9 C 117/2023-29 — Okresní soud v Trutnově

1. Žalobou podanou dne 22. 2. 2023 se žalobce domáhal po žalovaném zaplacení částky 18 439 Kč s příslušenstvím. Žaloba byla odůvodněna tím, že žalovaný uzavřel dne 30. 12. 2021 s žalobcem smlouvu o zápůjčce. Na základě smlouvy poskytl žalobce žalovanému peněžní prostředky ve výši 10 000 Kč (jistina), které byly žalovanému zaslány na účet č. [bankovní účet] dne 30. 12. 2021. Žalovaný se zavázal za poskytnutí zápůjčky uhradit poplatek ve výši 3 250 Kč. Jistina a poplatek byly splatné dne 12. 3. 2022, žalovaný však své smluvní závazky neuhradil řádně a včas. Ke dni podání návrhu žalovaný na svůj dluh uhradil 761 Kč Touto částkou byla ponížena smluvní pokuta. Žalobce poskytl zápůjčku prostřednictvím své webové stránky [webová adresa], na které si žalovaný přečetl nabídku na uzavření smlouvy, nastavil si dle vlastní volby dostupné parametry – splatnost a výši zápůjčky. Poté žalovaný vyplnil na webové stránce žalobce formulář – Žádost o poskytnutí zápůjčky, kde zadal své osobní údaje. Tímto žalovaný učinil návrh na uzavření konkrétní smlouvy o zápůjčce vůči žalobci. Žalovaný současně potvrdil, že se seznámil se zněním smlouvy o zápůjčce a zněním Všeobecných obchodních podmínek, které byly její součástí, že těmto dokumentům porozuměl a že souhlasí s jejich zněním. Před uzavřením smlouvy si žalobce od žalovaného vyžádal informace o jeho rodinných, pracovních, příjmových, výdajových a jiných relevantních poměrech a tyto ověřil na základě dokumentů vyžádaných od žalovaného (kdy žalovaný byl dle § 84 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru povinen poskytnout žalobci úplné a pravdivé informace), resp. případně nahlédnutím do relevantních databází. Poskytnuté informace a dokumenty byly žalobcem vyhodnoceny a zaevidovány do zákaznické karty žalovaného. Žalobce tedy splnil svou povinnost dle § 86 zákona o spotřebitelském úvěru, když řádně prověřil úvěruschopnost žalovaného. Na základě tohoto prověření žalobce dospěl k závěru, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti žalovaného úvěr splácet a v návaznosti na toto prověření byla s žalovaným uzavřena smlouva o zápůjčce. V důsledku prodlení žalovanému vznikla povinnost uhradit též úroky z prodlení ve výši určené nařízením vlády č. 351/2013 Sb. a účelně vynaložené náklady v souvislosti s prodlením (písemné výzvy) v celkové výši 2 500 Kč – viz čl. 2 smlouvy. Písemné výzvy byly odeslány dne 19. 3. 2022, 26. 3. 2022, 2. 4. 2022, 11. 4. 2022 a 26. 4. 2022). Výše poplatku za upomínky účtovaná žalobcem ve výši 500 Kč odpovídá tržnímu standardu. Celková výše dluhu žalovaného činí 15 750 Kč (jistina + poplatek ve výši 13 250 Kč, náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši 2 500 Kč). Žalobce požadoval též smluvní pokutu dle čl. 2 smlouvy o zápůjčce ve výši 0,10 % denně z dlužné částky, a to konkrétně ode dne 13. 3. 2022 (den následující po splatnosti zápůjčky) do dne 21. 2. 2023, kdy byl vyhotoven návrh. Ke dni vyhotovení návrhu činila smluvní pokuta 3 450 Kč. Tato částka byla ponížena částečnou úhradou žalovaného na 2 689 Kč. 2. Podáním ze dne 18. 5. 2023 žalobce soudu sdělil pro případ, že shledá smlouvu neplatnou podle ust. § 87 zákona o spotřebitelském úvěru, aby bylo žalovanému uloženo vrátit vše, co na základě smlouvy obdržel, včetně úroků z prodlení. Žalobce omluvil neúčast při jednání soudu a souhlasil s projednáním věci ve své nepřítomnosti. 3. Žalovaný se k nařízenému jednání soudu nedostavil, i když předvolání k jednání mu bylo doručeno postupem dle § 49 odst. 2, 4 o.s.ř. dne 5. 6. 2023. Neúčast při jednání neomluvil, o odročení jednání nepožádal. Soud proto postupoval dle § 101 odst. 3 o.s.