované byla vyhodnocena na základě jejích tvrzení o příjmech a výdajích, lustrací CEE, ISIR, SOLUS, NRKI, BRKI a úvěrové historie. Původní věřitel žalované vyplatil převodem na bankovní účet finanční prostředky ve výši 12 000 Kč. Svou pohledávku za žalovanou postoupil původní věřitel žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek, o čemž byla žalovaná písemně informována. Žalovaná do současné doby na dluh nic nezaplatila, ačkoliv byla opakovaně upomínána včetně předžalobní upomínky. Žalobkyně nedisponuje doklady k prověřování úvěruschopnosti žalované, a pokud by soud neuznal její nárok na zaplacení dlužné částky z titulu smlouvy o úvěru, požaduje žalobkyně, aby byl její nárok v části jistiny žalované částky posuzován jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení. 2. Vydaný elektronický platební rozkaz byl soudem zrušen, neboť se jej nepodařilo doručit do vlastních rukou žalované. K jednání konanému dne 15. 11. 2023 se žalobkyně omluvila a souhlasila, aby bylo jednáno v její nepřítomnosti. Žalovaná se k jednání nedostavila bez omluvy, ačkoliv byla řádně a včas předvolána. Soud proto dle § 101 odst. 3 zák. č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o.s.ř.“) jednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků. 3. Ve věci bylo provedeno dokazování smlouvou o úvěru č. 523351001, výpisy z účtu žalobkyně, rámcovou smlouvou o postoupení pohledávek, oznámením o postoupení pohledávky a předžalobními výzvami ze dne 23. 10. 2022 a 17. 3. 2023. Na základě provedených důkazů vzal soud za prokázané, že dne 20. 6. 2022 byla uzavřena smlouva o úvěru č. 523351001 mezi věřitelem [právnická osoba], [IČO] a dlužníkem tj. žalovanou. Žalovaná je ve smlouvě identifikována uvedením jména, příjmení, data narození, rodného čísla, místa bydliště, e-mailové adresy a čísla OP. Právní předchůdce žalobkyně poskytl žalované úvěr ve výši 12 000 Kč, které téhož dne zaslal žalované na jí označený účet. Žalovaná se zavázala úvěr splatit do 19. 9. 2022. Dle žalobkyně byla úvěruschopnost žalované ověřena nahlížením do insolvenčního rejstříku, bankovního a nebankovního registru klientských informací. Dle žalobkyně žalovaná na úvěr nic nezaplatila. Žalovaná zůstala v řízení nečinná, k žalobě se nevyjádřila, netvrdila ani neprokazovala, že by na úvěr něco uhradila. Rámcovou smlouvou o postoupení pohledávek bylo prokázáno, že pohledávka z předmětné úvěrové smlouvy byla postoupena žalobkyni. Žalovaná na dlužnou částku dosud nic nezaplatila, ačkoliv k tomu byla vyzvána předžalobní výzvou. 4. Dle § 86 odst. 1, 2 z. č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru (dále jen ZSÚ) poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. 5. Dle § 87 odst. 1 ZSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 6. Dle § 2991 odst. 1, 2 občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. (dále jen o. z.) kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 7. Právní předchůdce žalobkyně poskytl žalované na základě smlouvy o úvěru uzavřené prostředky na dálku dne 20. 6. 2022 částku 12 000 Kč. Podle označení žalované se nepochybně jedná o spotřebitelskou smlouvu, na kterou je nutno vztáhnout ZSÚ. Žalobkyně tvrdila, že před poskytnutím úvěru její právní předchůdce prověřil úvěruschopnost žalované. K prokázání tohoto tvrzení však nepředložila žádné důkazy. 8. Soud dospěl k závěru, že právní předchůdce žalobkyně řádně neposoudil úvěruschopnost žalované. Dle rozsudku Nejvyššího soudu ČR ze dne 25. 7. 2018 ve věci sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 věřitel nedostojí povinnosti stanovené ZSÚ (nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr), vyjde-li z objektivně nepodloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho poměrech. V aktuálním rozsudku Nejvyššího soudu ČR čj. 33 Cdo 2981/2022-441 ze dne 9. 2. 2023 je znovu odkazováno na závěry rozsudku shora ve věci 33 Cdo 2178/2018, jakož i na závěry rozsudku ze dne 20. 3. 2019 ve věci 33 Cdo 201/2018, kde Nejvyšší soud dovodil, že bez údajů o nákladech a výdajích osob žijících se žadateli o úvěr ve společné domácnosti si lze jen těžko učinit komplexní úsudek o celkových poměrech žadatelů a posoudit jejich schopnost úvěr splácet. Nejvyšší soud dospěl k závěru, že za situace, kdy se věřitel spokojil pouze s informacemi od žalovaného, jež neověřoval a ani nezjišťoval údaje o nákladech a výdajích osob žijících se žadatelem o úvěr ve společné domácnosti, nepostupoval při posouzení úvěruschopnosti s odbornou péčí. Nelze mít za to, že zápůjčka byla žalovanému poskytnuta v rozsahu přiměřeném skutečným majetkovým poměrům žalovaného. V konkrétním případě žalobkyně nepředložila žádné důkazy, z nichž by bylo možné zjistit, z jakých údajů původní věřitel při poskytování úvěru vycházel, tj. jaké byly osobní, rodinné, finanční a majetkové poměry žalované (osobní stav, počet vyživovací povinností, zaměstnání, výše příjmu, charakter bydlen, obvyklé výdaje apod.), ani důkazy, kterými by prokazovala, že její právní předchůdce ověřoval údaje poskytnuté žalovanou ohledně jejich příjmů a výdajů, osobních poměrů apod., když dle svého vyjádření takovými důkazy nedisponuje. 9. Dle konstantní judikatury je soud povinen zkoumat prověřování úvěruschopnosti a jeho vliv na platnost úvěrové smlouvy z úřední povinnosti. Ustanovení § 87 ZSÚ, které zkoumání úvěruschopnosti a posuzování platnosti smlouvy váže jen na námitku spotřebitele, je v rozporu s právem Evropské unie a nelze jej použít (viz rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne 5. 3. 2020 ve věci sp. zn. C [číslo]). Protože právní předchůdce žalobkyně neprověřil řádně úvěruschopnost žalované, je smlouva ze dne 20. 6. 2022 dle § 87 ZSÚ neplatná a soud je povinen k této nep