ř. a věc projednal v nepřítomnosti žalovaného. 4. Soud vzal na základě provedených důkazů za prokázané, že žalobce a žalovaný uzavřeli prostřednictvím prostředků komunikace na dálku dne 30. 12. 2021 smlouvu o zápůjčce. Dne 3. 1. 2022 byl sjednán dodatek uvedené smlouvy. Na základě smlouvy s dodatkem poskytl žalobce žalovanému úvěr ve výši 10 000 Kč. Žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr splatit spolu s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 3 250 Kč, a to nejpozději do 27. 1. 2022. Nedílnou součástí smlouvy byly všeobecné obchodní podmínky žalobce. Žalovaný uzavřením smlouvy stvrdil, že se s těmito podmínkami seznámil, že s nimi souhlasí a zavazuje se je dodržovat. Ve smlouvě byla sjednána i výše nákladů vzniklých věřiteli při prodlení dlužníka. Náklady pro případ písemné upomínky o zaplacení náklady činily 500 Kč za výzvu. V článku 2.3. smlouvy byla pro případ prodlení se splacením dluhu sjednána smluvní pokuta ve výši 0,1 % z dlužné částky za každý den prodlení. Žalobce poukázal částku 7 000 Kč na účet žalovaného dne 30. 12. 2021 a částku 3 000 Kč dne 3. 1. 2022. Žalobce upomenul žalovaného o splnění povinnosti upomínkami ze dne 19. 3., 26. 3., 2. 4., 11. 4. a 26. 4. 2022. Naposledy žalobce vyzval žalovaného k plnění v rámci předžalobní upomínky ze dne 23. 1. 2023. Uvedená skutková zjištění soud učinil ze smlouvy o úvěru se všeobecnými obchodními podmínkami, z dodatku smlouvy, z výpisů z účtu dokládajících poskytnutí finančních prostředků žalovanému, z upomínek o zaplacení, z předžalobní upomínky s dokladem o odeslání. 5. Dle § 86 odst. 1, 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. 6. Dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 7. Dle § 2991 odst. 1, 2 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 8. Na základě shora uvedených skutečností dospěl soud k závěru, že žalobce řádně neposoudil úvěruschopnost žalovaného. Žalobce nedoložil, že od žalovaného vyžádal údaje o jeho příjmech a výdajích a tyto údaje následně ověřil (například z potvrzení zaměstnavatele o výši příjmů, z výpisu z bankovního účtu žalovaného dokládajícího jeho příjmy a výdaje). Žalobce nepředložil ani tzv. kartu zákazníka, která je zmíněna v žalobě. Dle soudu tak nelze než dovodit, že údaje o příjmech a výdajích žalovaného nebyly náležitě zjištěny a ověřeny. Žalobce tak nepostupoval s odbornou péčí a řádně nesplnil povinnost posoudit úvěruschopnost žalovaného, když neověřoval ani nezjišťoval konkrétní údaje o aktuálních příjmech, nákladech a výdajích žalovaného. Takový postup dle judikatury nemůže obstát (viz např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 9. 2. 2023 sp. zn. 33 Cdo 2981/2022). 9. Dle konstantní judikatury je soud povinen zkoumat prověřování úvěruschopnosti a jeho vliv na platnost úvěrové smlouvy z úřední povinnosti. Ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském věru, které zkoumání úvěruschopnosti a posuzování platnosti smlouvy váže jen na námitku spotřebitele, je v rozporu s právem Evropské unie a nelze jej použít (viz rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne 5. 3. 2020 ve věci sp. zn. C -679/18). Protože žalobce řádně neprověřil úvěruschopnost žalovaného, je smlouva ze dne 30. 12. 2021 ve znění dodatku ze dne 3. 1. 2022 dle § 87 zákona o spotřebitelském úvěru neplatná a soud je povinen k této neplatnosti přihlédnout z úřední povinnosti. Žalobce se proto nemůže úspěšně domáhat plnění sjednaných ve smlouvě s dodatkem. Žalobce vyplatil žalovanému celkem částku 10 000 Kč, žalovaný vrátil 761 Kč. Žalovaný netvrdil ani neprokázal, že žalobci poskytl jakékoliv další plnění. Na základě neplatné smlouvy došlo k plnění bez právního důvodu, na